I mean it! - č. 14

11. ledna 2018 v 21:47 | Pilína a Yo |  I mean it
Dominik si konečně přijde na své a bude to jako faaakt dlouhé :D
Jen tak mimochodem, teď to bude fakt 18+, jakože u Dominika jo! :D Takže s rozmyslem xDD



Co si budeme nalhávat, byl jsem totální nadržený hovado a neskutečně jsem se v tomhle vyžíval. Kariéra, rodina, láska, prachy, cíle.. všechno mi to bylo u prdele, každá pomíjivá sekunda mého života byla k ničemu, když jsem se necítil doopravdy živý, když jsem některou, jakoukoliv emoci necítil tak silně, až mi drásala nervy. A právě tak jsem se cítil pokaždé, když jsem přimhouřenýma očima sledoval cizí tělo, jak se brání a přitom podléhá, jak se mi podbízí a zároveň odmítá, když jsem cítil, jak mi dutě tepe v hlavě a testosteron ze mě dělá jenom sobeckého zmrda, který si chce vzít všechno pro sebe. Měl jsem rád sex, byl pro mě stejně důležitý jako kyslík nebo voda a bylo mi u prdele, jak divně se na mě lidé dívali. Ta touha, chtíč, který ovládal mé tělo, jak jsem přestával racionálně uvažovat a nechával své smysly a pravěké instinkty, aby mě řídily. Moc lidí to nechápe.


Stál jsem před hnědovláskem, olízl si rty a chvíli ho jen pozoroval. Ty rty, které se ještě leskly po mých polibcích, hrudník, který se vzrušením a očekáváním zvedal daleko rychleji, to jak natáčel hlavu za zvuky, které jsem vydával, jeho vtyčené mužství, které dokazovalo, jak moc to všechno chce. Líbilo se mi to, to že byl stejný jako já, to že ho nezajímalo, co z toho bude mít ten druhý, ale hlavně co z toho bude mít on. Bene, Bene.. byl mi podobný víc, než si myslel, poznal jsem to z toho jeho postoje, z toho, že na sobě nedal znát nervozitu nebo očekávání, z toho že nezačal prosit ani neprotestoval, protože věděl, že já mu to nakonec všechno dám. Stejně jako já, nebyl zvyklý nedostat, co chce.. a právě proto to bylo tisíckrát lepší než všechny ty otravné slečny, na které stačilo mrknout nebo zacinkat drobákama a byly moje. On se mi nepoddal, ani když přiznal, že mě chce, nebyl tak docela můj, nevlastnil jsem ho a ten fakt mě štval a vzrušoval zároveň.
Neobtěžoval jsem se a prostě ho donutil zvednout ruce a zbavil ho trička. Vždycky jsem se musel hlídat, aby to nikdo neviděl, nebo jsem byl moc nedočkavý, než abych si dokázal užívat všechny detaily jeho těla, ale dneska jsem pospíchat nehodlal. Dneska byl u mě, byl na mojí půdě a já mu nehodlal dát šanci couvnout. Dotkl jsem se jeho hrudi, moc se mi líbilo, jak se mu rýsovaly pravidelné svaly na břiše, úžlabiny jeho pánve, které tak nemravně mizely v lemu jeho kalhot. Věděl, že si ho prohlížím? Stále mlčel a já se nezajímal o to, co si myslí. Přiblížil jsem se a ruku obmotal kolem jeho krku. Nemínil jsem ho trápit, nebyl jsem žádnej sadista, nechtěl jsem vidět jeho bolest, chtěl jsem vidět jeho zoufalství, až nad sebou bude ztrácet kontrolu, až znovu řekne moje jméno, až ho bude mumlat do omýlení, až nebude dávat žádný smysl. Palcem jsem zatlačil, takže hlavu odklonil z roviny a já se konečně rty dotkl něčeho jiného než jeho úst. Kůže na jeho krku byla napjatá, ale čím déle jsem rty putoval vlhkou cestičkou po hraně čelisti, nahoru k jeho uchu a zase dolů k dolíčku klíční kosti, tím více povoloval zatnutí svých svalů, až byla kůže poddajná a vláčná a já ji zasypával tisícem polibků, vychutnával si každý centimetr, kousal, označil si ho, i když jsem věděl, že on se nikdy nepoddá. A proto to pro mě bylo tak nesnesitelně neodolatelné. Protože jsem věděl, že tahle hra nikdy doopravdy neskončí podle mých pravidel a on bude navždy vítěz. A to mě dovádělo k šílenství.
Kousl jsem ho do ucha, prudce a nečekaně, až se zachvěl. Musel pochopit, že to myslím vážně. Protože jsem se možná pořád smál, ale nikdy jsem nevzal zpět to, co jsem řekl. Možná jsem byl hajzl, ale mé slovo vždy platilo.
Rozhodl jsem se přesunout jinam, měl pravdu v tom, že stůl pro mě už nebyl atraktivní, jednak proto že bych udělal tu samou věc dvakrát, ale hlavně proto, že když nebyl jeho, nemělo to pro mě význam. Nulové pokoření, nulová zábava. Strkal jsem ho před sebou, bavilo mě díval se do jeho tváře, která pořád držela tentýž vážný výraz, ale maličké vrásky na jeho schráních naznačovaly, že ta slepá chůze se mu nezamlouvá. Vlastně myslím, že celkově z toho šátku byl poměrně nesvůj, ale mohl si za to sám. Neměl si ho brát.
Nevím, jestli poznal, že jsme v ložnici, ale když jsem ho shodil do luxusního saténového povlečení, nebránil se. Možná mi věřil, odhadl, že mu fyzicky nechci ublížit, že nejsem jenom kretén, kterej ho chce násilím přinutit k něčemu, co nechce. Ne, já byl mnohem horší. Já chtěl vzít jeho mysl a kousíček po kousíčku ji rozložit tak, že už na mě nikdy nezapomene. Ukázat mu jeho nejniternější stránku, donutit ho podrobit se paradoxu, vědět, že mě opravdu nenávidí, a přitom to neodolatelně chce. Namítnete, že už jsme spolu jednou šukali, ale víte co, to jsem bral prostě jako předkrm, který mě rozhodně nemohl zasytit.
Prsty přejel po saténové dece. "Copak, Benjamine, čekal jsi červenou mučírnu?" nakrčil nespokojeně obočí, kdo ví, jestli z toho, jak jsem vložil důraz na celé jeho jméno nebo ten fakt, že jsem tak nějak poznal, že by se poutům a biči nebránil. Usmál jsem se.
Zůstal jsem stát, přetáhl si tričko přes hlavu a odhalil tak vypracované břicho, ale jak vám již došlo, z kolegiálního soucítění to nebylo. Ben mě neviděl. Docela mě překvapilo, že se ještě nepokusil šátek sundat, ale nějak jsem věděl, že ač ho to znervózňuje, líbí se mu to. Možná měl rád věci pod kontrolou, ale jsem si jist, že právě to je jedna z věcí, která ho vzrušuje na mě. Že neví, co má čekat. A já mu to fakt nehodlal usnadnit. Vrátil jsem se k posteli s pár věcmi v náručí, nohou zakopl skříň skrývající všechny moje úchylky. Co? Někdo má intimní šuplík, já mám intimní skříň, problém? Špatná formulace, já se tímhle nikdy netajil. Kdyby mě bavilo strkat si do prdele poníkovskej duhovej ocas, strkal bych si ho tam a sral na to, co si o tom kdo myslí. Ale k vašemu zklamání ne, na poníka si nehraju, i když pokud si má na mě někdo zajezdit, nebráním se *smích*.
Přiblížil jsem se k němu, pořád tak roztomile nakláněl hlavu podle toho, kde jsem se nacházel. Znenadání jsem ho obrátil na břicho a obě ruce mu zkřížil na zádech. To už se trochu bránil, jako zase jsem s ním nezacházel jako s pusinkou, byl to Ben, ten něco snese. A jestli ne, ha.. smůla no. Natáhl jsem se po provaze, který jsem si přinesl a začal jsem jím celkem bez velké citlivosti svazovat jeho ruce. Hele, já fakt nejsem sadista! Jenže to jste jako čekali pouta s růžovými peříčky? Docela mě pohled na něj vzrušoval, neopomněl jsem mu smyčku dát taky kolem krku a hrudník, takže jsem si improvizoval takový malý roztomilý postroj a provaz silně utáhl. Obrátil jsem ho zase zpět a musel se tiše zasmát tomu jeho výrazu. No netvářil se nadšeně. Na tohle Beník nebyl zvyklý, že? Vypadal docela na hajzla, nedivil bych se, kdyby doma nějaká pouta fakt měl, ale nemyslím, že by byl zvyklý, aby je ženy dávali jemu. Jenže teď jsem si jeho místo uzurpoval já a nedělal jsem to proto, že bych ho chtěl trestat nebo znehybnit, ale svým způsobem zlomit. Protože i když jsem ho tím fakticky dostal na lopatky a mohl jsem si s ním dělat, co jsem chtěl, jeho chtíč rostl. Kdopa si to tu kouše ret, Beníku?
Neodolal jsem a políbil ho, jo já sobec ho ani nenechal, aby se kousal sám a místo toho potáhl vlastními zuby za jeho spodní ret. Jeho ústa, nepoddajná a zakázaná, a tak neskutečně horká. Plenil jsem je a dobýval, jak poeticky to zní, ale ve skutečnosti to byl dravý a chaotický polibek. Dotýkal jsem se nahou hrudí jeho horké kůže a vždy mi to perfektně rozvibrovalo každičký nerv. Pánví jsem se provokativně třel o jeho chloubu, fakt netuším, jestli čistě z provokace, protože stačilo pár doteků jeho těla a stál mi, tvrdý jako skála. Uchechtl jsem se, to samozřejmě nebyla ta nejzábavnější část.
Nejprve jsem se sklonil a bez varování se mu začal opět věnovat ústy. Prohnul se v zádech, uznávám, že to nebylo zrovna férové, ale mě bavilo všechno zvrácené a provokativní a Bena zjevně taky, alespoň dle stenu, který vylétl z jeho úst dřív, než ho stačil zarazit. Miláček, hned mě počastoval nadávkou, za což jsem se mu začal věnovat jazykem ještě intenzivněji. Pobaveně jsem se odtáhl, abych mu na vzrušenou chloubu uvázal ukázkovou mašličku z červené stužky. Ani teď jsem se nechoval nikterak opatrně, teda nehodlal jsem mu odkrvit penis, ale i tak syknul a nevěřícně pootevřel pusu.
"Děláš si srandu, že jo?" ale já ho místo odpovědi políbil a začal ho honit, takže mi zavzdychal přímo do pusy. Sklouzl jsem níž a začal jazykem oblažovat jeho ucho, boltec, kousnul ho, slabě foukl, olízl, políbil, a to všechno s tím, jak se Ben pode mnou svíjel, protože ta malá stužka a taky to, jak jsem se zmrdským úsměvem měnil tempo, mu zabraňovalo vyvrcholit a já moc dobře věděl, jak blízko tomu je. Dnes již podruhé. Chudáček. Kdyby mě to tak zajímalo..
Pokračoval jsem polibky na jeho krk a hruď, kde jsem se věnoval bradavkám. Prvně jsem měl tu možnost na vlastní kůži zjistit, co k němu ženy tak přitahuje a musel jsem se smíchem přiznat, že mě to přitahuje zrovna tak. Bezesporu měl postavu perfektní. Po krátké zastávce na jeho břiše, zkrátka jsem si nemohl odpustit ten jeho zmučený výraz, když jsem se polibky zastavil těsně nad jeho chloubou, jsem se odtáhl a chvíli si ho jen prohlížel. Rty měl stažené do rovné, úzké linky, ta zatracená rovina, která mě okamžitě dokázala pobavit. Vzdor. Pnutí v kalhotech už bylo fakt nesnesitelné.
Bez řečí jsem se sklonil a zbavil ho džínů i černých, jednoduchých boxerek. Musel jsem se ušklíbnout té představě, jak by se asi tvářil, kdyby viděl, jak se všechno jeho oblečení chaoticky válí po půlce ložnice. Hádám, že bych ho před úklidem nezastavil ani tím provazem. Ale vážení, tenhle pohled stál za to. A to jsem ani nebyl u velkého finále.
Naklonil jsem se přes něj a podal si řetízek tmavě modrých kuliček. Normálně jsem si na tyhle hračky moc nepotrpěl, ale teď mě vzrušovala ta představa ho jistým způsobem pokořit a přitom jo, lhal bych, kdybych tvrdil, že mi nehučelo v kládě z té představy, jak je do něj hezky plynule zavádím. Takže jsem na nic moc nečekal a začal s tím, ta první, největší kulička šla celkem ztuha, s každou další to ale bylo jednodušší. Ben zalapal po dechu.
"Co to-" zastavil se, hádám, že se radši ani nechtěl ptát, co to kurva je. Ne, něco mi říkalo, že tenhle slušný kluk ve svém perfektním bytě určitě nemá anální kolíky nebo vibrující dilda. Pousmál jsem se, ten pohled se mi líbil, do hajzlu kurewsky se mi líbil. Rozepl jsem knoflík a začal se uspokojovat, protože všechno to vzrušení, které se ve mně nahromadilo za tu dobu, co tohohle kluka znám, zkrátka volalo po uvolnění. A já nebyl z ocele.
"Nenávidím tě." Zamumlal, když se do něj dostala i poslední kulička a já se usmál.
"Jo, jo.." zkusmo jsem zatáhl za poutko a Ben se v tu chvíli prohnul v zádech s překvapeným vzdechem na rtech. "Benjamine, ono se ti to snad líbí. Páni, můžu si tě vyfotit? Tvoje zaměstnanecká kartička s touhle fotkou by slavila fakt úspěch.."
"Drž hubu!" procedil skrze zaťaté zuby a já se pousmál, pořád jsem si hrál, zatahoval a zase vytahoval kuličky, pomalu a se zájmem to sledoval. Tohle bylo ono, na tohle jsem čekal a nemohl jsem se nabažit. To, jak ho zrazovalo jeho tělo, jak se marně snažil ovládat a vůbec mu to nešlo. Kousl jsem se do rtu, bože, já ho fakt hrozně chci! Na nic jsem nečekal a trhl za poutko. Hlasitě zasténal a zaklonil hlavu, hrudník se mu divoce zvedal a on otevřenými ústy lapal po dechu. Nebyl jediný. I mě celé tohle divadlo s jedním Kašpárkem v hlavní roli dávalo zatraceně zabrat, srdce mi bilo. Ten pocit jsem miloval, ten pocit, kdy mozek stávkuje a slovo si bere jediný pocit, nepřikrášlený hezkýma slovíčkama, sobecký a jdoucí si za svým - chtíč.
"Teď bys měl asi říct, že to hrozně chceš.." ochraptělý hlas, musel jsem se usmát, už jsem nedokázal zakrýt, že jsem to vlastně já, kdo se nedovede ovládat. Překvapil mě.
"Hrozně to chci.." i jeho hlas zněl jinak, slabě a tlumeně, ale přitom tak důrazně, byl si tím jistý, nepoddal se, neprosil, naopak. Jeho tváří se mihla sotva patrná ironie, když zkřivil ústa do pokřiveného úsměvu a provokativně dodal: "Dominiku."
Obrátil jsem ho na břicho a vlastní vahou, jak jsem se zezadu přitiskl na jeho tělo, ho, chudáka, zatlačil do polštářů. Vlhkou cestičkou po jeho zádech jsem sestoupil až k bederní úžlabině, vytáhl jsem ho za boky do kleku. Pootočil hlavu do teď zabořenou v polštářích a já zjistil, že šátek nápor mého vzrušení nevydržel a Ben na mě kouká, nikdy bych nevěřil, kolik emocí se dokáže odrazit v jediném pohledu. Chlad a touha, bože, miluju tu jeho strohou netečnost! Vzal jsem si ho bez dalšího otálení, prudce přirazil hluboko do jeho těla a nepřemýšlel nad následky. Kousl se do rtu, připravený byl po předchozí péči dost, o to jsem se fakt nebál. Opřel jsem se rukama vedle jeho hlavy a začal se pohybovat, ne děťátka, nečekal jsem až si zvykne a nezačal jsem pomalu a romanticky, přirážel jsem rychle, mé vpády do jeho těla byly tvrdé a nedočkavé, přesně takové jaký jsem byl i já. Sobecké, unáhlené, netrpělivé, drzé a nezkrotné. A Ben kašlal na konvence, byl to on, kdo mi vycházel vstříc, kdo se pohyboval proti mně a špatně maskoval vzdechy, které se mu linuly z úst. Na tohle jsem si nehrál, vzdychal jsem mu do ucha, protože jsem chtěl, aby věděl, že se mi to zatraceně líbí, že jeho tělo, které si tak nenasytně a majetnicky beru, je přímo skvělé.
Povolil jsem ten správný uzel, přece jenom to nebylo poprvé, co jsem někoho svazoval a Benovi ruce byly volné. Klesl jsem do peřin na záda a ani nebyl překvapený, když hnědovlásek sám od sebe přehodil nohu přese mě a sám navedl moje mužství do svého těla.
"Do hajzlu.." nesnažil jsem se skrývat, že tenhle pohled je asi to nejlepší, co mi kdy předvedl, protože to, jak se pohyboval, a já ho nechal ať si tempo řídí sám, mi způsobovalo mžitky před očima. Živočišný a dravý, takový byl náš sex bez lásky. Vytáhl jsem se do sedu, protože jsem ho prostě musel políbit. Ruce na jeho stehnech, pomáhal jsem mu se zvedat, rozhodně se nepokoušel zpomalit nebo kazit tuhle bohulibou činnost nějakejma romantickejma sračkama. Rukou se chytil čela postele a sklonil hlavu, viděl jsem to na něm, jak už je na úplném vrcholu, konec, tečka. To i já jsem byl. Mimo tuhle místnost, mimo tenhle svět. Tupě mi dunělo v hlavě. Napočítat do tří a skončit to..
Uvolnil jsem smyčku dráždící jeho mužství, dvakrát zapumpoval a udělal se přímo do něj, zatímco on s výdechem mého jména, jména, které pro něj v tuhle chvíli nejspíš nedávalo smysl, vyvrcholil na moje břicho.
Moje tělo ochablo, spadnul jsem zpátky do peřin a Ben vedle mě. Ležel na mojí ruce a vůbec mu to nevadilo. Každý ve svém světě jsme mlčeli, oba zírali na strop a každý se s tím smiřoval po svém.
"Já věděl, že mě chceš.." krátký úsměv, pootočil jsem hlavu, pohled do jeho obličeje, na jeho zčervenalé tváře, to jak byl celý rozcuchaný a udýchaný, to mě rajcovalo. Natočil ke mně lhostejný pohled.
"Ty tvoje řeči mě fakt serou.." tiše jsem se zasmál a pohladil ho po vlasech. Stále jsem se nemohl rozhodnout, jestli je to tohle jeho neupravené já, které tak zbožňuji a nebo to druhé, perfektní. Měl jsem obě, nejsem já klikař? Sarkasticky se ušklíbl. Po chvíli si sedl a začal hledat svoje oblečení, pobaveně jsem zvedl obočí, to pískle je tak zatraceně naivní. Ono snad myslí, že jsem skončil? I já si sedl, byl jsem za ním a jako už tolikrát před tím jsem se rty sotva patrně otřel o jeho krk, vdechl jeho vůni, sakra, ta mi vždycky zamotá hlavu. Rukou jsem drze zabloudil do jeho klína.
"Hej, děláš si prdel?"

"Rozhodně nemám dost, sekretářko.."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama