Listopad 2017

Reset

17. listopadu 2017 v 21:16 | Pilína a Yo

Díly

Celá povídka ke stažení ZDE

Postavy:

Typ: Kapitulovka
Stav: Rozepsaná
Žánr: Yaoi, komedie, erotické, školní prostředí, reálný svět, auta, motorky
Upozornění: Yaoistická povídka! 18+ (Někdy i víc xD)
Autor: Yoko a Pilikka
Recenze:

New life is loading ..


Lukáš Křížek

17. listopadu 2017 v 21:05 | Pilína a Yo

Přede mnou je hranice, kterou budu bourat
život s tebou dokáže vyjebat.. je to coura.
Ne, rozhodně nečekejte tu o princi na bílém koni nebo o životní tragédii. Jsem vlastně úplně obyčejnej kluk z vaší čtvrti..

Kdo jsem? Jaký jsem? Jaký bych měl být?
Otázky, které jsem si častokrát jako dítě pokládal a nikdy nedokázal říct správnou odpověď. V pubertě jsem se pořád ještě hledal, až jsem se nakonec na všechny tyhle otázky vykašlal a jednoduše je přestal řešit. Žijeme ve společnosti, která nám do obličeje neustále strká ty idoly, ty perfektní instagramové životy. Která nám neustále diktuje, jací máme být. Taky jsem takový chtěl dřív být, mít dobrou práci, dobrou školu, perfektní ženu a pár dětí, usadit se, zestárnout a umřít nudou.. Ale kde jsem nakonec skončil? S nulou na účtu, výučním listem, garsonkou na konci města, gay časákama pod postelí (nebuďte tak překvapení, je mi jedno, jestli je to kluk nebo holka!) a v sedmadvaceti letech stále sám. A jsem spokojený, vážně. Protože jsem přestal řešit všechny ty pohoršené pohledy a začal žít život podle svých pravidel.
Jak už vám může být jasné, nikdy jsem se neřídil standarty. Jsem vyvrhel společnosti, ten, co se bude bouřit proti všem těm stereotypům a prostě si dělat, co chce. Lámat pravidla, bořit ty růžové zámky, to jsem dělal vždycky. Jmenuju se Lukáš Křížek, je mi sedmadvacet a živím se jako automechanik. Věta, se kterou asi na prvním rande zrovna nezabodujete, ale tak to prostě je. Možná vám přijdu jako floutek, jako jeden z těch lidí, co se jenom nedokážou smířit s realitou, a proto se vztekají a protestují. Ale já realitu znám, až moc tvrdě. Jsem člověk vychovaný ulicí, matka alkoholička, co měla do kapsy hodně hluboko a otec, kterého jsem vlastně nikdy v životě nepotkal. Naučil jsem se soustředit jen sám na sebe, nelitovat jediného okamžiku, jediného rozhodnutí. Naučil jsem se žít přítomností. Nejsem ale taky žádný arogantní hovado, ani chladnej badass. Jenom si rád užívám,
provokuju, překračuju všechny ty vytyčený hranice. Jsem hrozně náladový, nálada se u mě střídá stejně jako počasí a záleží na tom, jak prostě zrovna vstanu z postele. Nerad si na něco hraju, nějak se přetvařuju, proto mi bude jedno, jak se k vám zrovna budu chovat.
Spoustu lidí mě nazvalo jednoduchým, bezprostředním.. Častokrát jsem slýchával, chudák kluk, je to vidět, chybí mu ta pevná ruka v životě. A zase, kecy, předsudky, strčte si je někam. Mám toho dost. Protože prostě neřeším životy druhých a je mi tak líp. Možná je to i sobecké, ale ano, nebojím se to přiznat, jsem sobec. Častokrát mě uvidíte s širokým úsměvem na rtech, ve kterém se míchá něco, co chcete poznat. To skryté cosi, co se skrývá za tím povytaženým koutkem provokativně vzhůru. To tajemno. Jsem člověk, co mluví, když se mu chce nebo naopak zarytě mlčí, pokud ho prostě něco naštve. Dávám svým emocím volný průběh, upřímnost, razance, rozhodnost. Pro ránu taky nejdu daleko, potyčky jsou u mě na častém místě, a to se ani moc nesnažím.. To jsou všechny mé vady i klady. Takový prostě jsem.
Jsem dříč, makáč, co si pro svoje cíle sáhne na dno. Nikdy se nevzdávám, ať už to vypadá sebehůř a možná se tvářím jako drsňák, ale ve skutečnosti, je pro mě v životě naděje stejně důležitá jako obyčejný kyslík. Vždycky jsem se jí držel, ať už byla situace sebevíc bezvýchodná. Takže ano, nejspíš už jsem vzdal ty sny o tom, že budu perfektní. Ale já vlastně ani takový být nechci. Protože moje jizvy na srdci jsou to, co ze mě udělalo člověka, jakým jsem dnes.

Jak vypadám?
*krátce se ušklíbne*
Jo, tak to je ta správná otázka. Jednoznačně nepřehlédnutelný. Jsem poměrně vysoký, okolo 185 cm, hodně vysportovaný. Tělocvična je mým druhým domovem, když se zrovna neschovávám ve své polorozpadlé dílně, kde se taky zrovna nenudím. A taky na druhou stranu, tam, kde jsem žil, byste s dvaceti kily a klackem v ruce těžce přežily. Alespoň si na mě teď moc lidi netroufnou..
Dalším výrazným znakem jsou na mě četná tetování. Ne, že bych na ně měl nějakou úchylku nebo to byla image, ale každý ten jednotlivý temný symbol na mém těle pro mě znamenal jedno vítězství. Pro někoho obrázky, pro mě, celý můj život.
Tvář, no, ta moc výrazná není. Americký úsměv, který naštval už tolik lidí.. Hnědé oči, co vždycky jiskří nějakým tím dobrodružstvím, tou jiskrou, kterou jsem častokrát ztratil a častokrát našel. Stejně jako rty, co skrývají nějakou levárnu. Protože ano, na ty mě rozhodně užije.
Co se týče oblečení, nejsem moc výstřední, světlé, tmavé barvy, je mi to celkem šumák. Stejně mě většinou uvidíte v roztrhaných džínách, rozcuchaných vlasech a černýma rukama od oleje..
Vztahy?
Vztahy jsem nikdy moc neřešil, protože jsem ani žádné pořádné nikdy moc neměl. Přátelé přijdou, i odejdou. Lásky taky.. Mám pár známých, se kterými zajdu na pivo, pokecat o životě, ale já nejsem víla sudička. Nebudu vás soudit, kritizovat ani litovat. Tiše vás vyslechnu, ale sám se nesvěřuji. Přece nejsem žádná bábovka! Nejsem samotář, nejsem člověk, co by se stranil všech a hrál si na introverta. Naopak, jsem velmi hovorný a rád středem pozornosti. Ale stejně tak jako rád bavím okolí, stejně tak i se zašiju do svého soukromého světa a tam si rád sám nějakou dobu pobudu.
Rodinné vztahy jsou tabu kompletně. Žiju sám, o rodinu ani rodiče se nezajímám. Otec, co mě odložil hned v porodnici a mámu, která mi posílá omluvné dopisy z léčebny. To nejsou věci, co chcete někomu říkat nebo které chcete vůbec někdy vytahovat. Naučil jsem se žít sám, a tak to je, konec story.
Miloval jsem, ano, mockrát. Ale nikdy ne upřímně. Všichni jsou pro mě totiž ve finále stejní. Řeší stejné kraviny, chtějí mě spoutat a svázat, dusí mě. Ale já nechci nikoho, kdo mě bude svazovat. Potřebuji ve svém životě někoho, kdo bude létat se mnou. Kdo pustí ty otěže a začne dělat to, co chce a ne to, co musí. Takže zatím lásku hledám, ale nebráním se jí. Nebráním se tomu, člověka milovat. Protože to je podle mě ten nejupřímnější cit, to jen lidi jsou hovada a ubližují si navzájem. Takže ne, nedělejte ze mě hned Esmeraldu, ale chci tím říct, že pokud se stane, že pro mě někdo bude celý svět, tak bude. A já mu dám ze sebe všechno. Protože takový jsem, nedělám věci na půl, ale na maximum. Takže dávám svoje srdce v sázku, ačkoliv se spálilo už tolikrát.

Co mám a nemám rád?
*úšklebek na jeho tváři se ještě víc rozšíří* Wau, tak tahle otázka je boží. Ale nejsem si jistý, jestli tady u toho chcete zestárnout. Jak jsem řekl, možná, když se představíte jako automechanik Pepa, všichni se vám vysmějí. Ale pro mě jsou auta celý můj život i povolání. Rýpal jsem se v nich už jako malý, když jsem rozebral první starou motorku, starého mopeda, babetu. Kousek po kousku každé auto, motorku, cokoliv, co nějak jezdilo, rozebral a znovu složil, s láskou opečovával každý zrezlý kousek, poctivě leštil skla, lakoval, svářel.. Ano, byl to můj svět, můj malý kousek světa, neposkvrněného a mého. Moc jsem toho v životě neměl, a tohle bylo moje útočiště. Takže ano, nejčastěji mě uvidíte špinavého s rukama až po loket v motoru, ale s širokým úsměvem na rtech.
Další věcí, co miluji, kromě tetování, je adrenalin. V životě je tolik věcí, co chci zkusit a ještě jsem nezkusil. Seskok padákem, bungee jumping, cestování, vždyť na světě je tolik krásných míst. Chci klidně plavat s žraloky, opít se, vyjít na Eifelovku, tancovat nahý na náměstí v Londýně, řvát z plných plic na kraji světa.. Ale prostě žít. To je to, co doopravdy miluju, překonat ty zábrany a volně dýchat.

A co nemám rád? No, moc věcí to nebude. Rozhodně hrachovou kaši! Vážně, jak to někdo může jíst? Potom to taky budou přízemní lidi bez špetky humoru, takový ti suchaři. Faleš a přetvářku.. A hlavně, mrhání životem. Je jedno, jestli jsi inženýr nebo opravář. Pokud jsi spokojený, jen v tu chvíli jsi doopravdy vítěz.

Burn

17. listopadu 2017 v 20:59 | Pilína a Yo

Díly

Celá povádka ke stažení ZDE

Postavy:

Typ: Kapitolovka
Stav: Rozepsaná
Žánr: Yaoi, drama, flashback, minulost, erotické, hasič, fotograf, reálný svět
Upozornění: Yaoistická povídka! 18+
Autor: Yoko a Pilikka
Recenze:

Vidíte ji, tu tvář, co jste tolik milovali, v každém, kdo kolem vás projde v naději, že to bude on. Každý den přemýšlíte, jaké by to bylo, kdybyste uměli vrátit čas. Máte pocit, že to, co se stalo, tak prostě mělo být. Tak proč se cítíte pod psa? Proč chcete vrátit to rozhodnutí, co všechno změnilo?
Chcete to vzít zpátky, zalepit ty rány.. Proč není vše tak stejně perfektní, jako bývalo? Proč ale není ta správná otázka. Nemůžete milovat, pokud máte tajemství. Nemůžete chtít odpuštění, pokud neříkáte pravdu. Je na čase začít čelit realitě.
Vidíte se v tom? Tak začněte číst, ať ani pro vás není příliš pozdě.

Kristián Vlček

17. listopadu 2017 v 20:58 | Pilína a Yo

KRISTIÁN VLČEK

21/24 let

Povaha:

Stává se vám často, že vstanete doslova levou nohou z postele? Ráno zaspíte, v práci na sebe převrhnete hrnek kávy na zbrusu nové kalhoty, zapomenete si projekt do školy, co máte odevzdat nebo naštvete vedoucího nemístnou poznámkou? A pak vlastně celý zbytek dne proklínáte celý svůj život? Tak něco podobného zažívá Kristián každý den. Jedním slovem se tomuhle klukovi lepí smůla na paty každé ráno. Celý jeho život je jeden velký chaos a zmatek, ve kterém se nejspíš vyzná jen on sám. Ale i tak se snaží na něj dívat pozitivně a přijímat ho tak, jak přijde
Je skromný, milý a poctivý. Vážně, ten kluk neumí ani lhát natož něco předstírat. Jedna jeho veliká přednost a častokrát i chyba, je jeho upřímnost. Dřív mluví, než myslí, vlastně vůbec o svých činech a jejich dopadech nepřemýšlí. Jedná spontánně, intuitivně, prostě tak, jak to zrovna přijde. Jen těžko byste o něm mohli říct něco špatného. Má pár trnů v patě, což je jeho schopnost být maximálně otravný a vymluvit vám díru do hlavy. Potom je to bordelář, protože co je moc dlouho na jednom místě, je podle jeho názoru podezřelé a určitě by se to na něj naštvalo, že to dlouho nepoužíval.
Kristán je gay, přizná si to a nijak se tím netají, ale na první pohled byste to na něm nepoznali. Vždycky bude neskutečný romantik. Rád si pobrečí u Titaniku a upřímně se směje na trablích Bridget Jonesové, stejně jako vám připraví vanu růží a dobrou večeři, mimochodem, umí perfektně vařit.
Kristián miluje život a zachycování jeho momentů, jakýchkoliv.. Ale vašich. To je i jeho práce, možná nebude ten, co bude vystupovat před publikem a všichni ho budou bezmezně milovat. Ne, on bude schovaný za svým milovaným objektivem a zachycovat právě tyhle okamžiky..
Jeho snem je udělat ze světa lepší místo, ale bohužel, zatím jeho největší životní úspěch bylo vzít si ráno dvě stejnobarevné ponožky. Prostě celý Kristián.

Vzhled:

Vzhled tohohle kluka není ničím výrazný od ostatních. Je dost malý, měří okolo 168 cm, fitko se mu pravděpodobně vyhnulo obloukem, protože svaly na sobě rozhodně nemá. Je spíš dost hubený a šlachovitý. Rád si občas chodí zaběhat nebo na dlouhé procházky se psem, ale k nějaké větší sportovní aktivitě ho neužije. Ale to neznamená, že není hezký. Co vás na něm zaujme je jeho obličej. Neuvěřitelně jemný a křehký, hodně dětský. Plné rty, na kterých věčně hraje ten milý úsměv, kterým obdarovává ostatní jen aby jim zlepšil den. Ty upřímné a hluboké modré oči, ve kterých vždycky najdete pravdu nebo vidíte, jak je klopí, když se ocitne v úzkých. Delší hnědé vlasy, které vždy neposedně trčí do stran, jak si je ze stresu nervózně prohrabuje.
Jeden výrazný znak na něm je jeho oblečení, Kristián má rád módu, a podle ní se také obléká. Užije ho na volnější oblečení různých barev a neodmyslitelně k němu patří velký fotoaparát věčně zavěšený kolem jeho krku nebo přitisknutý u jeho obličeje.

Vztahy:

Nikdy nebyl bavičem nebo středem pozornosti v každé společnosti. Ačkoliv je ukecaný, je to pouze k lidem, které už alespoň trochu zná nebo chce poznat. Ve společnosti více lidí se cítí stísněně, ale rozhodně nezkazí žádnou zábavu.
Má svoji hrstku přátel, pro které je ochoten udělat všechno, ale spočítal by je na jedné ruce. Stejně tak jako když se zamiluje, miluje opravdově a celým srdcem. Nic pro něj v tu chvíli není nemožné.
Co se týče rodiny, odstěhoval se už začátkem plnoletosti, v jejich inženýrské úspěšné rodině nebylo pro umělce jako je on místo, proto s rodinou mívá vztahy chladnější. Na koho ovšem nedá dopustit je jeho babička a fenka Happy.

Co má rád:

Je hrozně moc věcí, co má tenhle hnědovlásek rád. Začneme něčím jednoduchým. Miluje svoji práci. Vystudoval uměleckou univerzitu a momentálně pracuje pro jedno z nejúspěšnějších redaktorství v republice. Ale nedopracoval se tam hned. Miluje fotografování, je to celý jeho život. Dřív se v tomhle ohledu dost hledal, fotil přírodu, všechno, co mu přišlo pod ruku. Ale teď zjistil, že miluje focení osob a momentů. Proto vás vyfotí, když to zrovna nejmíň čekáte. Dá stařičkému páru fotku do alba, jak sedí u fontány, nebo nejlepším kamarádkám památeční fotku z dobré páteční párty. Jen tak, protože ho to baví. Pro něj jsou fotografie vzpomínkou.. Ať už šťastnu nebo smutnou.
Další věcí, kromě zvířat a přírody a tuny různých fotoaparátů a objektivů, co má doma.. je vaření. Jelikož se postavil na nohy dost brzo, musel se naučit postarat o sebe sám, naučil se teda od babičky všechny fígly a recepty a teď si v tom doslova libuje. I když nemálokrát vzplála kuchyň nebo vytopil sousedy, vždycky to jídlo chutnalo skvěle!

Co nemá rád:

Nemá rád faleš a přetvářku, když někdo nejedná na rovinu. Když se mu lidí uměle kroutí před objektivem, tak ty fotky raději hned maže. Naučil se hodně číst z lidských tváří.

Dále je alergický na laktózu a po tom posledním požáru má strach z ohně, což je častou příčinou jeho nočních můr.

Jáchym Bednář

17. listopadu 2017 v 20:52 | Pilína a Yo

Jáchym Bednář

26/29 let

Povaha:

Říct něco o Jáchymovi je velmi těžké, protože on sám toho moc nenamluví a o sobě toho taky moc neprozradí. Lidem z jeho okolí se zdá naprosto neproniknutelný, tak vážný a vzdálený, jako by ve skutečnosti vůbec neexistoval. Je to s ním opravdu těžké - nemluvný, tichý, neprojevující žádné emoce. Dílem je to díky Jáchymově minulosti, dílem ale vždy v sobě nosil to tajemno, které láká lidi kolem něj zkoušet to a zkoušet, avšak jen hrstka se dostala přes neprominutelnou slupku až k jádru jeho duše. Tam je teprve jeho skutečná povaha.
V jádru je totiž Jáchym hrozně hodnej kluk, kterej by pomohl naprosto každému. Projevuje se to už na jeho obětavosti, v tom jak ve své práci zachází daleko dál než jeho kolegové a zatímco ti už situaci dávno vzdali, je to Jáchym, který se vrhá do nebezpečí, protože v hořícím domě zůstal stařenčin starý pes.
Obecně je opravdu zodpovědný, vyspělý a samostatný. Nic nikdy nedělá napůl, vždycky plní své závazky na 100 % a pokud to nejde ať už z jakéhokoliv důvodu, vždy je mu zatěžko odevzdat takový výsledek nebo se s tím smířit. I to je problém toho, že k sobě nikoho nepustí, protože on to prostě napůl dělat nebude, ale na těch 100 % to prostě nejde..
Působí vždy tvrdým dojmem někoho, komu se neodporuje, s kým se nehádá, komu se neodmlouvá, přestože on sám rozhodně není žádný konfliktní typ a při rozepři to bude nejspíš on, kdo ustoupí, protože prostě nerad dělá kohokoliv nešťastným. Vlastně to bude on, kdo půjde pomoct stařence přes přechod, opraví sousedce varnou konvici nebo vyleze na strom, aby podal nějakému děcku míč.
Vždy bude dodržovat pravidla, i kdyby se mu nelíbila, nikdy za ním nechoďte se stížnostmi, protože on pro tohle nemá pochopení. Věří, že každý má svoje místo, svou roli, a proto se snaží za všech okolností odvést tu nejlepší práci. Pokud by snad náhodou nějaké pravidlo porušil a věřte, že by to bylo jen v takové situaci, kdyby si měl vybrat mezi pomocí někomu a pravidlem, přijme bez řečí trest, rozhodně nebude diskutovat nebo se hádat.

Vzhled:

Jáchym je hotovým idolem žen, není výjimkou, že jakože úplným omylem narazí za jeden den pětkrát na stejnou sousedku, která nutně potřebuje opravit jakože děsně
rozbitou pračku nebo podat něco z horní police. Ještě aby ne, Jáchym je dvoumetrový, solidně vyrýsovaný blonďák, s tím nejkouzelnějším úsměvem, jaký si dovedete představit, škoda jen, že se směje tak zatraceně málo. Vlastně spíš vůbec.
Většinou se tváří neurčitě, odtažitě a vážně, někdy až jako kdyby znuděně. Tam, kde byste čekali shovívavé pousmání nebo lehké zamračení, se v jeho tváři nemihne ani stín, on takový prostě není, vydolovat na jeho tváři nějaký výraz, to už chce fakt akci. Naproti tomu pusťte mu video s koťátky a bude se culit jak školačka. Fakt!
Jak už bylo řečeno, kvůli své práci pravidelně posiluje, aby se udržel v kondici a na jeho těle je to dost vidět, i když on rozhodně není ten typ, co by to dával nějak okatě najevo. Jeho světlé vlasy jsou většinou jen ledabyle hozené na stranu, aby mu nepřekážely, ne že by se nějak přehnaně stylizoval. Jeho ostře řezanému obličeji s typickým dolíčkem na bradě dominují tmavě hnědé oči, ten hluboký pohled, který vám ale neřekne vůbec nic, tak tomu ženy propadají jedna za druhou, ačkoliv to je nejspíš to poslední, co by si Jáchym přál. Obvykle nosí jednoduché věci zemitých barev, jednobarevná trička, džíny, džínové košile. Nečekejte žádné divoké barvy nebo velké nápisy, cokoliv, co by přitáhlo pozornost (teda víc než jeho samotný zjev) by si nevybral.
Co si ale budeme povídat, nejvíc mu to stejně sluší v jeho hasičské uniformě!

Společnost:

On a společnost, to jsou dva pojmy, které se víceméně míjí a když už se musí střetnout, z Jáchymovi strany jde většinou o rychlou jednorázovou akci, kterou milerád zase opustí do svého bezpečného samotářského světa. Je to tak, nemá kolem sebe vlastně nikoho pevného, ani jeho kolegové o něm nic moc nevědí, nikdo neví, kde a jestli vůbec žije jeho rodina, protože o nich nikdy nemluví. Nemá přítelkyni, nemá ani přátele, a přesto na vás nebude působit dojmem, že ve svém životě někoho potřebuje. On je sám jen a pouze proto, že to tak chce a většinou vám to dá dost jasně najevo.

Co má rád:

Ačkoliv vypadá jako hromotluk s vážným pohledem, ve kterém by se nepohlo srdce ani při pohledu na děti trpící hladem, v duši je to hrozná cíťá, která zachraňuje kočky ze stromů a toulavé psy od hladu a nechává si je v bytě. Těch koťat už má pět..
Jo a na ty děti mimochodem taky přispívá..
Má rád pořádek a řád, jeho byt bude vždy dokonale uklizený, všechno srovnané podle určitého pravidla, složenky včas zaplacené, květiny zalité, hlášení do práce bez jediné chybičky. To je celý Jáchym.
Jinak je velkým fanouškem Chicagských černých jestřábů a Coldplay, říkala jsem, že je to hrozný cíťa.

Co nemá rád:

Nemá rád, když se někdo přehnaně vrtá v jeho soukromí anebo celkově se moc vyptává. Hlavně ženy, které ho pořád uhání a on je moc velký dobrák na to, aby je nějak razantně odmítl. Jestli o něco fakt nestojí, je to vztah.
Nerad vyčnívá z davu a přitahuje na sebe pozornost.
Taky nemá rád kukuřici a sladké.

Klub sráčů - Danny no.16

17. listopadu 2017 v 12:38 | Pilína a Yo |  Klub sráčů
Jejdaaaa :D :D
Omlouvám se, vím, co je za den a že to tu mělo být už v úterý, ale ve středu jsem měla promoci a byla u mě Yočínka, takže jsem na to zapomněla, ale během dneška a víkendu sem naházím úplně všechno, co jsem naslibovala a možná ještě něco navíc, když mám za sebou ten velkej den, je svátek, jím si sekanou.. důvod si prostě najdeš vždycky :D
Chystáme asi sto nových povídek, tak se těšte, bude to tu lítat :D
Dneska poslední díl, Danny nám to hezky shrne, ty naše kluky ušatý, co spolu už asi nikdy nikam nepojedou, ale my víme, že je zase někam vyšleme, aby se nám nenudili :D Takže sráčům zdar a nastupuje konečně Choice! :D

~DANNY~

Sledoval jsem modrým pohledem většinu účastníků téhle výpravy, která se konečně dobrala zdárného konce. Těch deset dní tady jsem bral rozhodně jako zasloužené volno, ačkoliv se tady událo spoustu věcí. Dobrých i špatných, no rozhodně jsme se nenudili. Sledoval jsem, jak se z pokojů s narvanými kufry potácejí jeden za druhým, každý střídal obličeje jinak zbarvené a na recepci se slečna recepční přetrhla s aspiriny proti bolestem hlavy. Někteří z nás si dali drink na vyprošťováka, jako například Leo, u něhož slovo kocovina nejspíš naprosto nemělo žádný význam. Na krku se mu blyštila zlatá medaile, ano, vyhrál to a natrhl všem prdel, což nikoho z nás nepřekvapovalo.. Po tom, co jsme všichni v ringu viděli, se nikdo neopovážil proti němu cokoliv říct.. I když, co si budeme povídat, všichni z něj měli nahnáno už tehdy před odletem sem, teď nám to všem jenom tak nějak potvrdil..

C´mon - Part 16

11. listopadu 2017 v 23:10 | Pilína a Yo |  C´mon!
Já vím, že čtyři roky, co tahle povídka ležela ladem se jen těžko omlouvají, ale jedno pozitivum tu podle mě je.. Chris hrozně dospěl :33

Podíval se na mě a já byl odhodlaný víc než kdy dřív. Díval jsem se mu do očí, neuhýbal tomu přímému pohledu, protože já už neměl co ztratit. Dokázal jsem žít bez peněz a bez slávy, ale ne bez něj.
"Chrisi, já vím, že jsem ti ublížil a nechci odpuštění. Ale jestli můžeš, dej mi druhou šanci. Teď vím, jsem si jistej, že to zvládnu, že to nevzdám, že se nenechám pokořit. Už nebudu utíkat.."

I mean it! - č.6

9. listopadu 2017 v 19:02 | Pilína a Yo |  I mean it
Pan Dominik to zase řeší po svém, tímto vám ho představuji v plné parádě :D
"Vyřiďte mi tyhle telefonáty, skočte vedle do květinářství.." Na stole mi přistál svazek bankovek, zdvihl jsem obočí a podíval se na něj. Zastavil se uprostřed futer a opět se na mě otočil.
"A na večer si vemte něco lepšího než tohle sako pod úrovní. Jdete se mnou na firemní večeři.." A tyhle slova byla jako kolík do rakve. Vážně jsem ho nechápal, co vlastně po mě chtěl?.. Vždyť už dostal všechno.

Klub sráčů - Viktor no. 15

7. listopadu 2017 v 9:45 | Pilína a Yo |  Klub sráčů
No, no, sráči nám vesele končí, předposlední dílek nám přiblíží, co že to tam Viki vlastně dělá a ukáže vám hodně sexy Lea :D :D já vím, mám na něj úchylku a to jste ho ještě neviděli běhat xDDD Vypadá to, že tento týden bude Viktorův :D Užívejte pánů, na nějakou dobu zůstanou u ledu :D

~VIKTOR~

Vešel jsem do šatny a bez většího zájmu se proplétal mezi všemi těmi namakanými týpky, chápal jsem, proč jsou všichni kluci tak překvapení a nadšení, jen těžko se udržoval klid právě tady, kde adrenalin koloval v žilách každému, ať už jste seděli v hledišti nebo někomu dávali nakládačku v ringu. Vzpomínal jsem na to, jaké to bylo, když jsem byl s Leem na prvním turnaji, jak jsem se skoro nedokázal soustředit, jak mě atmosféra pohltila a já na okamžik zatoužil být stejně silný a obratný, stejně nezdolný a nespoutaný jako všichni, kteří byli zapsaní do turnaje. Dneska už jsem to cítil jinak, už jsem věděl, do čeho jdu a kde je moje místo. Jako vždycky jsem dal přednost rozumu, a právě ten jsem propůjčoval Leovi.

Mám na tebe chuť - část osmá

5. listopadu 2017 v 21:09 | Pilína a Yo |  Mám na tebe chuť
Haha, abyste třeba Lea nezačli míň nesnášet :D :D Je to prostě moje milované hovado.. je to miláček, ne asi :D každopádně nějaká věková hranice asi jo-o :D Takže dneska Leo ve svém přirozeném prostředí a svojí povídce :D

Pořád jsem se mu díval do očí, když jsem se k němu přiblížil, naštěstí byl pořád tak blízko u mě, a tentokrát jsem to byl já, kdo se otřel o jeho ústa - váhavě a nejistě, ale byl jsem to já, kdo sakra potřebovat něco víc, než jen chladnou logiku. Potřeboval jsem chladného Lea a jeho horké doteky.