C´mon - Part 17 - a žili šťastně..

25. listopadu 2017 v 21:00 | Pilína a Yo |  C´mon!
Tak jak jste si asi všimli, hodily jsme se do vánočního a taky tu máme *připravte fanfáry* POSLEDNÍ DÍL C´MON! xDD 2013-2017, začnu brečet :D tak alespoň už víme, jak to s Willem a Chrisem skončí:3


Zachvěl jsem se. Podlaha pod mýma nohama vibruje, napadlo mě, když jsem si ty dobře známé otřesy a jakýsi podivný hluk v pozadí uvědomil. Pousmál jsem se. Miloval jsem to, hnalo to mým tělem vlnu adrenalinu a touhy.
Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. Stál jsem tam, na vrcholu své existence s očima přimhouřenýma, jiskřícíma a chtivýma znovu zažít ten pocit nadvlády. Každá buňka mého těla byla napjatá a koncentrovaná, schopna vnímat sebemenší detail.
Srdce mi bušilo na poplach, ale nebylo to strachem nebo panikou. Bušilo tak rychle, protože se nemohlo dočkat, až se otevřou dveře a někdo řekne, že je čas jít..
Matně jsem zaregistroval stále sílící hluk. Vlastně už se nejednalo o anonymní hluk, ale o konkrétní skandování jména. Pousmál jsem se. Ne, nebylo to moje jméno.. bylo to něco mnohem lepšího.


"Wille pojď, už jsou k neudržení!" vběhl do mé šatny asistent s brýlemi. Bylo to tu, zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.
Podíval jsem se znovu na svůj obraz, vysoký kluk, bílé volné tílko se spoustou nápisů, roztrhané černé džíny, tmavé tenisky, desítky tetování, která stejně jako mé písně vypovídala o mém životě a ze ten poslední rok jich přibylo požehnaně. Malý zlatý gramofon na zápěstí za loňskou grammy, kus melodie k hitu, co se držel pět týdnu na vrcholku hitparád, pár slov z písničky, jejíž pravý význam znal jen on,.. malé Ch na pravačce, takže jsem na něj viděl pokaždé, když jsem začal psát. Otočil jsem se na druhou stranu šatny a usmál se.
"Austine, pohni zadkem, čepicí to nezachráníš, zkus radši pytel.." Chris na mě zdvihl prostředníček a shodil další, v pořadí asi stou kšiltovku a zkusil si tu červenou, chvíli se vzhlížel v zrcadle, aby zahodil i tuhle a zkusil tu s výrazný, zeleným nápisem. Dospěl, ale některé věci se nemění, co si budem nalhávat!
Zavrtěl jsem hlavou a rozešel se k pódiu. Dav už doslova šílel.
"Jak se máš, Vegas?!" sotva jsem se objevil v rohu pódia, křik mnohonásobně zesílil. Bylo jedno, že už rok jsem byl zpět, že už rok jsem zase stál na pódiu i dvakrát za večer, pořád jsem to měl v sobě, tu vášeň a lásku, pořád jsem to byl prostě já. Když jsem tam stál, všechno bylo jiné, můj život byl jiný, celý. Stoupl jsem si doprostřed a s úsměvem sledoval, jak se hala otřásá v základech, lidé skandují, až jsem je musel rukou uklidňovat.
"Je mi líto, ale budeme mít malé zpoždění, naše celebrita Christofer Austin *sborový dívčí ječák* ještě nemá perfektní vlasy!" pokrčil jsem rameny a jako pokaždé prostě vůbec nepobíral, co za lidi chodí na koncerty, protože vedle dlouhovlasého metalisty celého v černém jste klidně mohli narazit na sladkou blondýnečku v růžovém tričku s Chrisovým obličejem na prsou. Než se hvězdička zkrášlí, můžu vás alespoň seznámit se všemi novinkami, pokud jste si už nečetli nějaký ten bulvár.
Opravdu mi tenkrát odpustil a začali jsme znovu. Mimi a její manažeři vyhrožovali hotovou válkou, Chrisův otec najímal nejdražší právníky a já s tou mou malou celebritkou? Uvěříte, že jsme naprosto ignorovali celý tenhle ožehavý byznys a jako zamilované hrdličky doháněli ty ztracené týdny..? Tak dobře, tak jednoduché to nebylo, ale už jsem věděl, co je v mém životě opravdu důležité a byl jsem s klidným srdcem schopen vzdát se čehokoliv, abych mohl být s ním. Stál po mém boku, když Mimi do všech novin otiskla informace o mé minulosti, když jsem byl předvoláván k soudu s kde čím, jak se jeho tatík snažil vydělat na něm ještě poslední peníze a byl tam i tehdy, když jsem znovu otevíral svůj starý zápisník a slova z mé hlavy začínala opět dávat smysl. Už si nevzpomínám, koho to tehdy napadlo, kdo z nás s tím přišel, ale tehdy, když jsem se sešel se zbytkem mé bývalé kapely v jakési nostalgické chvilce ve vzpomínce na Dereka, byl tam a najednou všechno dávalo smysl. A tak se zrodila nová skupina, ve které už Chris odmítl být zpěvákem a místo toho si vzal svou milovanou kytaru a jeden po druhém přiváděl mé texty k životu svými melodiemi. Fakt netuším, jestli jsme si tu karmu vyžrali, ale štěstí nám přálo, jeho fanoušci a ti moji se sjednotili a teď jsme vyprodávali jeden stadion za druhým, sbírali ceny, bulvárem se pořád nesly spekulace o našem vztahu a kdoví co ještě. A tak jsem tu teď stál, čekal na něj jako tolikrát, ty hvězdné manýry mu evidentně zůstaly, ale jinak nám to klapalo přímo perfektně.
Poklepal jsem si na hodinky, zrovna jsem hrál s první řadou slovní fotbal, když se reflektor obrátil dozadu a na pódium vyšel náš hlavní kytarista, kterého okamžitě odměnil křik nadšených náctiletých fanynek. Pousmál jsem se, no dobře, byl fakt perfektní.
"Děkujeme Chrisi, že jsi nás poctil svou návštěvou!" uklonil jsem se zdvořile, Chris se zatvářil otráveně, ale to nebylo nic divného. Jestli jste si mysleli, že jsme na sebe teď byli ťuťuťu ňuňuńu, nebo že jsem si ho hýčkal jako děťátko kvůli chybám, které jsem udělal, pletete se. Tehdy, když mi po dlouhých měsících frustrace a odpírání ležel v náručí a já jen se zavřenýma očima vnímal jeho přítomnost, tehdy jsme se dohodli, že naše minulost je pryč a začínáme s čistým štítem. Takže jo, znovu jsme se provokovali, uráželi, předháněli, protože takový náš vztah prostě byl a víte co? Byl naprosto skvělý!
Obrátil jsem se do publika a ze zadní kapsy kalhot vytáhl novinový článek. "Včera vyšel v novinách zajímavý článek, který zařadil tady pana Chrise Biebera Austena mezi deset nejvýhodnějších partií v Americe. Bohužel již od rána chodí pošta s nabídkami sňatku, což mě trochu rmoutí. Zrovna dnešní den je pro mě totiž docela dost důležitý." Obrátil jsem se na Chrise, který pozvedl obočí, asi nevěděl, kam tím mířím. Významně jsem si odkašlal.
"Přesně před rokem v tenhle den se vysílal jeden nejmenovaný pořad o vaření, ve kterém jsme já a tady majitel největší sbírky kšiltovek na světě účinkovali, určitě si na to vzpomínáte, byl to tehdy hrozný skandál a tu jídlovou bitku musela ukončit až policie, ale ten den pro mě byl v něčem hrozně speciální-" podíval jsem se na Chrise s něhou v očích. "Ten den jsem tě prvně políbil."
V hale to vzrušeně zašumělo, ozvalo se pištění i křik, lidé tleskali a skákali, ale já se díval je na hnědovláska, který na mě koukal překvapeně, naprosto konsternovaně a kdo ví, co ještě, protože média sice neustále řešila, co že spolu vlastně máme, ale až do teď jsme to neřešili. Jenže já chtěl po tom všem mít čistý stůl. Už jsem nechtěl lhát. Usmál jsem se a znovu se zahleděl do publika, rukou uklidnil jejich křik. "Takže určitě chápete, že mi všechny ty nabídky jako správnému ješitnému chlapovy pošramotily ego a zkazily výročí a proto-" pár kroky jsem se dostal k Chrisovi a otočil mu tu dvě hodiny štelovanou čepici kšiltem dozadu. Byl chudák tak moc vykulený, že ani neprotestoval.
"Proto chci, aby všichni věděli, že moje hvězdička z čela toho pitomýho seznamu je zadaná." Bylo mi jedno, co si kdo bude myslet, která média budou co psát, kolik telefonátů bude zvonit, protože můj svět se dávno smrskl jen na jedinou osobu. Na tu, jejíž bradu jsem zdvihl k sobě a před nacpanou halou k prasknutí ji nedočkavě políbil.
Když jsem se odtrhl, věnoval jsem mu úsměv, než jsem energeticky začal přecházet ze strany na stranu a rukou hecoval lidi, kteří křičeli a nadšeně skandovali jméno naší skupiny, protože Chris se přestal tvářit šokovaně, zavrtěl hlavou a s tím, jak tiše vyslovil, že jsem hroznej pitomec, začal ladit kytaru.
"Tak fajn, kousek, který nás katapultoval už před rokem až do tohohle podělanýho nebe.." ale to už stál Chris vepředu, kolem krku červenou kytaru se svým jménem a zkušenými prsty hrál úvodní sólíčko, které mě vždycky dokázalo naprosto spolehlivě rozněžnit i vyburcovat zároveň, protože slova téhle písně byla jako tečka za všemi chybami a nedorozuměními, tečka za mým strachem a Chrisovým spoutáním pravidly, a proto jsem ji miloval.
Svoboda, cítil jsem se volný. Tenhle pocit stál za všechno, co jsem kdy udělal a neudělal, protože díky tomu kdysi naivnímu děcku jsem byl zase celý, zase jsem dokázal volně dýchat, mohl jsem dělat to, co jsem ze srdce miloval a nemusel jsem mít strach. Mohl jsem být prostě jen sám sebou a on to respektoval.
"Back together, no more pieces on the ground.." zase jsem jak neřízená střela přecházel z místa na místo, dotýkal se natažených rukou ke mně, pohazoval hlavou, naprosto uvolněný a spokojený. Ale ani Chris nedokázal být klidný, na začátku jsem se bál, že to všechno dělá jen pro mě, protože má egoistická star se chtěla vzdát zpěvu? Jenže čím déle jsem ho s kytarou sledoval, tím víc jsem chápal, že to je to, co miluje stejně jako já svá slova. Jak dokázal se zavřenýma očima soustředěně brnkat akord za akordem, tak rád jsem ho u toho sledoval, jak přesně věděl, když strunu přimáčknout a kdy se k ní chovat s něhou. Kdy jsem ho ale nejradši sledoval bylo právě na jevišti, když se vrátil starý známý rozmazlený Austin, který byl nejlepší, a tak tu bylo - jeho sólo. Naprosto spontánně jsem uhnul stranou, protože tohle byla jeho chvíle, chvíle kdy stovky holek křičeli jeho jméno a on ve světle reflektoru vypadal naprosto ztracený v jiném vesmíru.
Přišel jsem k němu, díval se do jeho krásných očí. "And I'm on fire & you're the one holding the match.. I've been inspired & I'm not looking back.." usmál se, vždyť ta slova byla o tobě a já opět nabral ztracenou rovnováhu a pokračoval.
***
Sotva jsem zabouchl dveře vily, měl jsem ho v náručí. Horký polibek, který mi věnoval, byl plný adrenalinu, bylo to skoro jako náš soukromý rituál, dokončit koncert, pozdravit se s fanoušky, dojet domů a tam se milovat, jako bychom spolu byli poprvé, se stejnou lačností a nedočkavostí. Vjel jsem mu rukama pod tričko a on se mi do rtů tiše zasmál, vážně jsem se nedokázal ovládat. Odtrhl se ode mě, ale stále mě objímal kolem krku, stejně jako jsem měl já ruce pořád na jeho bocích.
"Dneska jsi zapomněl.." podíval se na mě vážně a já jen s úsměvem zavrtěl hlavou. Kývnul jsem bradou k náprsní kapse kostkované košile a hnědovlásek v ní okamžitě zalovil jako děcko hledající dárek. Pustil mě, aby mohl pomuchlaný papírek, který tam našel, řádně rozložit a přečíst si jeho obsah. Možná to bylo dětinské a sentimentální, ale s psaním dopisů pro něj jsem nepřestal. Možná to ani on sám nechápal, ale každý ten úryvek, který jsem mu ráno nechával na polštáři nebo zastrčený v jeho kšiltovce, měl pro mě symbolický význam. Že se nikdy nepřestanu snažit, nikdy to nevzdám. Protože on byl všechno, na čem záleželo.
Uložil ten kousek papíru k ostatním, které schovával v nočním stolku a které mi vracel s melodií, která oživovala moje pocity. Otočil se ke mně a zvedl ke mně oči.
"To je konec..?"
Zavrtěl jsem hlavou. "Ne Chrisi, to je teprve začátek.."
Znovu jsem ho přitáhl k sobě a znovu si přivlastnil jeho rty, jednou, dvakrát, desetkrát, nikdy jsem neměl a nikdy nebudu mít dost, nedokázal jsem se nabažit. Vyšel mi vstříc, pootevřel ústa a já vklouzl dovnitř a polaskal jeho jazyk. Zbožňoval jsem jeho polibky, horké, vášnivé, hladové, ty majetnické i sobecké, vpíjel se do jeho rtů, rukou shodil čepici z jeho vlasů a prsty vpletl do jeho jemných vlasů. Jeho vůně, zatraceně, jak mě může něco tak šíleně vzrušovat? Levačkou nedočkavě vjet pod jeho tričko, drzými prsty mapovat jeho tělo, tak známé, každičký detail vtisknutý do těch nedočkavých rukou a stejně znovu všechno objevovat. Přitáhl mě k sobě blíž a já ho více než ochotně nechal, aby prohloubil polibek. Přitiskl jsem ho k sobě a zkousl jeho spodní ret. Na rozdíl od písniček, které jsem psal jen a pouze pro něj, jsem romantický v těchto věcech být neuměl a místo něžných polibků se mě zmocňoval chtíč.

Povalil jsem ho do postele a než se nadál, zbavil ho trička. Polibky pokračoval k jeho uchu, intenzivně si hrál právě tam, kde jsi měl největší slabinu a spokojeně sledoval, jak přivíráš oči. Nenasytně rty putoval na jeho krk, sám odklonil hlavu a já se nenechal dvakrát pobízet a nedočkavě drobnými kousanci zasypával hladkou kůži. Malé modřinky lemovaly mou pouť, když jsem klesal po jeho hrudi, opečovával jeho levou bradavku ústy a následně skončil na jeho odhaleném břiše. Když jsem se prvně téhle citlivé oblasti dotkl jazykem, zadržel dech a já se usmál. Ale no tak, lásku jsme si vyznávali dvě stránky, teď už jsem snad měl dovoleno ukázat mu svoje pocity taky z té druhé, méně ušlechtilé, avšak více živočišné stránky! Škádlivě jsem jazykem kopíroval linii jeho kalhot a bavil se tím, jaké ke mně vysílal pohledy. Já věděl, že chce víc, mnohem, mnohem víc, ale to já chtěl přece taky..
Rozepnout pásek a sjet zipem mi nedělalo žádnou potíž, nebránil se, spíš naopak to byl on, kdo se mi tak okatě vybízel. Musel jsem se usmát, ani Austin nepřišel o všechny svoje sobecké vlastnosti, ale to bylo právě to, co jsem na něm miloval. Třel jsem ho přes značkové boxerky, ale rty jsem se vrátil zpět k těm rtům, které mě dokázali stejně tak láskyplně políbit, jako smrtelně urazit, když se vysmíval mým bačkorám s králíky nebo pomlouval večeři, kterou jsem mu udělal. Ani náš život nebyl vždycky růžový a nemyslete si, že jsme se neuměli pořádně pohádat a udělat si takovou sladkou italskou domácnost. Jenže i když jsme se pohádali sebehůř, když jsme spolu nemluvili a odšoupávali si od sebe naštvaně postele, i tehdy jsem sice stále zamračený, ale jistý si svým jednáním nechával dopisy na jeho stole nebo v kapse jeho kalhot, protože i když mě štval a všechno, miloval jsem ho.

Hluboce se nadechl, když jsem prsty drze vnikl pod jeho spodní prádlo a obtočil prsty kolem jeho vzrušeného mužství. Netrápil jsem ho, nemučil, vždyť bych zdržováním trestal jenom sám sebe, protože i mě se už těžce dýchalo.

Byl to Chris, který odtáhl mou ruku, povalil mě na záda a obkročmo se na mě posadil. Už dávno nebyl ten naivní chlapeček, který byl nejistý sám sebou. Chtěl mě a jeho oči doslova jiskřily touhou. Pobaveně jsem sledoval, jak mě nedočkavě zbavuje košile i trička, jak mě hladí po potetované kůži a vlní se na mém klíně, ten prevít zatraceně dobře věděl, co to se mnou dělá. Provokatér.
Znovu a znovu se vracel a znovu a znovu se jeho ústa otevírala, abych ho mohl políbit, ztrácel jsem z toho soudnost, prsty mapoval jeho záda i hrudník, zatímco on mě už bez zábran zbavoval kalhot. Syrový chtíč, touha, ty se z našeho vztahu rozhodně nevytratily. Se skelným pohledem jsem sledoval, jak si sám sundává kalhoty a opět se vrací do mojí náruče, protože jsem to nevydržel a vyhoupl se do sedu. Cítit jeho teplo, vnímat zběsilý tlukot jeho srdce, drobnými polibky zasypávat jeho horkou kůži.. tohle byl můj život, tohle byl můj svět, všechno co jsem chtěl, všechno co jsem potřeboval.

Vzal jsem si ho stejně tvrdě a netrpělivě, jako když jsem se bál, že nás někdo nachytá, jako když jsem se s ním schovával před ochrankou a kradl jeho polibky, když se nikdo nedíval. Prohnul se v zádech, sevřel jsem ho v náručí a líbal ho na krku, než se sám začal pohybovat proti mně a vzdychat mi do ucha, zatímco já tlumil své steny v jeho kůži. Nebylo to něžné, nebylo to milé, nebylo to ani romantické, ale přesto jsem z něj, z celého jeho těla vnímal ten pocit, který jsem mu tak intenzivně oplácel. Lásku.
Když mi potom usnul v náručí a já ho levou rukou hladil po vlasech, tou druhou jsem škrábal slova na papírek, který ráno najde vedle své misky s čokapikem nebo schovaný pod zubní pastou, přestože už dávno věděl, jak tahle píseň skončí. Tohle byl totiž můj způsob, jak mu ukázat, že zvládnu každou překážku, zdolám každou horu a já budu ten, kdo to nikdy nevzdá, kdo nebude utíkat.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bonito Bonito | Web | 25. listopadu 2017 v 21:31 | Reagovat

chcelo by too viac anime člankov :D

2 Abyss Abyss | 25. listopadu 2017 v 22:06 | Reagovat

Miluju to 😊

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama