Klub sráčů: Tentokrát na sněhu - Honzík

27. prosince 2017 v 21:21 | Pilína a Yo |  Klub sráčů: Tentokrát na sněhu

A co by to bylo za dovolenou bez naší drbny číslo jedna! :D Bez Honzíka nuda je! :D

-HONZÍK-

Tak to tady bylo zase, o pár měsíců později, naše skvělá parta! Protočil jsem očima a zeširoka se usmíval, protože jsem v sobě nejenom měl už jednu flašku vodky, ale na rozdíl od pana učitele, co neustále nadával na Michala a Lea a přísahal, že jestli někoho ošuká, tak mu toho ptáka ufikne! Já jsem se ho zastával a neustále se usmíval. Protože s ním přijel i Tadeáš a bylo mi naprosto jasné, že když je tady Leo a Táda, mám o nové drby a zábavu na celý týden postaráno!
Zatímco Mára šel do sprchy, protože při tlačení autobusu to byl on, kdo schytal pěknou spršku zabláceného sněhu do obličeje, zatímco já si hověl pěkně v teple, no byl to prostě miláček. Měl jsem z tohohle výletu radost, protože jsme s Márou sami nějakou dovolenou plánovali a na tenhle výlet jsem ho víceméně ukecal já. Nejenom kvůli penězům, ale taky všem těm drbům, co by mi mohly uniknout! Mates jen co viděl Lea vypadal sice, že to s ním nijak neotřásá, ale nejraději by mu celou skleněnou flašku omlátil o hlavu. Zatímco já se naprosto neskrývavě vysmíval Andymu, co vypadal, že vůbec neví, kdo Leo je. I když, abych byl upřímný, tohle bylo už celkem pasé téma, chtělo by to něco nového.


"Ani na to nemysli! Chci jednu klidnou dovolenou!" Mára si s ručníkem kolem pasu a druhým sušil vlasy, zatímco já vstal, za ručník provokativně zatáhl, zavrněl mu do ucha, že máme sraz až za pět minut, ale on mě jen odstrčil s tím, že na tohle nemá teď čas, já dopadnul po zádech zpátky do peřin a stěžoval si na to, od kdy se z něho stala taková frigida! A že by měl jíst míň všech těch steroidů a klíčků, asi mu to už klíčí i na mozku. Zatímco on na mě houknul, ať radši taky dělám něco užitečného a dám mu do batohu ještě laso a telefon... Joo, zapomněl jsem podotknout, že tady milost pán je vrcholový sportovec. A zatímco my všichni ostatní se rozhodli užít si sjezdovky na maximum, Mára se rozhodl prozkoumat místní flóru a vydat se sám na běžky! Teda, nejdřív chtěl jet jakože se mnou.. ale.. haha.. ne!
Zatímco si šel ty svoje vlasy vyfénovat, aby prý nenastydnul, já jsem si ledabyle sednul k černému batohu a začal z něj věci vyndávat. Takový krámy, to by člověk nevěřil. Namísto nich jsem mu tam přibalil dle mě více užitečné věci, takový gameboy, pár petard, světlice, s tou by mohla být ještě sranda, pár křížovek z autobusu, aby se nenudil, a tak dále. Potom jsem mu vzal telefon, a než se milost pán rozhodne vrátit, zapařil jsem si ještě Simpsonovi na jeho telefonu. Klasicky jsme potom nestíhali, takže Mára popadnul batoh, já hodil jeho telefon na noční stolek, nasoukal se do kombinézy a mohly jsme na svah.
Já s bíločerným prknem jsem se postavil vedle Matese, který na mě už z dálky mával. Vedle Matese jsem se cítil dost netrpělivě, protože on se předváděl, že na prkně umí už odmalička, rádoby vyzýval Andyho k akci, já jsem pohledem skenoval Tádu. Protože mi přišlo, že u něj přicházím o mnohem větší popularitu než tady s rozmazleným Matesem. Nemohl jsem se nějak rozhodnout, u koho mi je líp. A zatímco Tadeáš opřený o prkno házel úsměvy na všechny strany a nabaloval právě dvě blondýny, Leo vedle něj předváděl pár zajímavých triků na snowboardu a veškerá pozornost dam nemálokrát ubíhala tím směrem. Já sám jsem si zapnul přesky, utáhnul a rozjel se. No, co vám budu povídat. Naše hvězda number. 1, co všem tvrdila, jak se už s prknem v ruce narodila si při prvním rozjezdu třikrát rozbila hubu, načež se mu Andy vysmál tak, až skončili oba hlavou v hroudě svahu a předjížděla je i lyžařská škola malých harantů, dost jsem se smál. I když samozřejmě vždycky, když se nedíval. Předvedl jsem ukázkovou otočku a dopad, ale všiml jsem si Matesovo nasraného pohledu a okamžitě spadnul na prdel. Ne, nesmějte se. Kdybych dal najevo, že jsem v něčem lepší než jeho veličenstvo, pěkně rychle mě pošle do prdele. Možná tomu říkejte nějaká chronická nemoc ze střední, ale prostě jsem neustále měl pocit, že být v Matesovo přízni je o něco výhodnější než nebýt v přízni žádné.
Zatímco jsem se sbíral ze sněhu, sledoval jsem, jak si to na sjezdovku štráduje zbytek slevomatu. Na jedné straně Kuba, co si na dlouhých lyžích jede ukázkové obloučky a celkově se tváří, že k naší skupině vůbec nepatří, to mu ale dost kazí Alex, co sebou přitáhnul.. Boby? Myslel jsem, že si je bral jen tak z recese, ale to už nás s křikem vesele objížděl, s řevem Kubí se za ním řítil jako lavina a my všichni zůstali jen čumět, že už by vážně měl přestat hulit! Kuba ale před tou jedoucí pohromou ladně uhnul, takže to náš milý Alex skončil v hroudě sněhu přesně před obřím stromem!
Protočil jsem očima, vystál tu obrovskou frontu na lanovku, no ani moc stát nemusel, stačilo aby se Mates rozfňukal, že mu mrzne prdel, strčil pár školáčků hlavou do sněhu a už se jako king vesele vezl nahoru, já se jenom přisral, ignoroval Andyho, co na mě poslední dobou házel furt jen vražedné pohledy a já mu jen oplácel úsměvem stylem -Lea by opíchal každý, to je v pohodě!-. Nahoře jsem se rozhlížel, výhled to byl krásný, já si tady čas vesměs dost užíval, a když se Maty zrovna hádal s Andym, kdo má lepší rozjezd, taky jsem si trošku zamachroval a nepadal pořád hubou do sněhu, aby měl král šikany radost. Povolila mi přeska, takže jsem si kecnul do sněhu a začal ji opravovat, ale dolehl ke mně zvýšený hlas jistého dohadování. Můj pohled upoutal Vojta, hromotluk nasoukaný do slušivé kombinézky, na nohou měl lyže.. No, teda asi to byly lyže, velké, zahnuté směrem nahoru, nejspíš vyrobené za doby vlez na mě z boku, sledoval, jak drží zabodnuté hůlky v zemi, nohy se mu klepou a odmítá se rozjet. Zatímco tedy neztrácí úsměv ve tváři, ten kopec mu nedělá zrovna dobře. Zatímco o hlavu menší Michal, co už mezitím vyjel sjezdovku dvakrát, ho teď chlácholí.
"Ale no tak! Bejka zabiješ holýma rukama a bojíš se takovýho mini kopce? Vždyť je to velký jak ten náš kopec Smrťák za barákem!"
"Mini kopce?! Se podívej! A smrťák se mu taky neříká jen tak.. Dobře, já pojedu, ale sám! A nemůžeme pak jít na pokoj? Máme tam ještě buchtu od babči!" Michal si je rukou přejel po helmě.
"Kdyby sis nebral ty lyže po dědovi, mohli jsme jezdit už v pohodě!"
"Hele, nech bejt jo? Děda na nich ujel prý tisíce kilometrů!"
"Jo to je vidět.."
Nakonec se rozjel. Evidentně mu ale ani nešlo to, protože lyže se odmítaly rozjet, vůbec mu to neklouzalo a nakonec skončil hubou na Michalovi a už si to vesele svištěli po břiše dolů. Zastavila je až bezpečnostní síť pod lanovkou. Musím uznat, že pokud ta naše skupinka nebude zítra v novinách jako pohroma celých Alp, sepíšu ten článek snad sám!

Většina osazenstva se už jen tak po té sjezdovce spíš víc než jen flákala a nakonec jsme se sešli na svařáku a horké čokoládě, ona lanovka kvůli duu vesničanů stejně nejezdila, ty Vojtovo škrpály prostě nešly vymotat, trošku jsem nakrčil obočí. Protože Mára nikde nebyl a já si uvědomoval, že nejspíš ten trénink na ten triatlón bere opravdu vážně!
Hrdina!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alena Alena | 28. prosince 2017 v 16:15 | Reagovat

A Alexovi boby mě stále zabíjí :-D  :-D  Skvělý díl, u téhle povídky se směju v jednom kuse :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama