I mean it! - č.7

18. listopadu 2017 v 16:00 | Pilína a Yo |  I mean it

"Ty prachy, nebo co to po mě chcete, vám dám. Poděkujte tady Benovi, přesvědčil mě." Mrkl jsem na hnědovláska, ty dva jsem vůbec neregistroval. Byl vážně sladký, jak na mě házel vražedné pohledy, a ještě měl oči celé zakalené prožitým orgasmem. No hned bych si dal říct.. Usmál jsem se na něj.
"Tak zítra.."


***
Cítil jsem jeho horké, dravé a tak nepoddajné rty na svých. Dlaněmi si mě přidržoval za stehna, zatímco já seděl na jeho stole v MÉ již bývalé kanceláři. Tak moc jsem to nechtěl udělat, ale moje tělo mě shazovalo. V jednu chvíli jsem ho odstrčil, ačkoliv jeho to spíš ještě víc popudilo. A v druhé chvíli jsem to byl já, co sevřel v rukou jeho košili a sám vyhledal jeho ústa. Byl jsem to já, komu se zase podlamovala kolena, když znovu bez připravení do mě vnikl. Když mě dráždivě laskal a zároveň škrábal. Když se staral o mé tělo jemně a v druhou chvíli až surově. A když mě už jako poněkolikáté kousnul do rtu, postižené místečko ještě vsál a já v jeho výrazu viděl to potěšení, když jsem se zuby nehty držel, abych nevzdychal jako laciná kurwa a nepřirážel k němu snad s větší zuřivostí než on.. Jeho dlaně byly všude, jeho rty taky a já jsem se prostě nehodlal vzdát, nechtěl jsem, mohl jsem mít tolik holek, všeho. Mohl jsem tomu tady velet já! Ale on mě umlčoval vším čím byl.. Nenáviděl jsem to..


Probudil mě zvuk až hrajícího telefonu na nočním stolku. Chvíli jsem tam ležel a sledoval bílý strop, snažil jsem se polapat dech. Tváře mi hořely, cítil jsem se jak po maratonu, snažil se vzpamatovat. A to nemůžu říct o tom, co jsem měl v kalhotech.. Pěknej bordel vám řeknu. A za to všechno mohl jenom jeden zasranej šéf. Fakt moc díky Dominiku. Jo, řádnej debil to byl. To, co předvedl na té večeři, myslel jsem, že se hanbou propadnu. A zároveň se musel smát té ironii, že mě bez ostychu udělal v restauraci na večeři s našemi firemními partnery. A já se nechal. Do hajzlu já se prostě nechal! Jak nějaká děvka, co mu dá pokaždé, když si řekne.. Tak to určitě, to se chlapec přepočítal.. Vážně jsem ho z celé duše nesnášel, vím, že to zní jako pohádka. Ale něco na něm bylo a já tomu vždycky podlehl. A on si mě vychutnával. Jenže nemohl jsem popřít ten fakt, že pokaždé když něco začne nebo mě někde nechá nebo udělá, musím sám si doma ještě několikrát po tom poradit! Fakt na hovno!


Promnul jsem si oči a zamžoural na telefon, který jsem poslepu nahmatal. Neznámé číslo, vážně skvělé. Hodiny mi ukazovaly tři ráno, jen nerad jsem to ale zvedal.
"Benjamin Němec u telefonu.." Zamumlal jsem a převalil se do polštářů. Když jsem ovšem zaslechl hlas v telefonu, krve by se ve mě nikdo nedořezal. Byl to on, moje noční můra. I když před chvílí, bych tomu vážně tak nemohl říkat. Přišel jsem si jak zamilovaná třináctka, co má vlhké sny o Justinovi. No, Dominik mi něco do telefonu mumlal, smál se a provokoval.. No, ve zkratce.. Náš pan šéf se v tomhle našem maloměstečku evidentně ztratil.. dobrá výmluva Domino, fakt, že jo!.. že jede z večeře, která stejně skončila píchačkou a potřeboval by zajistit odvoz. A kde, že to vlastně bydlím. Nadiktoval jsem mu adresu, ačkoliv jsem absolutně nechápal, na co to potřebuje. Byl ve značně dobře podnapilém stavu, takže slovo sekretářka opakoval více než mile rád! Víte vy ale co? Já na tohle neměl náladu. Nakonec jsem hovor utnul v půlce, nejsem tady 24hodinová chůva, sorry jako. Típnul jsem mu to, když se zrovna nadechoval a zapadl do polštářů, že se aspoň 2 hodiny prospím, než mě začne Růženka buzerovat ještě v práci. TO by mi ale nesměl NĚKDO začít bušit na dveře. Ne, nechtěl jsem jít otevírat. Vážně ne.. Ale taky jsem nestál o vyhazov, což by on, hajzl největšího kalibru, dokázal bez mrknutí oka. Jen jsem se modlil, aby to nebyl on. Nemohl by tady být tak rychle.. No, evidentně mohl. Proto jsem byl velmi zklamán, když jsem otevřel dveře a tam stál on. S rudou rtěnkou na bílé rozeplé košily, s rozčepýřenýma vlasama a pobaveným, jiskřícím výrazem v očích.
"Co děláte v posteli, sekretářko?" Ten jeho rádoby smysl pro humor. Protočil jsem očima a chtěl mu zatřísknout dveře s tím, že ve 3 ráno ani pes nežere, ale on mi do nich vklínil nohu. Milerád bych mu ji přerazil, ale přeci jen byl silnější. Vidět ho po tom snu, který jsem prožíval před chvílí vážně nebylo moc dobré. Musel jsem o krok ustoupit a prohrábnout si vlasy. Jasně, že jsem znejistěl, když si sám velký šéf nakráčel doprostřed mého bytu. Nakráčel do mého území, do mého soukromí. Strčil jsem ruce do kapes od šedých tepláků, které mi ležérně visely kolem boků a až teď zjistil, že nemám na sobě ani tričko a na hlavě vrabčí hnízdo. Rozhodně jsem se cítil dost obnažený a jistým způsobem odhalený. Vždycky jsem chodil upravený a spořádaný. Ale jako pardon, nebudu se tady kvůli němu nakrucovat ve 3 ráno. Zívnul jsem a nespouštěl oči z jeho rozložitých zad, jak si svlékal sako a hodil ho někam doprostřed místnosti. Pohled mi ztvrdl, tak bordel mi tu dělat nebude. Už jsem se zmiňoval, jaký jsem puntíčkář a chronicky posedlý úklidem? Musíš vážně zničit všechno?
Tvrdý a neústupný pohled jsem zabodl přímo do jeho šedivých očí, ne, nebudu ustupovat, ne tady, ne v mém bytě.
"Dominiku, co tady děláš?" Zeptal jsem se naprosto vážně, poprvé bez vykání. Byl u mě doma, co si myslí, že se mu ještě budu klanět?


<-Předchozí díl Další díl ->

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama