I mean it! - č. 10

7. prosince 2017 v 9:45 | Pilína a Yo |  I mean it
Přiznejte se, že vy se Dominika bojíte?! :D chudinka můj malá, když koment, tak ho má Ben! Trhá mi to srdce, abyste věděli xDD Nebudete tomu věřit, ale Domča bude pracovat xDD
Potom se odtáhnul, otočil a napochodoval do ložnice. Zezdola už na mě Klára křičela ať si pospíším, že je jí zima. Proto jsem neměl čas ho nějak řešit, nasraně třísknul dveřma a rozeběhnul se k autu. Vážně, tenle šéf mi byl čert dlužen! Nasrat Dominiku.


***
No nasranej jsem by, Bene! Možná tomu říkejme spíš uražená mužská ješitnost. Žárlil jsem, to je snad jasné. Ne jako proto, že jsem přišel o rozum, z bídáka se stala pusinka a já se zamiloval, ne, tak to fakt ne. Ale jako ano, byl jsem majetnický a on jako ještě nepochopil, že jsem s ním neskončil? Dokud ho šukám já, tak rozhodně nebude nikdo jiný! Alespoň že ta holka stála za to. Znovu jsem si musel pobaveně připomenout, že Ben není jen tak nějaká oběť, co mi skočila do postele. Naopak, při troše snahy na tom mohl být jako já, rozhodně byl na té lepší úrovni. Tím spíš mě ale popuzovalo, že si jen tak sbalí nějakou krávu. Asi ho málo zaměstnávám.. no neboj Bene, tohle ti ještě vrátím.
Pěkně do růžovonka jsem se vyspal v cizí posteli, já k té svojí vlastně žádný vztah neměl, domů jsem skoro nechodil, nebavilo mě být sám. Koho provokovat, když jste v tom obřím baráku jen s mexickou uklízečkou, které nerozumíte ani slovo.. Výjimečně jsem vstal skoro stejně jako Ben, v kuchyni si udělal čaj, nechal sáček na lince a odkráčel se oblíknout, zatím co Ben skřípal zuby a chodil za mnou jako hodnej pejsek, až na to, že tenhle pes byl pořádně nabručenej. Co má za problém? Zatímco drhnul konferenční stolek, již jsem pochopil, že má zvláštní potřebu udržovat všechno v naprosto perfektním pořádku, čehož jsem samozřejmě využíval k tomu, abych ho trochu popíchl, prohlížel jsem si byt. Na jednoduchých bílých stěnách viselo množství moderních stříbrných rámečků a v nich spousta fotek. Ben byl na hodně z nich, s kamarády z vysoké podle diplomu, s rodiči, kterým byl opravdu podobný, se ségrou, kterou bych moc rád poznal.. no jako smál jsem se mu, vždyť kdo by se nesmál tomu perfektnímu playboyovi, který na inkriminované fotce stojí ve špinavých teplácích a dětských brýlích u zbrusu nového kola. Nebo ta ze střední, kde měl asi děsně hoperské období a kalhoty má někde u kolen. Jo, to je swag Bene jak prase! Jo, byl z těch mejch řečí dost nakrknutej, ale když jsem ho požádal, jestli by mě hodil k autu, vypadal, že si odechl, že konečně zmizím, a tak ani nic nenamítl a v mercedesu, na který byl dle upozorňování, ať laskavě okamžitě vyhodím to cigáro, než mu načichnou potahy, taky patřičně hrdý. Já tohle moc nechápal, v garáži jsem měl aut snad tucet, vždycky mě omrzela a já byl línej je prodat, takže se mi tam kupily jako dětské hračky.
Cestou jsem vytáhl účet a na zadní bílou plochu začal psát plán dnešní porady, kvůli které jsem byl ochoten zvednou prdel z gauče. Pravda, program jsem ještě neměl, ale těch deset minut, než mě hnědovlásek vysadil na druhé straně města, mi k tomu bohatě stačilo. Zajel jsem domů, vykoupal se, abych nevypadal jakože jsem po totální kocovině, hodil na sebe čisté oblečení a s tím účtem v náprsní kapse se vydal do firmy. Těch pár minut, co se dědkové, pardon, vedoucí jednotlivých oddělení trousili do místnosti jsem využil k tomu, že jsem na tabuli napsal pár jednoduchých grafů a poznámek, než jsem se usadil do křesla, hodil nohy na stůl a měřil si je všechny znuděným pohledem, moje hlasité otravné žvýkání samozřejmě nesmělo chybět. Počkal jsem, dokud nepřišel i Ben, který vypadal docela pobaveně, hajzlík, určitě si myslel, že nemám žádný plán, taky kdy bych ho asi udělal, že jo, a vypadalo to, že mi moc přeje, abych tady začal mlít sračky a pořádně se ztrapnil. Ještě o mě to moje pískle nic nevědělo. Dědkové se na mě vesměs koukali jako na vetřelce, zjevně nelibě nesli, že by je někdo tak mladý měl poučovat o vedení firmy, ale na to jsem jim sral, tyhle pohledy mě doprovázely všude, kam jsem přišel. Pravda, kdybych nebyl takový hovado, nejspíš bych měl jinou pověst, ale bejt hodnej kluk, tak to musí být zatracená nuda.
Nechal jsem je pár minut v tichu vycukat a pak nadzvedl levé obočí. "To myslíte vážně, nebo si ze mě děláte prdel?" všichni přítomní chvilku zírali jak telata na nová vrata, poznamenávám že včetně Bena a nejspíš nemohli pochopit, co jsem právě na jejich velevážený účet řekl. Zhoupl jsem se na židli a postavil se na nohy. Vyndal jsem tu účtenku, vzal si k ruce dokumenty od generálního vojel jsem ti dceru ředitele a spustil: "Spokojenost o patnáct procent narostla, inovátorský přístup, nové metody, reklama cílená na zákazníky, bla bla bla.. to jste se všichni posrali ne? Kterej z těhle cílů jste za poslední rok splnili? Obrat klesl za minulý měsíc o deset procent, stížnosti a reklamace se mi kupí na stole, reklama je tak debilní, že bych se radši koukal na Babicu a inovátorský přístup? Nechtějte, abych se začal smát. Máte podnikat a zpřístupňovat lidem robotiku a mechaniku, která je jedinečná a jinak těžko dostupná, ale ti se vám na ty šmejdy vyserou, ne když vypadají jako všechno ostatní a okoukaný a přitom to stojí takový prachy. Buď dělejte píčoviny za levno a nebo kvalitu za draho, obojí dohromady znamená, že si brzo budete hřát zadky doma před televizí v předčasným důchodu. A vaše spolupráce?! Všichni ti vaši maloměští partneři jsou na hovno, když už děláte aliance tak proboha s někým ze zahraničí.." opřel jsem se o stůl, abych jim tak ukázal svou nadřazenost a dost popudlivě se ušklíbl, já byl línej a otrávenej a nerad jsem pracoval, to přiznávám, ale řídit tyhle voly? Co jsem komu udělal?!
"S dovolením a co vy o tom víte, mladíku?" jeden z těch páprdů tu má zjevně koule, no super! Pohrdavě si mě prohlížel a v jeho obličeji jsem mohl snadno číst, že kecy nějakýho mladýho sráče ho vůbec nezajímají a bude si to dělat, jak uzná za vhodné. Krátký pohled na Bena mě ujistil o tom, že i on má stejnou otázku. U něj jsem to alespoň chápal, ten mě pracovat nikdy neviděl. Nicméně vyvolalo to na mé tváři úsměv, což je oba, já se teda soustředil hlavně na Bena, značně znervóznělo.
"Mám z toho dva doktoráty. Kromě toho je tohle moje práce.. jezdit do prdelákovic jako je tahle, tahat ze srabu firmičky jako je ta vaše a brát za to velký prachy. O vedení firmy víte kulový, nakradli jste si, co se dalo, házeli odpovědnost jeden na druhýho, přehlíželi klesající poptávku a mysleli si, že se to ztratí, ale neztratí, pánové.. takže tady-" ukázal jsem na tabuli, kde bylo pár jednoduchých hesel. Vesměs se týkali změny cen, dostupnějších materiálů, jmen, která by mohla dopomoci k lepší spolupráci a pár zahraničních firem, které by zvuk jména téhle bullshit firmy někam trochu posunuli. Ne nadarmo jsem měl známé všude. Se mnou totiž chtěli být lidé většinou za dobře. Co si budeme vykládat, já nebyl z těch, které by jste chtěli naštvat. "Je plán. Do konce měsíce se zisky všech oddělení minimálně zdvojnásobí a kdo to nesplní, sorry, toho vykopnu. Nemám čas tady deset let budovat prosperující firmu, nemáte na to, naserte si.. Moje sekretářka vám do večera pošle podklady a vy zase budete každý týden posílat výkaz o produktivitě, abych mohl posoudit, jak důkladně jste mé poznámky pochopili. Vlastně, vezměte si z Bena příklad." Postavil jsem se za něj a položil mu ruce na ramena až zděšeně nadskočil. "Oddělení pod ním šlape na výbornou, dělá přesčasy a tahá si práci domů, doslova, viď, že jo, Bene.." ne, vůbec jsem nenarážel na to, jak jsem se sám od sebe nakvartýroval do jeho bytu. "Kdyby na to měl koule, možná by vám dneska šéfoval on.." popleskal jsem ho po tváři jako děcko a zase se vrátil před stůl s tím samým, laxním výrazem.
"Takže se, pánové, snažte, já práci mám, co vy..?" s tím jsem se sebral a odešel, kašlal jsem na to, že se hned za mnou ozval nasraný křik a nadávky jakej jsem čurák, teď se pánové rozčilují a mužně bouchají do hrudí, ale až je opravdu vyhodím a buďte si jistí, že z těch deseti to bude alespoň pět, velmi rychle se situace změní. Tak to prostě bylo a bude.
Zevlil jsem si u sebe v kanceláři, točil se na židli a přemýšlel, koho si o polední pauze vyberu, když se ozvalo klepání a vešel hnědovlásek. Tvářil se dost naštvaně, asi se mu ta jednostranná debata moc nezamlouvala.
"Čau sekretářko." Usmál jsem se a jen se díval, jak už to přechází s ledovým klidem, což mě pobavilo.
"Zbláznil ses? Víš, jak naše oddělení teď vypadá? Mluvil jsi sprostě, ani jsi nepozdravil, žvýkal jsi jako-" to jsem ale jeho jistě bujarý příval slov zastavil zdviženou rukou a odmával mu ten nevyřčený zbytek.
"Jasně, jasně.. mám pro tebe práci." Povzdechl si a odevzdaně přistoupil k mému stolu. Podal jsem mu účtenku.
"Kuřecí za tři kila? Mám tě politovat nebo co?" pozvedl obočí.
"Ne, na druhé straně jsou poznámky, přepiš to do nějaké normální verze, když teda mluvím sprostě a jsem neslušnej a pošli to všem těm dědkům a na konci napiš, že všechny pičuse zdraví velký šéf." Už radši neřekl nic, bylo vidět, jak polyká další ostré poznámky a už se otáčel k odchodu, když jsem za ním zahalekal: "Počkej, to není všechno. Tohle počká, mám pro tebe jednu důležitější práci!" zastavil a otočil se na mě, v jeho očích bylo jakési očekávání, že by si myslel, že mu chci svěřit něco důležitějšího než dělání kafe a luštění poznámek? Pobaveně jsem se usmál a ukázal mu monitor, který svítil černo-bíle. Naklonil se blíž.
"Hollywood undead, forum Karlín, dneska večer.. a?" zdál se zklamaný, chudáček, to fakt čekal, že mu předám čísla dodavatelů a nechám ho řídit celou firmu? No.. něco na tom bude..

"Potřebuju si vyřídit jeden telefonát, sežeň mi dva lístky." Odsupěl vedle, takže jsem mu poslední poznámku musel odeslat na fb: Ps: jsou vyprodaný, tak se snaž (smajlík). To mobilem třísknul na desku stolu a já se naladil na angličtinu, abych mohl vést kultivovaný hovor, shit a fuck of to jistí vždycky..

<- Předchozí díl

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alena Alena | 7. prosince 2017 v 17:54 | Reagovat

Ach tuhle povidku miluju a ani nevite jak ste me potesily hollywoodama! Miluju je uz roky a na jejich koncertech sem vzdy bozee, muze byt tahle povidka jeste lepsi? <33

2 Yoshi Yoshi | 11. prosince 2017 v 6:56 | Reagovat

Ááá Dominik nám trochu žárlí :3 Sakra to je roztomilý :3 Neboj, nebojím se ho... Možná trošku :D Jen vždy přijdu po dlouhý době a komentář nechám po posledním dílem, i když čtu tři najednou :D Takovej šéf jako Dominik, by mi nevadil :3 Těším se na další díly :o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama