Choice - klapka 7

2. ledna 2018 v 22:23 | Pilína a Yo |  Choice
Skoro jsem zapomněla, že už zase jedeme normální režim :D


Chicago vyhrávalo 3:0, když jsem si konečně uvědomil, že se Angelo už dlouho nevrací. Jasně, že ve mně hned zatrnulo, protože jsem hned viděl ten nejčernější scénář, ale když jsem ho pak našel u sebe v pokoji, na tom stařičkém gauči, jak klepe kosu, tak jsem se musel usmát. Bylo fakt zvláštní mít ho ve svém pokoji. Působilo to asi na nás oba, já si přišel divně obnažený, když mi došlo, kolik je tu věcí, které na mě něco prozrazují, které vypovídají o mém životě, kde jsem vidět i jinak, než mě zná. Dost jsem se za poslední roky změnil a nějak přestal vyhledávat to spojení s lidmi, to pouto které vás někde drží. Tehdy, když jsem se vrátil, mi celý můj život přišel marný a nenaplněný, nebylo v něm nic důležité. Proto, i když bych mu to nikdy nepřiznal, jsem to byl nejspíš já, kdo potřeboval cítit lidské teplo, a proto jsem tak ochotně vlezl do postele s klukem, o kterém jsem si myslel, že je prostě jenom ufňukaná star.


Vlezl jsem k němu do postele i teď, jasně, že jsem měl rozestláno na zemi, máma přece nemohla dopustit, aby se hvězdička cítila utlačována, ale já na to kašlal. Ostatně, to on mě naučil usínat s ním v náručí, to on mi vlezl do postele tolikrát, že už jsem pak přestal protestovat a radši chodil spát rovnou k němu, aby si princeznička mohla dostatečně odpočinou a neměla pod očima kruhy. Takže i když ten gauč byl dost malý a nechtějte vědět, čím vším byl nasáklý, prostě jsem se nasáčkoval k němu. Už jsem bez něj nedokázal usnout. Sice jsem měl pořád problémy se spánkem, ale když jsem cítil jeho kůži, nějak mě to prostě vždycky uklidnilo. Už jsem si říkal, že ten den přece jen nebude tak na hovno, když promluvil a celý to zas podělal. Jako bych to nečekal.
"Neříkej mi Tobby, zabít a zahrabat tě tady, nikdo tě nikdy nenajde.." prohlásil jsem lhostejným hlasem, radši ani nekomentoval, že určitě viděl tu fotku s mým tátou. Někdy jsem měl nutkání mu říct něco ze své minulosti, ale pak mě to zase přešlo. Nepotřeboval jsem mu dávat další důvody, jak si mě k sobě ještě víc připoutat. Stačilo, že jsem udělal všechno, co chtěl.
"Jo, myslím, že v ložnici má oltář s tvojí fotkou, kdybys nemohl spát, tak tam pravděpodobně obětuje kozu nebo tak něco.." prohodil jsem napůl pusy, moje máma byla skvělá, o tom pochyb nebylo a já jí měl fakt rád, tím spíš že já i bráchové jsme opravdu nebyli žádný výkvět, na který by matka mohla být hrdá. Já z nich vlastně dopadl nejlíp, ti dva se živili takovýma věcma, že by si z fleku prohlédli vnitřek věznice. Ale co já říkám, nejsem žádnej svatoušek. Jel jsem s nima v kde čem.
Nakonec jsem ale jen zavřel oči. "Zítra pojedeme brzy, chci nechat vyměnit zámky." Prohodil jsem ještě a pak už jen zignoroval jeho odpověď o tom, že na zámky mi sere, ale jeho solárko čeká a taky by měl zajít k holiči, protože tohle vlhké podnebí mu nesvědčí. Prostě u nás normálka.
Vzbudil jsem se asi kolem páté, venku ještě nebylo ani světlo, ale já spát nemohl. Špatné sny, noční můry, křik, který mě budil každou noc. Mohl jsem pak alespoň ležet a dívat se na něj, protože ve světle vycházejícího slunce byl vždycky jen a jen můj, nemusel jsem se o něj dělit s fanoušky a producenty, nebyl hvězda, byl jenom kluk v mém tričku v mém starém pokoji na mém rozvrzaném gauči. A pak se zavrtěl a ze snu začal opakovat jednu z těch replik z jeho filmu, já protočil očima a vyhrabal se ven. Naštěstí spal vždycky tak tvrdě, že kdybych tady házel činky o zeď, spalo by princátko jako zabité. Převlékl jsem se, naštěstí jsem našel i nějaké větší oblečení a vydal se na svou ranní štreku, i když běh těmahle starejma uličkama, které jsem znal tak dobře z dětství, byl fakt dost nostalgickej.
Vrátil jsem se asi za hodinu a půl, políbil mamku, která zrovna s výrazem vědkyně ve fukušimě přemýšlela, co té nádheře v mém pokoji udělá k snídani a vydal jsem se do patra s kafem od starbucku, abych tu svou drahou tajnou polovičku něžně probral ze spánku.
"Stávej hvězdičko, ten obličej se sám nenamaluje!" hodil jsem po něm igelitku a jen s úšklebkem sledoval, jak se posadil, na hlavě hotové vrabčí hnízdo a hází na mě nasraný pohledy. Kdepak tady celebritka, ta nebyla zvyklá vstávat v osm ráno! Pro něj den začínal až v poledne, takže vidět ho tak bylo neskutečně k popukání! Zatím co se hrabal v igelitce, ve které jsem mu z drogérie donesl zubní kartáček schválený stomatologickou národní radou, hydratační krém, nový ručník a mýdlo s vůní šeříku, já se odebral do koupelny, abych ze sebe smyl pot. Objevil se zrovna ve chvíli, kdy jsem na sebe pouštěl studenou vodu, protože otužovačka kámo, to chceš! Byl zvyklý lézt mi kamkoliv, vždy s oblibou a velmi důrazně připomínal, že je to jeho dům, avšak tady byl v mém domě a bylo vidět, že nějak neví co se sebou, když v chodbě uslyšel hlasy a zase rychle vystřelil, aby si náhodou máma nespojila mě a jeho dohromady. Což zase takový problém nebyl, ona totiž věděla, jaké pohlaví preferuji. Takže když jsme se pak srazili v chodbě, on se sponkami, které drželi jeho vlasy dozadu a já jenom v ručníku, neodolal jsem si ho trochu nevyprovokovat, protože jsem ho k sobě přitáhl a lačně ho políbil těsně před tím, než se na schodech objevila hlava mé milované maminy a zvala nás k snídali. No měli jste vidět jeho výraz, zdálo se, že mě vymáchá v záchodové míse!
Nakonec jsme posnídali (joo, lívance s javorovým sirupem jsou na tvou dietu fakt skvělý, Angie!), jsme se vydali na cestu zase do města. V autě zpíval nějaké španělské odrhovačky a já musel uznat, že mu to docela jde. Fakt jsem nechápal, že někdo může mít takový talent na takovou spoustu věcí, vždyť on byl herec, taky zpíval, tančil, a ještě hrál na kytaru nebo co. Já, kulturní nevzdělanec, jsem byl rád, když jsem šel jednou za měsíc do kina! Ale co už. Pil jsem kafe, Angie svojí voss, kterou jsem mu před odjezdem nezapomněl naplnit a bylo nám fajn. Skoro jsem si říkal, že dnešní den bude fakt na pohodu!
Před vilou stál houf novinářů, ale když jsem tam naféra přijel 80kou, každýmu došlo, že ho klidně a bez povšimnutí přejedu, a tak se rozutekli jako kachny, zatím co já spokojeně zajel až ke vchodu a vydal se na obvyklou okružní jízdu domem, než jsem tam pustil taky Angela, který si zatím stěžoval, že na něj svítí sluníčko, a to není dobrý na jeho pleť. Po mé poznámce, že přece jde odpoledne na solárko, mi bylo vysvětleno, že ale z pravého slunce bude mít pihy, a tak jsem radši sklapnul a řekl si, že v Iráku jsem přece zažil o dost horší buzeraci. Ve dveřích nás okamžitě vítal Bruno, který na mě ale i na Angela skákal, jako by nás neviděl deset let. Sklonil jsem se k němu a podrbal ho za ušima.
"Ahoj kamaráde. Kdo je hodnej kluk, no kdo je hodnej kluk? Stýskalo se mi po tobě!" objímal jsem psa, jako bych ho i já neviděl deset let, zatím co on mi olizoval obličej a Angelo se tvářil znechuceně, protože to bylo nehygienické. Prostě bez komentáře. Usadil jsem se v obýváku a ládoval sebe i Bruna piškotama, zatím co hvězdička, vida, že jí zbývá ještě nějaký ten volný čas, se vrhla do koupelny a rovnou k zrcadlu. Zapomněl jsem vám říct, že Angelův nejlepší kámoš je jeho odraz v zrcadle, protože jen ten dokáže ocenit, jak je ten kluk úžasnej, takže u zrcadel v různých částech domu strávil převážnou část svého volného času. Již jsem pochopil, že je to pro něj něco jako pro normálního člověka potřeba jídla nebo spánku, takže jsem si zapnul telku a díval se na zprávy, kde byl samozřejmě hlavní hvězdou dne, zatím co Angelo si začal zkoušet nějakou roli.
"Kdo jsem?" ozvalo se z koupelny hlubokým, hrdelním hlasem, pak si odkašlal a zkusil to znovu o kousek výš. "Kdo jsem?"
"Debil!" zařval jsem mu v odpověď, no když se tak debilně ptá, že jo!
"Drž hubu, rušíš, ty nikdy nepochopíš umění, dios mio!" zakopl za sebou dveře, ale to už jsem slyšel zvonek, a tak jsem se zvedl, ale když jsem procházel kolem, opět se ozvalo procítěně: "Kdo jsem?"
"Vždyť říkám, debil!" bouchnul jsem do dveří se smíchem, a ještě se stále dobrou náladou otevřel dveře, ale v tu chvíli jsem se přestal smát a zatvářil se jako někdo, kdo nemá daleko k masakru. A tam venku schovaná za obrovskými brýlemi stála ona. Dolly.

"Ah, to jsi ty. Jdu za Angelem. Angiii!" prošla kolem mě, hodila na mě kabelku jako bych byl nějakej věšák a prostě vlezla do domu, jako by se nechumelilo. Tuhle krávu, Dolores Umbridgeovou jinak Kaneovou jsem viděl asi stejně rád, jako vidí Angelo pupínek na svojí tváři. Jo, to přesně byla, vřed na mém krásném dni, který jsem mohl strávit sexem a válením se v posteli. Fakt díky, Dolly!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama