I mean it! - č. 13

4. ledna 2018 v 10:23 | Pilína a Yo |  I mean it
Něco mi říká, že tahle povídka bude zatraceně dlouhá :D
Zase se začíná k něčemu schylovat, co Dominiku? :D:D


Musím říct, že jsem si celý tenhle večer užil. Jakože vážně hodně! Cítil jsem se víc volný než kdy dřív. Po dlouhé době jsem si ve svém životě připadal, že žiju. Ačkoliv je smutné, že jsem si to uvědomil až teď. Neberte to tak, že bych na zábavu neměl čas. Jen mi přišla jako něco podřadného.. Nikdy jsem ničeho ve svém životě nelitoval, snažil jsem se jenom sledovat svoje priority, následovat svoje sny.

Dosáhnout něčeho na co budu moct bejt hrdej. Ale pak přijde někdo jako je Dominik a sebere mi veškerou půdu pod nohama. On, pán tvorstva, co evidentně měl všechno a ani se nesnažil. Ba co víc, on to snad ani nechtěl! Provokoval mě každým slovem, každým arogantním úsměvem. A ve mě se toho mísilo tolik! Nevěděl jsem, co teď doopravdy chci. Rozlehlost vily mi nepřišla vůbec překvapivá. Snad ani to, že cestou k němu jsme minuli garáž velkou snad jako vila sama! Málem jsem si musel utřít slinu při pohledu na blyštivé kapoty, co pod sebou skrývalo víc než 300 koní.. Závist? Ta v tom rozhodně nebyla. Nezáviděl jsem mu jeho život, protože jsem typy jako byl on doslova nesnášel. Netušil jsem, že i on si vše vydobyl sám. Prostě jsem ho tipoval na jednoho z těch zbohatlíků od bohatých tatínků.
Cítil jsem adrenalin, jak mi koluje v žilách z rychlé jízdy. Cítil jsem otupělost smyslů díky alkoholu, taky já se opil už po dvou pivech, že jo! Ale přesto jsem si přišel naprosto při smyslech, když jsem teď stál uprostřed jeho obýváku. Kam jsem se to proboha dostal? Přímo do jámy lvové? Co jsem tady do prdele dělal?
Měl jsem teď ležet ve své posteli, usínat sám v posteli, a ne být teď tady, opilý a tak moc se vyzývající. Možná mi alkohol rozvázal jazyk natolik, že jsem mu dnes čelil víc než předtím. Víc nebojácně.. Moc dobře jsem věděl, proč jsem tady. A on to věděl taky. Ten parchant přesně věděl, co chci. Hleděl jsem mu do těch ocelových očí, tak zblízka. Blyštilo se v nich všechno, jeho arogantnost, jeho drzost a povýšenost. Cítil jsem vlastní zrychleně bijící srdce, krev se mi nahrnula jen do jednoho určitého místa a ne, hlava to nebyla! Cítil jsem to známé pnutí v kalhotách, cítil, jak sám chci překonat hranici a políbit ty tak zakázané rty. Víte, ono to tady nebylo zase tak moc jednostranné. Všechno, co on říkal, byla naprostá pravda. Ode dne, kdy si mě vzal, jsem chtěl ať to dělá znovu a znovu. Zvrhlé, že? Netrpěl jsem žádnou sociální poruchou nebo tak něco, vlastně jsem byl naprosto normální. Nechtěl jsem ho proto, protože miluju, že mě lidé šikanují a ponižují! Ne, lákalo mě na něm to zakázané dobrodružství. Lákalo mě to, co mi nabízel. A nejhorší bylo, že on to věděl. Ten úsměv, co mu hrál na rtech.
Nebyla v tom láska, neberte si to špatně. Já ho nenáviděl, z celého srdce. Ale stejně jako on jsem nebyl pusinka, byl jsem taky pěknej samolibej hajzl a prostě jsem pro sebe chtěl jen to nejlepší!
Pozoroval jsem ho se zájmem, stejně tak jako on mě. Nebyl jsem naivní, ale nechtěl jsem nic uspěchat. Chvíli si na netykavku hrát můžu.
"To bys stejně neudělal.." Pokrčil jsem rameny, neohnul by mě hned, na to si moc rád hraje a navíc, mít to znovu ve stejné poloze, to nejspíš nebude jeho gró! Vážně bylo těžký udržet na tváři poker face, když vám někdo jako je ON, řekne tohle. Přišel jsem si jak nějaká nadržená čubka, jenže já ho prostě musel mít! Chápal jsem každého, kdo prošel pod jeho rukama.. A nesnášel se za to.
"Nenávidím tě.." Viděl jsem, jak se na jeho tváři rozlil úsměv, zjevně to slýchával tak často. Chytil mi obličej do dlaní, přinutil se mi dívat se mu do očí.
"To mi lichotí.." Ušklíbnul se a pustil mě. Oba jsme věděli, proč jsme dneska tady. Ale já nebudu hrát žádnou chudinku.. Ne před ním.
"Chci tě.." Vážně jsem to vyslovil? To jsem byl až tak moc na sračky? Žádné červenání nebo popírání, prostě jsem mu to oznámil. V jeho očích se na chvíli mihlo překvapení, ale jen krátce, on to totiž věděl. Nedokázal jsem to zastavit, chtěl jsem si ho přitáhnout blíž, vplést mu ruce do vlasů, cítit jeho kůži na své, jeho vůni, jeho celého! Bene, prober se!
"Možná si trochu protiřečíš, sekretářko.." Ten parchant se zase šklebil.
Jenže evidentně jsem dřív mluvil, než přemýšlel. A on mi nedal čas snad litovat nad tím, co jsem řekl, když si doslova přivlastnil moje rty. Líbal mě tak náruživě a chtivě. A já? Já namísto toho, abych se alespoň snažil se mu nevydat a odstrčit ho, jsem si přestal hrát na Irenku a přitáhnul si ho snad ještě víc, abych byl já ten, kdo chtěl, aby po mě toužil. Možná jsem se mu podobal víc, než bych chtěl. A to mě děsilo.
Nenechal mě ale dělat si, co chci moc dlouho. Prsty zaháknul o můj černý šátek, co jsem měl ve vlasech a s provokativním výrazem mi ho stáhnul přímo do očí. Chtěl jsem se bránit, ale jeho mohutná postava mě doslova přišpendlila na místě. Byl jsem zmatený, na chvíli byla všude tma a já už ani necítil jeho přítomnost. Ne, takhle jsem to rozhodně nechtěl. Nemohl mě prostě jen ohnout o ten mramorový stůl za několik tisíc? Prosím!
Ne, on namísto toho zkušeně rozepnul knoflík na mých džínách. Aniž bych to čekal, začal mě prudce a táhle zpracovávat. Zalapal jsem po dechu, tohle snad nemyslí vážně. Kousnul jsem se do rtu, abych nevydal jedinou hlásku. Možná to chci, ale i trochu podle mých pravidel. Jenže on si dělal, co prostě chtěl. Takový on byl..
Nebyl jsem na nic z toho připravený, moje alkoholem omámená mysl začala rázem procitat. Jeho tempo bylo neúprosné, přesné táhlé pohyby, věděl jak na mě, abych balancoval nad propastí.. A pak mě pohltil do úst, celého. Celý jsem se napjal a doslova se snažil splynout se stolem za mnou, zarýval do něj nehty a kousal se do rtu div si ho neprokousnul.

"Do-mi-ni-ku.." Jeho jméno jsem doslova vyhláskoval. Schválně, udělal jsem to naprosto schválně. Těsně před vyvrcholením mě ale nechal. Prostě se oddálil. I přesto, že jsem nic neviděl, jeho pohled jsem doslova cítil.. Představoval jsem si, jak se usmívá. A potom jen opět cítil jeho horké rty na svých. Nevěděl jsem, na který ze svých pocitů se soustředit víc. Tělo mi doslova elektrizovalo, jak jsem byl vzrušený. A největší paradox byl, že jsem chtěl člověka, co mi zničil život. Možná jsem vážně byl nemocný..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 4. ledna 2018 v 19:30 | Reagovat

hustý ;-)

2 Yoshi Yoshi | 8. ledna 2018 v 14:13 | Reagovat

O můj bože ! To je pecka :3 Minule jsem je přirovnala k Matymu a Andymu, ale asi jsou ještě o kousíček lepší :3 Mám nový oblíbence :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama