Klub sráčů: Tentokrát na sněhu - Domča

26. prosince 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Klub sráčů: Tentokrát na sněhu
Tak dneska to bude Dominik a upozornění, protože Domču už všichni znají a vědí, jak to skončí :D řekněme, že děj se odehrává někdy po I mean it :D


-DOMČA-

"DominatorXXX hlídkové věži, jdu na přistání."
"Tady hlídková věž, máte povolení přistát!"
"Drž se, asi to trochu cukne." Ušklíbl jsem se a v tu chvíli si silný horský vítr pohrál s helikoptérou jako s hračkou a stroj se propadl o několik desítek metrů. Ben se pokřižoval, křečovitě se držel horního madla a se zatnutými zuby vypadal, že se brzo pozvrací, no nemohl jsem se nic než smát!


"Dominiku, ty seš takovej kretén, říkal jsi, že jdeme na obchodní jednání do prdele!" moje sekretářka byla asi trochu v křeči, co ho sere? Vždyť jsem to kvůli němu vzal přes Alpy! Krátce jsem se usmál.
"Vždyť máme obchodní jednání.." pohyboval jsem plynule pákou a před očima sledoval velký kulatý plac s obrovský modrým H uprostřed. Ben na mě hodil vražedný pohled.
"Neřekl jsi, že máš jednání v Rakousku a poletíme tam zasraným vrtulníkem a už vůbec ne, že budeš řídit ty!" byl bledý jako křída, zapásaný tak pevně, že se mu podle mě nemohly dokrvovat prsty. Co je, má něco proti mému stylu jízdy? Povytáhl jsem obočí.
"Pilotovat sekretářko, řídí se auto." Opravil jsem ho s úšklebkem, až mě udeřil do ramene.
"Ty neumíš ovládat ani jedno! Nechápu, jak ti mohli dát řidičák, tobě bych nepůjčil ani tříkolku! Jestli s tím spadneš, přísahám, že ti tu vrtuli narvu do prdele!" to už jsem ale viděl na place světla navigátora a pomalu začal klesat.
"Bene, obávám se, že tě moje sexuální praktiky už trochu zkazily." Ušklíbl jsem se, zatímco on mě znovu udeřil, ale já uhnul a pustil u toho páku, na což reagoval panickým jekotem, že se zřídíme a jako šílenec řval z okýnka mayday-mayday. Protočil jsem panenkama a místo na něj se chvilku soustředil na výjev pod námi, protože nějaká partička tam zrovna roztlačovala rozhrkaný autobus. Karosa, aha, tak to bude ten slevomat. No což, mě to bylo fuk!
Konečně jsem nasměroval vrtulník na přistávací plochu a hladce přistál, ale i tak Ben vyskočil sotva se stroj dotkl země a šel zvracet přes okraj rampy, zatímco já se šel přivítat s personálem. Když se můj osobní asistent navrátil, stále zelený a s neupraveným sakem, tvářil se znova nasraně, nebo spíš se tak tvářil pořád.
"Proč jsme do prdele museli letět někam do Alp, to nemohli přijet k nám? A ještě tak debilní jméno, DXXX, co to jako je, rok založení? Zní to skoro tak debilně jako tvoje přezdívka na insta-" najednou se zasekl a já se usmál.
"Vítej v mém hotelu." Ledabyle jsem rukou ukázal na obrovský areál, zatímco hnědovlásek otevřel svá šikovná ústa a nevěřícně na mě zíral.
"Ty máš hotel?" zněl asi jako někdo, kdo vám nadšeně říká, že má maturitu, když vy mu vpálíte do ksichtu, že jste právě dokončili doktorát. Co si budem, pokud jsem něco skutečně ovládal, byl to cit pro investice a tohle? To byla taková bokovka k práci. Rozešel jsem se ke zlatému výtahu, Ben poslušně za mnou, snad ještě nasranější, než když jsem si ho ráno vyzvedával u firmy. No co, rodina ho měla na Vánoce, já měl právo mít ho na Silvestra, to je spravedlivé, ne? Uznávám, asi jsem mu neměl říkat, že musí okamžitě dorazit kvůli kalamitní situaci, ale na druhou stranu moje sexuální frustrace byla taky docela katastrofa, takže ne, necítil jsem se špatně, když jsem kráčel obrovskou prosklenou halou k recepci. Slečna za ní na mě vykulila oči a zrudla, s tou jsem taky spal? Nebo možná koukala na Bena, který se sebou konečně taky něco udělal a vypadal opět reprezentativně jako ze škatulky.
"Pane Linharte, va-vaše apartmá je připravené." Zakuckala se, když jsem si od ní přebíral kartu.
"Skvěle. Na příjezdovce nám kolabuje slevomat, pošlete tam někoho a přihoďte jim k tomu nějakou proceduru, když museli tlačit autobus. Třeba saunu, podle mě budou mít dost zmrzlý zadky." Hodil jsem na ní americký úsměv a odporoučel se směrem do patra. Kývl jsem na Bena, který mě jen nerad následoval, a to jste neviděli ten výraz, když zjistil, že pokoj je sice vybavený naprosto luxusně, ale jen s jednou postelí. Hravě jsem ho políbil na tvář, jak se víc a víc mračil, když jsem šel zkontrolovat zásoby v minibaru.
"Říkal jsi jednání, tak proč máš kartu od pokoje?" a hele, bravo Sherlocku! Vyndal jsem skotskou, nalil dvě skleničky, pak si to rozmyslel a podal mračícímu se hnědovláskovi radši džus, protože pít, jak jsem se na těch Hollywoodech přesvědčil, fakt neuměl a já ho dneska ještě chtěl někam vytáhnout. Opít si ho můžu večer, hádám, že jemu by stačily i rumové kuličky!
"Jednání je až v pondělí." Lehce jsem se napil a sundal si bundu, zatímco Ben kývl hlavou, napil se džusu a pak se zakuckal, když zvedl ukazováček.
"Dneska je pondělí!" přimhouřenýma očima mě sledoval, co v tom pořád musel hledat nějaký problém?
"Jo, v pondělí za týden." Upřesnil jsem jakoby nic, nalil do sebe zbytek sklenky a podal si tu druhou, avšak Ben v tu chvíli vyměnil snad všechny barvy duhy.
"Týden? Budeme tu zasranej týden?!" udeřil džusem prudce na stůl, ale já jen klidně přišel k němu, láskyplně mu sevřel ruce, kterýma mě chtěl nejspíš zardousit, a přirazil ho na zeď.
"Ne, sekretářko. Budeme tu bezvadnej prošukanej týden v pětihvězdičkovém hotelu s vířivkou a personálem." Zašeptal jsem mu do ucha a slabě se o něj otřel rty, cítil, jak jeho odpor vnitřně narůstá a na venek se ztrácí, typický Ben! Ksichtit se bude furt stejně, ale komupak bude stát? Tohle už na mě neplatilo, sekretářko. Pustil jsem ho a s miloučkým úsměvem ho líbnul na ústa, než jsem ze sebe začal spěšně stahovat oblečení. "Dělej, pospěš si, půjdeme ven, chci vidět, jak fungujou nový sněžný děla!"
Následoval mě do ložnice, kde jsem už jen v trenkách prohrabával skříň.
"Jaký děla zase? Neříkej mi, že máš i sjezdovku." Pozvedl jsem obočí a k čemu by mi jako byl hotel v Alpách, kdybych neměl sjezdovku, Bene? Radši už nic neřekl a rozhodil rukama. "Ale já s sebou nic nemám, říkal jsi urgentní situace, dokonce mám ještě pořád vánoční ponožky!" hartusil dál, ale já jenom ledabyle ukázal do skříně a ušklíbl jsem se.
"Čekal jsem, že nebudeš mít čas balit,.. tak dělej, za deset minut tě čekám u půjčovny vybavení.." s tím jsem ukončil debatu, ačkoliv on na mě křičel spoustu otázek, jako třeba kde ta půjčovna do prdele je a jestli jsem se jako takovej kretén už narodil nebo jsem si akorát vyšukal mozek, ale to jsem úspěšně ignoroval a vydal se pryč.
***
"Nenávidím tě.."
"Ale no tak, co tě sere, koukej na ten výhled!"
"Na výhled ti sere pes, chci lyže!"
"Bene, nedělej Irenku."
Zavrčel něco, co jsem nedokázal identifikovat, ale moc mě to nevadilo, na rozdíl od něj já se kochal tou krásně zasněženou krajinou, vdechoval čistý horský vzduch a sem tam rozhoupal kabinovou lanovku, protože hnědovlásek měl asi strach z výšek, nebo nevím, proč měl pořád tak stažený půlky. Vyjet nahoru trvalo sotva pár minut a pak jsme oba seděli ve sněhu, Ben ruce na prsou a já klečel před ním a utahoval mu přezky na prkně.
"Ber to pozitivně, naučíš se něco novýho.." zazubil jsem se na něj, ale dočkal jsem se jenom sněhový koule přímo do ksichtu. Ben se se zadostiučiněním usmál, ale hned se zase tvářil jak deset čertů.
"Nic se učit nepotřebuju, chci lyže, na těch totiž umím. Nejsem žádnej puberťák, abych si tady musel hrát na Ester Ledeckou." Poznamenal, když jsem dokončil práci na jeho obutí a začal si zapínat přezky sám.
"Ale sekretářko, bude to zábava, co kdyby sis vytáhl ten kolík z toho krásného pozadí a kochal se přírodou!" ušklíbl jsem se, jasně že když jsem viděl, jak prošel kolem snowboardů se zjevným odporem a začal si prohlížet značkové lyže, musel jsem ho trochu potrápit. Protože věčně perfektní Ben, ten playboy, kterého ženy doslova zbožňovaly, který tím krásným obličejem po prvním pohybu skončil v hroudě prachového sněhu? Jo, sorry, ale to stálo za to.
"Dominiku, ty seš takovej-"
"Kretén.., tak pojď, chyť se mě, pomůžu ti!" vytáhl jsem ho na nohy, bylo fakt komické sledovat ho, jak je přímo nasraný z mé přítomnosti a přitom se mě tak křečovitě držel, protože mu to pořád ujíždělo. "Tak fajn, musíš se trochu zapřít do tý přední nohy, trochu pokrč kolena, nahni se ke svahu, tak, ještě trochu, ale no tak, nedělej, že se neumíš pořádně ohnout, nebo tě mám snad ohnout sám?" naštvaně vyškubl ruce z mého sevření, ale v tu chvíli mu to podjelo a on se posadil s plesknutím přímo na prdel. Uchechtl jsem se a znovu k němu natáhl ruce, no to jste měli vidět, snad by radši sežral otep slámy než se mě dotknout, ale bylo jasné, že bez mojí pomoci se dolů nedostane, a tak se mě teda chytil. Po ujetých asi třech metrech dokonce on vrčel, ať se kurwa neopovažuju ho pustit! K překvapení Benovu a nejspíš i vlastnímu, jsem se fakt snažil ho to naučit, protože i mě ho bylo líto, jak si vytřásal z kalhot sníh a ležel tam jak mrtvola uprostřed sjezdovky. Tak nee, nebylo, ale bavilo mě to, to jak na mě vrčel, ať se mu přestanu lepit na zadek, že to viděj lidi a v druhý chvíli hysterák, proč ho sakra pouštím, ať ho sakra držím, že mě nenávidí, tohle ve smlouvě rozhodně nemá a celej jeho život je na hovno. Bavilo mě to. Zase jsem našel jinou Benovu stránku, tu nejistou, když mu něco nešlo a on se u toho hrozně vztekal a zároveň si pořád upravoval vlasy, i když ty chichotající se němky, kterým zrovna předvedl salto mortáles div z toho prkna neudělal dvě, tak ty na to ani moc nebraly. Ale byl šikovnej, to zas jo. Když jsem mu po první jízdě v bufetu koupil horkou čokoládu, nechal se přemluvil ke druhé jízdě a když jsem k tomu přihodil i párek na tácek, ochotně skákal šipky do sněhu celý den. Proč jsem to dělal? Těžko říct, já to moc nechápal. Prostě mě to bavilo, rád jsem s ním trávil čas, rád jsem mu ničil život a rád jsem ho pozoroval, jak se ten nasraný výraz mění v nadšený, když se mu povedlo udělat první oblouček. Pod pohrůžkou, že ho dám na dětský vlek, dokonce skoro sám sjel poslední jízdu. Nejspíš v návalu euforie, že se za tu cestu rozsekal jenom dvakrát, to byl on, kdo prohlásil, že si teda dáme ještě jednu jízdu, než půjdeme do hotelu, takže vlastně nechápu, proč na mě byl potom tak nasranej.. vybral si to přece dobrovolně!
V šeru už se jen matně lesky obrysy kapinovky, Benovi od úst stoupaly obláčky páry a najednou se lanovka s hrknutím zastavila. Hnědovlásek se nejistě rozhlédl, několik minut bylo napjaté ticho a pak se na mě Ben již trochu rozmrzele obrátil.
"Kde je problém?" pokrčil jsem rameny a k překvapení své sexy sekretářky vytáhl vysílačku, kterou jsem nosil v náprsní kapse. Kdybych třeba potřeboval jakože omylem zastavit lanovku, co k mému vlastnímu podivu nebyl tento případ.
"No?" v krabičce zapraskalo. "Co se děje?"
"Nějakej začátečník vlítnul do záchranný sítě pod lanovkou, musíme ho vymotat. Bude to tak za dvacet minut, šéfe!" s tím rachot utichl a Ben doslova zafuněl nespokojeností.
"To si děláš prdel, víš, jaká je mi zima?" ale já už dávno přemýšlel nad tím, jak těch dvacet minut využít co nejproduktivněji..
"Co s tebou mám dělat.." pokrčil jsem rameny, mezi palec a ukazováček vzal jeho bradu a otočil k sobě jeho překvapenou tvář. Okamžitě jsem našel jeho ústa a tlakem ho donutil je otevřít. Jeho rty byly chladné, ale ústní dutina velmi příjemná! Jazykem jsem poškádlil ten jeho, prozkoumával vnitřek těch věčně zamračených polštářků, než jsem se odtáhl a krátkými polibky se dostal na jeho ucho. Cítil jsem, jak se mu zrychlil dech, když jsem klesnul rukou a bez okolků zajel pod všechny ty vrstvy oblečení až na jeho horkou kůži.
"Co to zas sakra děláš?" jeho hlas bych chraplavý, kdo ví, jestli byl na vině chlad a nebo koleno, kterým jsem se začal třít o jeho rozkrok. Známe Bena, sice je to primadona, ale dvakrát netykavka taky ne!
"Snažím se tě zahřát.." zkousl jsem drze ušní lalůček a pak postižené místečko polaskal jazykem. No nejsem já dobrák? Ben si to zjevně nemyslel.
Odstrčil mě od sebe a jen se na mě díval, ten zastřený pohled teda trochu ubíral jeho vážnosti, ale fajn, snaha se cenní. "Nebudeme to sakra dělat v lanovce!"
Pokrčil jsem rameny a pustil ho. "Tak fajn, můžeme tu dvacet minut sedět a klábosit o akciích." Ledabyle jsem se posadil a jen ho s úsměvem pozoroval, to jak mu šrotuje v hlavě, jak klepe kosu a pak? Výhra! Haha, fakt nevěřím, žes to fakt udělal! S výrazem mučedníka nad božím hrobem vstal, posadil se mi na klín a vpletl mi prsty do vlasů, to on tentokrát vyhledal má ústa a silným sevřením mě nutil zakláněl hlavu dozadu. Asi mu, chudáčkovi, byla fakt velká zima! Nenechal jsem se dvakrát prosit a rozepl jeho bundu, vytáhl mu mikinu i tričko až ke krku a nedočkavými ústy okamžitě polaskal jeho bradavku, hladil ho po zádech, kousal ho do chladem citlivé kůže a můj oblíbený společník jen marně tlumil vzdechy. Dneska jsem neměl náladu si hrát, až moc mě provokoval tím lačným pohledem. Rozepl jsem mu kalhoty a zabloudil rukou i do míst, která tato lanovka odhalená pravděpodobně ještě nezažila. Zaklonil hlavu, když se mé ledové prsty obmotaly kolem jeho vzrušení a já ho začal bez větší předehry rychle zpracovávat. Vycházel mi vstříc, asi ani on dneska neměl náladu hrát si na citlivku, takže bez zábran vyhledal má ústa a hladově se přel s mým jazykem. Měl bych si ho vymrazit častěji, je s ním pak mnohem větší zábava!
Ale zpět k rozdělané práci, samozřejmě zase až tak hodnej, abych ho dodělal do konce, tak to jste snad nečekali, jen ten naivní Ben zase frustrovaně vzdychl, když jsem ruku vyndal a místo toho mu kalhoty i s boxerkami rovnou stáhl. Ale nadrženej byl a pořádně a nebylo to jen tím, že se mi tam vystavoval jak na plakátu, ale hlavně v tu chvíli, kdy se v jeho očích mihlo zaváhání a on nakonec zmodralými prsty začal rozepínat moje oteplováky. Že jsem měl už pěkně plno, o tom snad nemusíme debatovat.
Otočil jsem ho k sobě záda, nasměroval své mužství do jeho těla a nechal ho dosednout. Zaklonil hlavu, kousl se do spodního rtu, fakt, řekněte mi někdo, proč jsem tohohle kluka pořád ještě neměl dost?! Jednou rukou jsem mu pomáhal nadzvedávat se, tou druhou bloudil po jeho odhalené kůže, aby se mi milánek ještě nenastydl. Kabinka byla v pár okamžicích zamlžená až po horní okénka, jak se v malém prostoru srážel můj i jeho horký dech, na to, že sotva pár metrů od nás byly další dvě kabinovky, se Ben rozhodně nedržel zkrátka a z jeho rtů unikaly steny jedna báseň. Vzrušovalo mě to a klasicky jsem to prostě nevydržel, opřel ho o protilehlou lavičku a prostě začal přirážet zezadu, zrychloval, nedočkavě si ho bral, že se houpala celá kabina!
Nebudu tvrdit, že to tentokrát byl nějakej maraton, ve skutečnosti to byl spíš sprint, ale účel to asi splnilo, protože po tom, co jsem dosáhl k vrcholu a hladovými rty dovedl k cíli i Bena, jsem si všiml, jak krásně červené má můj spolupracovník tvářičky!

Jo a jen tak mimochodem, ta lanovka nejela celých čtyřicet osm minut, což neopomněl Ben náležitě okomentovat, ale ujistil jsem ho, že vířivka mu udělá dobře. Teď ještě poddat mu ten fakt, že plavky jsem zapomněl přibalit.. jej! *Úšklebek*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alena Alena | 27. prosince 2017 v 0:00 | Reagovat

Božééé tuhle povídku začínám milovat! Něak mi přijde že člověk co spadl do té sítě bude Alex.. :-D  Těším se na další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama