I mean it! - č. 11

14. prosince 2017 v 21:20 | Pilína a Yo

Jako jo, Domča je hovado, ale sorry jako, Ben taky není žádná pusina! :D
Jo a díky za komentáře k předešlému dílu! My v únoru jdeme, potkáme se na koncertě? :D
"Potřebuju si vyřídit jeden telefonát, sežeň mi dva lístky." Odsupěl vedle, takže jsem mu poslední poznámku musel odeslat na fb: Ps: jsou vyprodaný, tak se snaž (smajlík). To mobilem třísknul na desku stolu a já se naladil na angličtinu, abych mohl vést kultivovaný hovor, shit a fuck of to jistí vždycky..


***
"Kdyby na to měl koule, šéfoval by vám on.." Pronesl jsem s protočením očí , lehce hlubším hlasem a předváděl jeho laxní žvýkací přístup, kouknul na něj skrz sklo kanceláře a ukázal fakáče, když se zrovna věnoval nějaké naprosto nesmyslné činnosti na telefonu. Krve by se ve mě nedořezal, nejenom, že po tom, co vyhlásil všechny ve firmě a já jim musel jeho skvělé poznámky poslat, mi telefon nepřestal zvonit. Myslíte si, že si vztek vylívali na něm? Ne! Protože se báli se před tím náfukou jenom nadechnout, jen aby nepřišli o místo. Neříkám, že jsem to nedělal také, ale podlézat jemu? Ani náhodou, na to už nemá ani moje zkroušená hrdost! Už tak, že jsem mu vařil kafe, choval se jak idiot, nechal si srát na hlavu a vlastně za to ještě děkovat. Celé odpoledne jsem navíc strávil sháněním těch pitomých lístků. No jo, někdo má tady čas na to, si užívat, já ale ne. Já měl čas leda tak na to třískat s telefonem, protože "sekretářka", přece všechny nasrané páprdy uklidní a všechno vyřeší, že jo! Zasranej šéf, opravdu. Co si o sobě jako myslí?
Ne, že bych skupinu jako je Hollywood Undead neznal, ale neměl jsem na takovéhle věci momentálně náladu. Proto jsem po celodenním shánění lístků do VIP řady tady pro pána, aby nemusel čekat frontu, že, kdy jsem musel škemrat a jezdit pro ně osobně, jsem se před něj postavil a fláknul mu je na stůl. Beze slova jsem se otočil a odcházel, ale on mi ruku obtočil kolem zápěstí v železný stisk.
"Kampak? Doufám, že se jdeš chystat, večer jedeš se mnou na ten koncert.." Prohodil, pustil mou ruku a začal se na tom svém stupidním křesle točit dokolečka a u toho si pískat. Zůstal jsem na něj zírat jako tele na nový vrata, co jako čekal, že tady budu nadšeně skákat do vzduchu? Má si sebou vzít některou z těch jeho slečinek, nebo kluků, co já vím čeho všeho. Na to jsem měl teda čas a zas takový friendky z nás nebyli, abychom spolu trávili tolik času, dost už, že byl u mě doma a ničil naprosto perfektní pořádek, který tam panoval. Celý večer jsem to tam dával do pořádku a pořád něco bylo špatně.. Nejspíš to, že tam prostě už někdo byl a narušil mi můj klid. Proč musí sahat na cizí věci, nemá vlastní?
"Nikam nejdu, nemám na to čas.." Otočil jsem se a odcházel, zatímco on se jako blesk objevil přímo za mnou. Ztuhnul jsem, cítil, jak se naklonil, jeho dech na mém krku, nedotýkal se mě, ale do nosu mě uhodila vůně jeho kolínské. Zamračil jsem se.
"Já se tě ale neptal." Nebyla v tom žádná provokace, jenom čirý příkaz. Cítil jsem, jak se za mnou doslova tyčí do výšky, ale ani o krok neucouvnul.
"Nemám to ve smlouvě.." Procedil jsem skrz zuby a vážně se chystal k odchodu, neměl jsem dneska vůbec náladu na to někde šaškovat na koncertu, z toho už jsem vyrostl.
"Můžu jí přepsat.." Pokrčil rameny, otočil se a já v tu chvíli věděl, že ať udělám cokoliv, stejně vyhraje a vždycky dostane, co chce. Co jsem měl do háje dělat? Odpověď byla nic, vůbec nic. Otočil jsem se, zabodl do něj nenávistný pohled.
"Takže tě vyzvednu v pět.." Na chvíli se odmlčel a jen mě pozoroval od shora dolů, nepokrytě.
"A prosím tě, vezmi si na sebe něco normálního.." Div ze mě neprskala jedovatá kapalina, byl jsem jak papiňák pod parou. Jen jsem se zhluboka nadechl, stiskl ruce v pěst, prudce vydechl a se strohým: "Rozumím.." odešel konečně do své kanceláře, kde jsem ale neměl klid, protože tam stálo asi šest nakrklých páprdů, co na mě házeli jeden vražednější pohled za druhým. Ne, že by šli za Dominikem, ale za mnou, že? Od vedlejší místnosti jsem zaslechl smích.

"Pánové.."
***
Rozhodně jsem neměl v úmyslu na něj čekat doma, až mě vyzvedne. Prostě jsem si dřepnul na patník před barákem a nervózně poklepával nohou. Jemu bylo fuk asi naprosto všechno, protože se přiřítil o půl hodiny později než měl, div mě s tím svým porschetem nesrazil! Čekal jsem, že ho uvidím klasicky, laxního, přežvykujícího. A to z něj sice vyzařovalo, ale rozhodně jeho oblečení vypadalo jinak. Ani já ho dnes neviděl klasicky v porozeplé ležérní košili, ale v tričku s nápisem hollywood undead, roztržených kalhotách, snapbacku dozadu a s pokřiveným, rebelským úsměvem na rtech. Jeho oči doslova jiskřily nadšením. Na pažích se mu rýsovala tetování, které zrovna jedno patřilo téhle skupině. Povytáhl jsem obočí.
"Tak šup slečinko, nastup si, snad se nebojíš.." Možná tím mě dopálil natolik, že jsem vážně nasednul. Vyhodil cigáro z okna a vyfouknul kouř, věděl, že tohle prostě nesnáším, a stejně to dělal naschvál, hovado! Než se rozjel sjel mě kritickým pohledem, ale evidentně ani on nečekal.
"Co? Čekal jsi, že snad přijdu s motýlkem a budeme spolu poslouchat filharmonii? Nasrat, jedu si užít koncert.." Pokrčil jsem rameny, on se široce usmál, tak nějak zvráceně. Dál mě pozoroval ale, na sobě jsem měl černé džíny, zatímco z kapsy mi visel připnutý kovový řetěz. Bílé volné tričko a v těch dokonale upravených vlasech uvázaný černý šátek.
"Ale, ty se nám nějak vybarvuješ sekretářko, takhle tě neznám!" Poplácal mě po zádech, zatímco já ho jen spražil pohledem, což ho evidentně rozesmálo. Potom jenom zaskřípaly brzdy a auto se rozjelo a já doufal, že tahle jízda nebude moje poslední. Má vůbec řidičák?..
***
Dorazili jsme právě po skokanech, davem se prodrali s těmihle lístky bezkonkurenčně do první řady, do obou rukou mi vrazil Dominik pivo, ne, že by si to nesl sám, že jo. A prodral se prostě naférovku až dopředu. Každý oproti němu upřímně vypadal dost maličkej, co si budeme povídat! Byl jsem otrávený a nevyjadřoval jsem se, ale i já cítil to napětí v žilách, to očekávání, nadšení, adrenalin. Tuhle skupinu jsem hodně poslouchal, když jsem končil na střední, takže to bude milá nostalgie! Hrozně dlouho už jsem takhle nikde nebyl, natož pil pivo. Já se dostal pouze na firemní večírky, drahé večeře s dámami a tím můj sociální život končil. Nějak jsem se po střední upnul hlavně na kariéru a vše ostatní šlo stranou. Prototyp workoholika, žil jsem sám, staral jsem se o sebe sám a práce v téhle firmě pro mě znamenala celý můj život. A proto když jsem stál teď tady a s hlasitým křičením vítal Hollywood Undead na scéně, přestal jsem si stěžovat a litovat, že jsem byl tady. Byl jsem kurewsky rád, že jsem tady! Hluboce jsem se napil z piva a div neskákal, když se jejich prsty rozjely po strunách. Smál jsem se jako blázen, poprvé za celou dobu vypustil všechen stres a napětí, vypustil i Dominika, kterému jsem věnoval jeden z letmých pohledů. Evidentně si mě vůbec nevšímal, sledoval jen dění před sebou a pro jednou jsem přestal být středem jeho šikanátorského zájmu. Yay!
Na scéně se objevil Charlie v šátku a já společně s ním zpíval slova tak známá, že se mi vpálila do hlavy už dávno, dávno předtím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alena Alena | 14. prosince 2017 v 21:53 | Reagovat

Skvělý díl jako obvykle! Už se těším na další Týden! No já v únoru jdu taky,teda chci jít, čekala jsem na výplatu a lístky byli fuč, takže ted píšu na skupiny a sháním,snad někdo prodá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama