Klub sráčů: Tentokrát na sněhu - Andy

25. prosince 2017 v 23:19 | Pilína a Yo |  Klub sráčů: Tentokrát na sněhu
Tak hned přihazuju první díl a proč měnit zajetá pravidla a nehodit na začátek Adámka, že? :D Takže se mrknem, jak vypadá dovolená kluků v zimě :D


-ANDY-

Přehodil jsem si sportovní tašku z levého ramene na pravé a podíval se na Matyho. Vypadal dost nespokojeně, jak ve značkových teniskách a stylové, leč lehké bundičce klepal kosu. Sněhová břečka se mu lepila na boty a foukal takový menší orkán. Ušklíbl jsem se, na rozdíl od něj já nikdy neměl ambice vypadat co nejlíp, takže jsem si hřál zadek pohodlně v teplém oblečení.


"Nechápu, že jsem jim na to kývnul.." poznamenal naštvaně a zapálil si, moc často nekouřil, ale dneska naší hvězdičce asi nebylo úplně do rejpání, no já jen pokrčil rameny a šel dál, ještě abych ho chudáčka litoval. Vlastně upřímně ani já nevím, proč jsem řekl, že pojedu, prostě se mě zeptal Kuba a já souhlasil. Takže ačkoliv jsem přísahal, že na další společnou dovolenou s klukama už nejedu, přesto jsem tu stál a nebyl jsem sám. Po té letní dovolené, na kterou jsem plánoval zapomenout, Mára rázně zahlásil, že nás nechce viděl alespoň do třídního srazu po deseti letech a ejhle, kdo jinej si to k nám právě šine s dvaceti taškama, prknem, běžkama a kdo ví čím ještě, zatímco Honza kolem něj tančí s batůžkem na zádech a vesele se cpe bagetou? Mára mi nevadil, to se ale o mém tehdejším spolužákovi fakt říct nedalo, jako obvykle jsem ho místo pozdravu obešel a vydal se k Jakubovi a Alexovi, kteří se zrovna vyvalili z taxíku. Alex jako obvykle krámů tři prdele, ty vole, on s sebou fakt táhne boby?! Maty samozřejmě zůstal stát a jenom čekal, až se mu Honza co nejvíc zavrtá do zadku, tak jsem je tam nechal a jenom sledoval, jak se zastávka v těch vražednejch půl sedmý plní tou naší teploučkou partičkou. Bylo pětadvacátého, jak se zdálo, nikdo se nezadusil kostí z kapra, což mě u jednoho nejmenovaného Doležala docela otrávilo, ale znáte to, nejsem nepřející. S nebývalým zpožděním dorazil i Dany s Davidem, který se jako obvykle tvářil jako někdo, kdo nemá daleko k texaskému masakru motorovou pilou, ale na to jsem si za těch X let, co jsem ho znal, už fakt stačil zvyknout. Robin s Valym, fakt ujetá dvojka, nejen, že jeden z nich byl nejlepší kamarád s nejotravnějším člověkem na planetě, tedy Alexem, ale ten druhý měl nejspíš poruchu autistického spektra a já si nevzpomínal, že bych ho někdy viděl mluvit. Nebo se smát. Nebo projevovat emoce. Podle mě byl robot.. Michal, který přišel ve zbrusu nové zimní bundě, kterou nejspíš našel včera pod stromečkem, byl celý rozzářený a nadšený, že jsme se tu fakt sešli. Hned, jak Vojta složil všechny jejich krámy k našim nohám, nás začal organizovat a přepočítávat, jako ne, vůbec to nebylo vtipný, jak nás ten malej fakan furt buzeroval. Já to nekomentoval, ale třeba takovej Mates, ten se mu na to vysral a s Honzou si šli koupit nějakej chlast, aby se zahřáli, protože Matesovi prý mrzne prdel.
"Fajn, tak ještě Táda a Leo a jsme všichni." Sice si to ten malej skrček mumlal pro sebe, ale dokonale tím přitáhl k sobě všechny pohledy. Uznávám, hlavně ten můj.
"Co jsi říkal?" Márovi už v obličeji zase těkalo obočí, chudák, neměl by si zajít na nějaké vyšetření?
Michal zpozoroval, jak na něm všichni visí očima a pokusil se o nevinný úsměv. "No.. ten zájezd byl tak levnej jenom když pojede čtrnáct lidí.." jo, člověk by mu skoro dal peněženku, jak sladce u toho vypadal, ale když už jsem se chtěl se svou mozkovou neurózou zeptat, jestli si jakože dělá prdel, přímo kolem mě proletěla černá sportovní taška a já si uvědomil, že vedle mě stojí on. Skoro jako bych se v duchu modlil, jsem pootočil hlavou, ale moje přání se nesplnilo a já tak koukal do jeho netečné tváře. Leo. Fakt jsem doufal, že tě už nikdy v životě neuvidím.
"Michale, rád bych si s tebou promluvil." Čapnul Mára Michala za rameno, řekl bych dost bolestně podle hnědovláskovi zkřivené tváře, tak jako aby se neřeklo mávnul na Lea a odtáhnul ho někam stranou, zatímco naše skupina napjatě ztichla. Vojta asi jediný se dál nerušeně culil a zíral na Lea jako by se nechumelilo no a samozřejmě ještě Alex, který zase nadšeně mával, což na Leovo tváři vyvolalo jakýsi podivný úšklebek, Kuba se díval stranou, jakože se ho to vůbec netýká, no a pak tu byl David, který Danyho doslova zasunul za sebe a na černovláska házel vražedné pohledy, protože Leo si blonďáka prohlížel jako nějaký šlehačkový předkrm. No a pak já, který jsem zacouval hezky dál od něj, zatímco on se pobaveně usmál a pozdravil mě a v tu chvíli se ozval nadšený smích a někdo černovláska objal kolem ramen.
"Zase strašíš děcka?" byl to hnědovlásek s červenou kšiltovkou na hlavě, který se na nás všechny naprosto uvolněně usmíval a pořád visel na Leovi, který vypadal, že počítá do deseti a pak mu urve hlavu. Ale to ho zjevně netrápilo.
"Čau Míšo, dlouho jsme se neviděli." Zazubil se na vracející se dvojici, Michal byl bílý jako křída a Mára vypadal, že mu v hlavě kolují všechny katastrofické scénáře na téma: Koho Leo ošuká dnes? "Čau Máro, kde je Honza?" překvapeně jsme koukali, že ten floutek zná taky pana učitele, ale ten jen unaveně pohodil hlavou k obchoďáku. Pravděpodobně propočítával, kolik ho budou stát storno poplatky, ale to už se ten kluk seznamoval s naším debatním kroužkem, jak se zdálo, neměl absolutně cit pro lidi, protože se stejně zvesela zubil na Alexe jako na Davida, který jenom nechápavě koukal na to, jak mu hnědovlásek třese nadšeně rukou. A pak najednou koukal na mě, neznám ho odněkud? No a pak jsem slyšel sám sebe říkat své jméno no a ten kluk se najednou rozzářil jak vánoční stromeček a ukázal na mě prstem.
"Neneee, ty seš ten, jak šukal s Leem!" kromě toho, že mi z toho přímého oznamu div nevypadla huba z pantu, jsem si uvědomil, že Maty se mezitím s Honzou stačil vrátit a teď se mu v obličeji střídají barvy jako chameleonovy. Na Lea se ani nepodíval a s flaškou v ruce šel asi někam emařit do koutka, pro což náš nový člen výpravy moc pochopení neměl. Podíval se nechápavě na Lea, a aniž se zabýval jeho ultravražedným pohledem, prohodil:
"Co je, ten s tebou píchal taky nebo co?!"
"Tadeáši, nechtěl bys držet hubu?" to byl Marek, který zjevně měl v živé paměti ten zlomenej nos a viděl tu skleněnou flašku v Matyho levačce, ale Tadeáš se jenom zazubil a zavrtěl provokatérsky hlavou.
"A víš, že ani ne? Honzo, kam jdeš s tou flaškou?!" stačil jen ten fakt, že se kamarádíčkuje s tím idiotem a byl na mém seznamu lidí, kteří se ignorují. I když ještě dvakrát se mě bez zjevné snahy o to být slušný přišel zeptat, jaké to bylo.
Když už to vypadalo, že i někomu tak netečnému jako mě rupnou nervy, a to nemluvím o Matesovi, co v sobě měl už půlku rumu, přihrčela s velkou parádou asi padesát let stará karosa, které se ne zrovna důvěryhodně kouřilo z pod kapoty. A světe div se? Jo, jasně, byla to ta naše!
Michal na naše nasrané pohledy krčil rameny, že co bychom ze slevomatu asi tak chtěli a Leo prohlásil, že jede svojí audinou, ale když jsme tak jako hromadně došli k částce, která by nás za samostatnou dopravu vyšla, ještě rádi jsme se do té skoro nepojízdné krabice naskládali.
Autobus byl už skoro plný, jeli samí důchodci, kteří nikdy neviděli Alpy a digitálníma foťákama, na kterých neustále hledali to okýnko, jak se do toho kouká, když fotíš, si dokumentovali snad každý ujetý kilometr. A měli řízky, hodně řízků. Jako nejdřív jsme se Vojtovi s Michalem smáli, když vytáhli taky krabičku a začali futrovat včerejší večeři, ale po oznamu řidiče, že zastavujeme až za pět hodin, jsme jim začali spíš docela závidět. Teda až na Tadeáše, který se s tím moc nesral a prostě Michalovi jeden řízek vzal a Lea, který mu ho prostě a jednoduše sebral, což se neobešlo bez hádky. Hádky z Tádovi strany, protože Leo si nasadil sluchátka, strčil do pusy poslední zbytek řízku a zdviženým prostředníčkem dal mladšímu z dvojice najevo, kde přesně ho má. Paráda. Seděli jsem tam jak zaražený prdy a nechápali, jak se může někdo vzpírat Leovi. A to jste měli vidět naše vyvalený bulvy, když se ten spratek bez dovolení začal hrabat v Leovo batohu!
Zapomněl jsem si sluchátka a proklínal to všema možnýma způsobama, protože jsem musel poslouchat ty idioty. Alex celou dobu cpal do Robina nějaké údaje o materiálech, o nichž jsem v životě neslyšel a jo, když si přijdete blbější než nejblbější člen naší skupiny, je to docela smutný, Kuba přes telefon vyřizoval obchody, od té doby, co mu táta dal na zaučení nějaký ropný pole s ním nebyla žádná řeč, Valy koukal z okýnka a vypadal jako na prášcích na spaní. David mlčel a jen občas prohodil to svoje "hm", když mu Dan strčil pod nos svatební časopis, ah ano, skoro byl zapomněl, svatba se měla konat jen za pár měsíců, a všichni jsme samozřejmě hodlali jí za družičky. No ožrat se tam teda minimálně.. Takže zatímco svatební salon přede mnou probíral, komu ještě neposlali přáníčko, Mates vedle mě do sebe nalejval flašku a vybavoval se s Honzou, který seděl napravo přes uličku. Zase šili nějakou levárnu, asi na ty chudáky důchodce, nejspíš jim ti zlí hoši ukradnou protézy, ale já se spíš dost bavil na Honzovi. Jo, bylo to v tom špatném slova smyslu, protože ten chudáček drbna byl evidentně úplně mimo. Z jeho druhé strany totiž seděl Táda a to byste nevěřili, jak rychle si získal Matesovu nepřízeň. Doslova ho propaloval vražednýma pohledama a nevím, jestli byl víc nasranej kvůli tý poznámce na Lea a nebo z toho, že pekáč na Tádově břiše, který ten perverzák ukazoval každý druhý babce v autobuse, byl evidentně asi tak třikrát větší jak Matyho. Co už. No a aby toho nebylo málo, když Honza zrovna lezl do zadku Matesovi, zjevně teď náš vrchní přizdisráč nevěděl, kdo je pro něj výhodnější partie, otáčel se Táda dozadu a přes sedadlo se zjevně bavil na Leovo účet, i když ten měl sluchátka a evidentně z těch jeho srdceryvných řečí neslyšel vůbec nic. To akorát Marek, sedící vedle Lea, s útrpným výrazem poslouchal útrapy Tádova těžkého života, no vy byste nechtěli vědět, jak bylo hrozně složitý tu holku vykopnout na Vánoce, aby mohla přijít jiná? Pche, puberťák.
Ačkoliv uznávám, že díky všem těm mamlasům kolem mě, cesta utekla fakt rychle, na benzínce jsme všichni sborově vyskákali a šli kupovat předražené bagety, zatímco Michal vyndal další krabičku s vánočním cukrovím, provokatér! Většina z nás potom usnula sladkým spánkem, než nás probudili důchodci za svítání, když začali sborově ječet, že už vidí Alpy. Robin poznamenal něco o tom, že se diví, že ta rachotina tam vůbec dojela, no a v tom se ozvala ráno jako kráva a autobus se škubnutím zastavil. Řidič dozádu zařval, že to chcíplo a budeme muset jít tlačit. Babky si libovaly, že s sebou mají tak silné chasníky a my se hádali, kdo teda půjde, protože Michal je, najednou, malej, Mates má nový nike, Leo má jenom výraz aka jděte všichni do piče a Táda prohlásil, že jeho tělo mu vydělává a nemůže si ho zruinovat, a tak tam nakonec musel jít Mára s Vojtou a já s Kubou, aby se to teda nakonec pohlo. Když jsme, totálně začouzení a otrávení výfukovými plyny vytlačili ten křáp až k luxusnímu hotelu, proletěla nám nad hlavou výstavní helikoptéra. Zakryl jsem si rukou oči, zas nějakej zbohatlík.. a místo hádání se s Matesem, který se mi samozřejmě vysmál, jsem si šel radši pro věci. Bezvadná dovolená č. 2 právě začala. Ale nejdřív koupel, prosím!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alena Alena | 26. prosince 2017 v 15:59 | Reagovat

AAA ani nevíte jak ste mě touhle povídkou potěšily! Takhle jsem se dlouho nezasmála, alexovi boby mě zabily nejvíc :-D :-D nemůžu se dočkat na pokračování téhle povídky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama