Listopad 2017

Choice - Začátek

Včera v 19:08 | Pilína a Yo |  Choice
Tyjo, nebudete tomu věřit, ale fakt jí sem už konečně dáváme xDD Zakletá povídka o hvězdičce a bodyguadovi, co na to říct :D Snad jen že se tváří jinak, než jaká skutečně je :D Tak pozor!
Pro připomenutí - recenze ZDE


Odstrčil jsem jednu šílenou blondýnu, která na něj kulila oči a její ruce se po něm sápaly jako chapadla. Holky byly sice otravný a uřvaný, ale mnohem horší byli ti chlapi, protože odstranit je, to byl větší problém. Clonil jsem prostor před sebou rukou a sám šel jako jeho štít, zatím co on se v závěsu za mnou prodíral davem. Řval jsem, ať uhnou, ale jako obvykle si z toho kulový dělali, takže trocha toho násilí byla na místě. Uvědomil jsem si, že dav houstne a přimhouřil oči. Vycvičeným pohledem očekávajícím střelu jsem pozoroval okolí, zatím co jsem tu svou hvězdičku za ruku táhnul tou bandou šílenců. Ještě pár metrů ke vchodu a bude to v cajku. Černé pilotky na mém nose se pohnuly nahoru, když jsem nespokojeně nakrčil obočí. Ten výraz okamžitě donutil holku přede mnou uskočit dozadu. Občas jsem na své jinak údajně mírumilovné tváři dokázal vykouzlit tak nasraný výraz, že všichni uskakovali. Jo, já fakt nebyl žádnej miláček. Teda většinou ne, měl jsem i světlý chvilky. Takže proč že zmrd jako já dělá babysithing tomuhle princátku?

Maxmilián Vlček

Sobota v 21:29 | Pilína a Yo

Maxmilián Vlček


Kdo jsem? Jaký jsem? Jaký bych měl být?
*Zamyšleně protáčí piercing ve svém rtu* Víte, já bych vám vážně rád zodpověděl jakoukoliv otázku, ale to je těžké. Já to totiž nevím. Nebo alespoň všichni kolem mě tvrdí, že to nevím. Je těžké tomu uvěřit, a ještě těžší se s tím smířit. Nevědět, kdo vlastně jsem.
Tři roky života, které se ztratily někde v kouři, někde v hlubinách zapomnění, někde v šedé kůře mého mozku. Nemáte tušení, jaké to je. Když vám všichni tvrdí, že to, co víte, to, čím si jste jistí, je vlastně lež. Ale já jinou pravdu neznám, a tak vám povím to, co vím.
Jsem kluk z bohaté rodiny. Asi celkem arogantní fráze na začátku rozhovoru, ale ono to o mě leccos vypovídá. V rodině máme tolik právníků a doktorů a profesorů, že se dá jen těžko uvěřit, že všichni ti vědátoři si taky našli čas na to plodit děti a já tu vůbec můžu být. To neberte zle, nejsem žádná černá ovce rodiny, plavu si s davem a jak si otec přál, šel jsem na dobrou vysokou. Studuju psychologii. Jeden můj profesor mi řekl, že mám ten svůj problém vlastně brát jako takový psychologický experiment. Jemu se to kecá. On evidentně netuší, o čem je řeč.. ale zpátky ke mně.
Jsem slušně vychovaný, vím, co se sluší a patří. Nikdy nedělám problémy, jsem klidný typ, který jen málokdy vyvolá konflikt nebo hádku. Proč? Blbci nevysvětlíte, že je blbec a s inteligentem se hádat nemusíte. Můj život je jednoduchý. Nedělám si zbytečné problémy, nestavím se proti pravidlům nebo zásadám, prostě je přijímám. Tak mi to vtloukali do hlavy a já s tím prostěžiju. Nemám se špatně, nežiju v despotické rodině, která by mě vydědila za to, že nemám titul. Ale já prostě vždy toužil být od druhých uznávaný a odměňovaný a držel se tradic, takže když má celá moje rodina doktorát? Správně, já nepochyboval o tom, jestli mám jít taky. Vlastně v naší rodině je ta černá ovce můj bratr Kristián. Miluje focení. Fotí fakt hezky. Neviděli jste jeho fotky? Měl je v časopise. A vůbec.. proč tu není?
*Nechá se uklidnit sestřičkou a na ujištění, že se někdo jeho bratrovi ozve, zase klidně kývne hlavou*
Jsem zodpovědný, dospělý a spolehlivý. Nevynechávám školu, nejsem ten flákač, co bere fakultu jako takovou mezizastávku mezi střední a prací. Já tam fakt makám, aby ze mě jednou něco bylo. Prestiž, respekt, toho všeho bych chtěl dosáhnout. Vždy jsem byl sice nadaný a chytrý, ale nebylo to vždycky zadarmo, takže mi nedělá problémy se dlouhé hodiny učit, soustředit se a vytrvale postupovat malými krůčky dál a dál. Jednou se mi to vyplatí, určitě.
To samozřejmě neznamená, že si neumím užívat života, jen k tomu nepotřebuju alkohol a fet, chápeme se, ne? Mám pár přátel, alespoň doufám, že je ještě mám, se kterými rád trávím volnýčas, někdy si rád zahraju nějaké hry, jindy koukám na japonské akční filmy, nejsem v tomhle nic extra.
Nejsem ten typ, co by rád vyčníval z davu, spíš budu sedět někde ve stínu a tiše vás pozorovat, v hlavě tisíce hypotéz, ověřovat si různýma sociálníma experimentama vaše reakce, zapisovat si výsledky a nadšeně ověřovat nejrůznější postupy. Nejsem introvert ale přehnaný extrovert taky ne. Mám rád své soukromí a málokomu dovolím ho narušovat.
Jsem optimista s věčným úsměvem na rtech, kterého mají všichni rádi, ale vlastně ho nikdo moc nezná. Nejednám bezprostředně, nedávám na svoje pocity, u mě hraje prim mozek a chladný úsudek, a proto se mi nestává, že bych odpovídal neuvážlivě nebo v afektu, kontroluju svoje chování a záleží mi na dobrém jménu mě i mé rodiny.
Jak vypadám?
Jo, i to je pro mě velká záhada. Abych byl upřímný, nevzpomínám si, že bych si nechal propíchnout ret. Nebo jazyk. Nebo že bych si nechal přes hrudník vytetovat ta křídla. Nechápu to. Podle mě mě někdo zdrogoval nebo opil, protože dobrovolně bych do toho rozhodně nešel. Psycholog s tetováním, no slyšeli jste to někdy?!
Vlasy mám pořád stejné, delší, hnědé, lehce kudrnaté, které pořád nezkrotně trčí do všech stran. Podle obsahu mojí skříňky často nosím čepice. Zvláštní. Jsem ve třiadvaceti nějakej přestárlej skejťák nebo co?!
I moje oči zůstaly stejné. Světle modré, výrazné, živé a jiskřivé. Hodně lidí si mě vždycky pamatovalo právě kvůli těm očím, protože vždycky dokázaly v jiných vzbuzovat důvěru. Prý laskavé. Nevím, jsou to prostě oči, kterýma se dívám na svět, oči, které skoro stejné má můj bratr, ty oči, které teď koukají na všechno kolem sebe tak nechápavě a nedůvěřivě. Je to jako by ani nebyly moje. Vidí věci, které jsem dřív neviděl. Nechápu to.
Často a rád se usmívám. Jsem taková ta reklama na colgate, řádka zářivě bílých zubů v dokonale stylizovaném úsměvu, holky jsem na to vždycky balil jedna báseň. Když nad tím přemýšlím, ten úsměv, při kterém se mi dělají dolíčky ve tvářích, mám na rtech skoro pořád. Jsem optimistický typ, co na to jen říct? Vyrostl jsem do výšky necelých 170 centimetrů a nikterak mi to nevadí. Postavou na tom nejsem nijak špatně, ale když si mám vybrat, jestli v ruce mít knížku nebo radši činku, volba je jasně to za A! Oblékám se jednoduše a střídmě, do školy vždy elegantně. Mikiny a odrbané křusky u mě nenajdete. Teda já jenom doufám, že ta sportovní taška na křesle plná triček s potisky a roztrhanými džíny není moje!
Vztahy?
Mé vztahy jsou řekněme lehce povrchní. Lásku, tu pravou lásku se vším tím růžovým dekórem a romantickou hudbou v pozadí, tak tu jsem zatím nepoznal. Upřímně? Já v ní asi ani vůbec nevěřím. Pár biochemických pochodů končících rozvody a sebevraždami. Nic, o co byste chtěli stát. Neříkám, že jsem nikdy neměl holku, ale pokud mám být upřímný, nikdy jsem s žádnou nechodil z nějakých hlubších citů. Prostě se to očekávalo, bylo to normální a já nechtěl být ten, na kterého si jiní ukazují. Dokonce bych řekl, že mě se láska nedotýká nijak ani fyzicky, ale to už asi není tématem řešení této diskuze. *Nervózně si odkašlává*
Podobné vztahy mám i se svými přáteli. Málokdo mi rozumí, málokdo je ochoten dát se ze sebe, dát do toho všechno a mě to prostě.. vadí. Jak můžete milovat jen tak trochu? Jak můžete mluvit pravdu jen tak napůl? Ale to zabíhám moc hluboko. Jsem ve společnosti oblíbený společník, vtipný, avšak gentleman s vřelým úsměvem, za který schováte leccos. I tu pravdu..
Jak jsem již řekl, s rodinou mám dobré vztahy, rodiče jsou přísní a pedantští, ale dělají to jen pro naše dobro. Svého staršího bratra mám opravdu rád, zatímco já nad vším moc přemýšlím, on je naprosto spontánní a otevřený, můžu s ním mluvit prostě o všem. Poslední dobou jsme měli trochu problémy, protože se mu situace doma už moc nezdála, ale to neznamená, že by se můj vztah k němu změnil. Je to můj nejlepší přítel.
Co mám a nemám rád?
*Dívá se zkoumavě na věci ve svém nočním stolku* Podle těch krámů tady mám špatný vkus na hudbu a čtu si časopisy o magorech, kteří se chtějí zabít na motorkách. Ne vážně, určitě to není nějaký vtip?
Mám rád knihy, je jedno o čem, rád čtu. Taky mě baví různé hádanky, křížovky, kvízy a podobně. Velmi často se zabývám výzkumem lidského chování a vlivem situace na něj, takže někdy prostě sedím a tupě zírám na lidi kolem, to je zkrátka stinná stránka mé práce. Ale baví mě. Myslím.
Zbožňuju kečup a kakao se šlehačkou, skořicí a sušenkou, zato ale nejím maso, jsem vegetarián. Rád chodím na dlouhé procházky do lesa a miluju podzim.

Nesnáším všechny ty rádoby anarchisty, kteří musí jít proti každému pravidlu jen proto, aby ostatním ukázali, že nejsou ovce. Škoda, že těm chudákům nedošlo, že anarchie je nejvyšší forma nesvobody. Taky nemám rád nepořádek a zbytečné hazardování se životem.

I mean it! - č.7

Sobota v 16:00 | Pilína a Yo |  I mean it

"Ty prachy, nebo co to po mě chcete, vám dám. Poděkujte tady Benovi, přesvědčil mě." Mrkl jsem na hnědovláska, ty dva jsem vůbec neregistroval. Byl vážně sladký, jak na mě házel vražedné pohledy, a ještě měl oči celé zakalené prožitým orgasmem. No hned bych si dal říct.. Usmál jsem se na něj.
"Tak zítra.."

Já, striptér

Pátek v 21:43 | Pilína a Yo

Já, striptér,

aneb život homofobního spratka

Tadeáš Trnka
Rok vydání: 2017
Vydavatel: DominátorXXX
Edice: Memoáry, román
Věkové doporučení: 18+
Více o knize:
Já, striptér.
Přemýšlely jste, dámy, někdy o tom, jak vypadá takové zákulisí striptérského baru zaměřeného na ženy? Možná byste byly překvapené, jak si takový gigolo žije!
Proto by Vám neměly uniknout memoáry Tády Trnky, obsahující soubor rad, jak se nejen stát dobrým tanečníkem se všemi typy ohledně třpytek na kůži a boji proti zařezávajícím se tangáčům, ale také rady, jak si najít a udržet stálého partnera, vydělat balík peněz a najít spoustu nových přátel!
Příběh obyčejného kluka, který se nebál přijmout výzvu a vzlétnout až ke hvězdám.
O sexy nahá, mužná, vymakaná těla nebude nouze!
Ps: Ke každému balení jednorožčí anální kolík zdarma!
Pro časopis Blesk pro ženy napsal Jan Doležal
Postavy:
Počet stran:
Vazba: brožovaná vazba
Jazyk: čeština
ISBN: 221997751994
Kategorizace:
Knihy -> Beletrie -> Česká próza -> Povídky, novely, antológie
Hodnocení:

Doporučené tituly a kolekce:

Oliver Bauer

Pátek v 21:36 | Pilína a Yo

OLIVER BAUER

Nemusím už rozmýšľať že čoo...
so životom, lebo to čo žijem je strop.
Sorry nemóžem za to, že ma miluje Boh.
Nejsem člověk, co by o sobě moc rád mluvil. Proč? Protože to nemám zapotřebí. Jsem hvězda i bez toho. Mám všechno, po čem může kluk z ulice jako já toužit. Ženy mě milují, muži nenávidí a mě to jenom zvedá už tak dost vysoké ego. Peníze se večer co večer sypou, když dělám, co mě baví. A ano, jsem v tom nejlepší, o tom není debat. Ach no, agoistický, to jsem. Ale spíš více jsem sobec. Myslím jen na sebe a na své blaho a nijak to neskrývám. Protože jenom já žiju sám se sebou, jen já, já a já. Protože já jsem svou vlastní prioritou. Víte.. Čím více budete ukazovat na svoje nedostatky, tím víc si jich lidé budou všímat. Proto já žádné nemám..
Vyrostl jsem na ulici, rodiče měli na starost víc hladových krků než by zvládli, tak jsem se prostě začal starat sám o sebe. Vždycky jsem miloval tanec, stal se mou vášní, jenže kluk jako já s tímhle nikdy nemohl prorazit. Proto jsem se rozhodl dělat tanec jinak. A věřte mi, že ty dámy to kurewsky moc baví.
Nedokáže se určit jaký vážně jsem. Rád se bavím a společně s tím bavím rád i své okolí. Nerad se vážu, takže žádné závazky, nic, co by mě drželo při zemi. Žiju okamžikem, ne minulostí nebo budoucností. Jsem otevřen všem novým možnostem, rád s vámi prohodím pár slov. Ale nikdy, nikdy se nesnažte být lepší než já. Protože v tom, kým jsem a co dělám, jsem prostě ten nejlepší. Nesnáším, když se někdo sere do mých věcí a většinou to dost špatně skončí. Je o mě dost známo, že po pár skleničkách, nebo prostě když jen řeknete něco, co nemáte, tak vyletím. Jsem cholerik, nezkoušejte si proto hrát s ohněm. Nemám problém s upřímností, nesnáším lži, ale přesto špatně stravuji názory ostatních. Proto v ostatních vzbuzuji respekt a tichou hrůzu, takže si nikdo nikdy nedovolil odporovat. Mám rád jiskru a drzost, ale držím lidi v zajetých hranicích. A takhle můj život prostě funguje, neexistuje nic, co by bylo nade mnou. Přeberte si to jak chcete, měnit se nehodlám. Za tím, co chci, si jdu i přes mrtvoly a rád poučuji ostatní o jejich životě.
Můžu si to dovolit. Ne nadarmo jsem tvrdým tréninkem a postavě zdědené po otci jedním z největších ranařů v okolí. Jo, jsem agresivní a dokonce se v tom i vyžívám. Horká hlava můžete tomu tak říkat. Měřím něco málo pod dva metry, široké paže, lehce opálený. Nejčastěji mě stejně uvidíte v některém z upnutých triček nebo nejlépe bez něj. Můj vzhled je trochu exotický, ale tak to přece tomu dává tu jiskru, ne? Černé havraní vlasy krátce střižené a ledabyle upravené a strniště na tváři, pečlivě upravované. Ženské na to prý letí, ne? Rozhodně nevypadám jako malý kluk. Taky už mi je pětadvacet. Nejsem žádné pískle.

Vím, co od života chci.. A to mi stačí, abych byl lepší než vy. Sráči!

Tadeáš Trnka

Pátek v 21:23 | Pilína a Yo

Tadeáš Trnka

Egoista, egocentrik, drzoun, rebel..
Je hodně jmen, která mi dávali, a ještě více nadávek, kterými mě častovali, ale víte co? Ta závist mě baví. Tak jsem hrdej na to, co jsem dokázal, jsem pyšnej na to, jakej jsem, je na tom něco
špatnýho? Myslím si o sobě dost, to je pravda. Protože prostě, viděli jste mě?
Jsem sobeckej a mám se rád, potvrzuji. Co je špatnýho na tom mít se na prvním místě, to já se sebou budu už vždycky žít, ne s názorama jinejch na mě, ne s cizíma radama a pravidlama, ne, sám se sebou. Některý to ale nechtějí pochopit. Proč jsi tak arogantní Tedde? Proč jsi tak sebestřednej Tedde? Proč je ti to u prdele Tedde? Nad tím se dá fakt jenom protočit očima, úsměv č. 14 a mít to v piči!
Zase ze sebe nebudu dělat největšího sráče ever, netvrdím, že nejsem arogantní, že o sobě opravdu nemám přehnané mínění, ale nejsem žádnej zmrd, nevyužívám lidi, nešikanuju slabší, nevysmívám se nik- fajn, tak teda občas se trochu bavím na cizí účet, ale kdo by to nedělal? Jsem jenom zdravě škodolibý! Dokážu udělat něco pro jiné, pokud vím, že jsou ostatní ochotní to samé udělat pro mě, nejsem naivní třináctka, zadarmo ani kuře nehrabe.
Je mi 19, často slyším, že jsem jenom nevybouřenej a nedospělej, že ta drzost a divokost mě jednou přejdou, ale já si to nemyslím. Nemám v plánu dospět. Mě to baví, jsem opovážlivý a výbušný, odvážně se vrhám naprosto do všeho, jako nějakej strach? Ne, to fakt neznám! Mám rád adrenalin, mám rád pozornost, když se všechny oči upírají na mě, když jsem hvězda večera. Tak co, někdo rád mlčí
a zádumčivě kouká do západu slunce a já tancuju nahej na baru, kde je problém. Miluju společnost, miluju bavit se, kašlat na pohledy těch usedlých páprdů a bortit hranice, jednou mě tahle moje šílenost asi zabije, ale víte co? Na něco umřít musím!
Jsem docela vysoký, i když se svým metrem osmdesát zase nejsem žádnej boreček. Tak jako trochu mi to sere, ale vynikám v jiných rozměrech, jestli mě chápete.. Mám krátké, světle hnědé vlasy, zeleno-modré věčně pobavené oči a tunu svalů. Tak na ty jsem fakt pyšný, nedřu se pořád jako mezek zbytečně a fakt rád je ukazuju, takže jsem nejednou slyšel slova jako exhibicionista, sprosťák a tak, ale je to jenom závist, protože každej by chtěl mít zadek, jako mám já, zaručeně!
Fakt rád tancuju a je nejspíš úplně jedno co. Jako baleťák ze mě asi nebude, ale jakmile hraje něco rytmickýho, tak nedokážu sedět v klidu. Jsem v tom dobrej, ne, jsem v tom nejlepší a velmi rád svůj talent předvádím. Ty pohledy - chtivé, závistivé, lačné, pobavené,… chci je vidět všechny, protože pak se cítím skutečně živý, skutečně nespoutaný. Lidi mě mají jen za povrchního floutka, ale je to můj život, to, co mě skutečně baví.
Rád si přisadím, házím vtípky, drze se usmívám jako by mi všechno patřilo, l
idi to fakt někdy dovádí k nepříčetnosti. To, jakým drzým způsobem si vezmu cokoliv, protože takový prostě jsem, nehledím na názory ostatních ani na to, co si o mě kdo myslí. Nejsem žádnej svatoušek. Chci se prostě bavit.
Urážlivý, cholerický, výbušný, jo mám pár těch špatnejch vlastností, ale jsem taky upřímný, tvrdohlavý a věčný optimista. Nakonec nikdy nevydržím dlouho naštvaný, dám si cigárko a jsem hned zase s tím výserským úsměvem, to je můj svět, no problemo! Jak jste asi pochopili, nejsem moc zodpovědný typ, zásadovost mi moc neříká, dochvilnost nebo pracovní profesionalita už vůbec ne. Ha, to zní, jako bych byl ještě fakt jenom nevycválaný děcko.
Mám rád spoustu věcí, vážně, jsem požitkář, ale nejradši mám, když je všechno po mém. Co nemám rád? Ha, to je snadné, všechny ty srabíky, co si myslí, že můžou být lepší než já. Omyl!

Jsem zvyklý žít okamžikem, neprožívám minulost a nepřemýšlím nad budoucností.

Reset

Pátek v 21:16 | Pilína a Yo

Díly

Celá povídka ke stažení ZDE

Postavy:

Typ: Kapitulovka
Stav: Rozepsaná
Žánr: Yaoi, komedie, erotické, školní prostředí, reálný svět, auta, motorky
Upozornění: Yaoistická povídka! 18+ (Někdy i víc xD)
Autor: Yoko a Pilikka
Recenze:

New life is loading ..


Lukáš Křížek

Pátek v 21:05 | Pilína a Yo

Přede mnou je hranice, kterou budu bourat
život s tebou dokáže vyjebat.. je to coura.
Ne, rozhodně nečekejte tu o princi na bílém koni nebo o životní tragédii. Jsem vlastně úplně obyčejnej kluk z vaší čtvrti..

Kdo jsem? Jaký jsem? Jaký bych měl být?
Otázky, které jsem si častokrát jako dítě pokládal a nikdy nedokázal říct správnou odpověď. V pubertě jsem se pořád ještě hledal, až jsem se nakonec na všechny tyhle otázky vykašlal a jednoduše je přestal řešit. Žijeme ve společnosti, která nám do obličeje neustále strká ty idoly, ty perfektní instagramové životy. Která nám neustále diktuje, jací máme být. Taky jsem takový chtěl dřív být, mít dobrou práci, dobrou školu, perfektní ženu a pár dětí, usadit se, zestárnout a umřít nudou.. Ale kde jsem nakonec skončil? S nulou na účtu, výučním listem, garsonkou na konci města, gay časákama pod postelí (nebuďte tak překvapení, je mi jedno, jestli je to kluk nebo holka!) a v sedmadvaceti letech stále sám. A jsem spokojený, vážně. Protože jsem přestal řešit všechny ty pohoršené pohledy a začal žít život podle svých pravidel.
Jak už vám může být jasné, nikdy jsem se neřídil standarty. Jsem vyvrhel společnosti, ten, co se bude bouřit proti všem těm stereotypům a prostě si dělat, co chce. Lámat pravidla, bořit ty růžové zámky, to jsem dělal vždycky. Jmenuju se Lukáš Křížek, je mi sedmadvacet a živím se jako automechanik. Věta, se kterou asi na prvním rande zrovna nezabodujete, ale tak to prostě je. Možná vám přijdu jako floutek, jako jeden z těch lidí, co se jenom nedokážou smířit s realitou, a proto se vztekají a protestují. Ale já realitu znám, až moc tvrdě. Jsem člověk vychovaný ulicí, matka alkoholička, co měla do kapsy hodně hluboko a otec, kterého jsem vlastně nikdy v životě nepotkal. Naučil jsem se soustředit jen sám na sebe, nelitovat jediného okamžiku, jediného rozhodnutí. Naučil jsem se žít přítomností. Nejsem ale taky žádný arogantní hovado, ani chladnej badass. Jenom si rád užívám,
provokuju, překračuju všechny ty vytyčený hranice. Jsem hrozně náladový, nálada se u mě střídá stejně jako počasí a záleží na tom, jak prostě zrovna vstanu z postele. Nerad si na něco hraju, nějak se přetvařuju, proto mi bude jedno, jak se k vám zrovna budu chovat.
Spoustu lidí mě nazvalo jednoduchým, bezprostředním.. Častokrát jsem slýchával, chudák kluk, je to vidět, chybí mu ta pevná ruka v životě. A zase, kecy, předsudky, strčte si je někam. Mám toho dost. Protože prostě neřeším životy druhých a je mi tak líp. Možná je to i sobecké, ale ano, nebojím se to přiznat, jsem sobec. Častokrát mě uvidíte s širokým úsměvem na rtech, ve kterém se míchá něco, co chcete poznat. To skryté cosi, co se skrývá za tím povytaženým koutkem provokativně vzhůru. To tajemno. Jsem člověk, co mluví, když se mu chce nebo naopak zarytě mlčí, pokud ho prostě něco naštve. Dávám svým emocím volný průběh, upřímnost, razance, rozhodnost. Pro ránu taky nejdu daleko, potyčky jsou u mě na častém místě, a to se ani moc nesnažím.. To jsou všechny mé vady i klady. Takový prostě jsem.
Jsem dříč, makáč, co si pro svoje cíle sáhne na dno. Nikdy se nevzdávám, ať už to vypadá sebehůř a možná se tvářím jako drsňák, ale ve skutečnosti, je pro mě v životě naděje stejně důležitá jako obyčejný kyslík. Vždycky jsem se jí držel, ať už byla situace sebevíc bezvýchodná. Takže ano, nejspíš už jsem vzdal ty sny o tom, že budu perfektní. Ale já vlastně ani takový být nechci. Protože moje jizvy na srdci jsou to, co ze mě udělalo člověka, jakým jsem dnes.

Jak vypadám?
*krátce se ušklíbne*
Jo, tak to je ta správná otázka. Jednoznačně nepřehlédnutelný. Jsem poměrně vysoký, okolo 185 cm, hodně vysportovaný. Tělocvična je mým druhým domovem, když se zrovna neschovávám ve své polorozpadlé dílně, kde se taky zrovna nenudím. A taky na druhou stranu, tam, kde jsem žil, byste s dvaceti kily a klackem v ruce těžce přežily. Alespoň si na mě teď moc lidi netroufnou..
Dalším výrazným znakem jsou na mě četná tetování. Ne, že bych na ně měl nějakou úchylku nebo to byla image, ale každý ten jednotlivý temný symbol na mém těle pro mě znamenal jedno vítězství. Pro někoho obrázky, pro mě, celý můj život.
Tvář, no, ta moc výrazná není. Americký úsměv, který naštval už tolik lidí.. Hnědé oči, co vždycky jiskří nějakým tím dobrodružstvím, tou jiskrou, kterou jsem častokrát ztratil a častokrát našel. Stejně jako rty, co skrývají nějakou levárnu. Protože ano, na ty mě rozhodně užije.
Co se týče oblečení, nejsem moc výstřední, světlé, tmavé barvy, je mi to celkem šumák. Stejně mě většinou uvidíte v roztrhaných džínách, rozcuchaných vlasech a černýma rukama od oleje..
Vztahy?
Vztahy jsem nikdy moc neřešil, protože jsem ani žádné pořádné nikdy moc neměl. Přátelé přijdou, i odejdou. Lásky taky.. Mám pár známých, se kterými zajdu na pivo, pokecat o životě, ale já nejsem víla sudička. Nebudu vás soudit, kritizovat ani litovat. Tiše vás vyslechnu, ale sám se nesvěřuji. Přece nejsem žádná bábovka! Nejsem samotář, nejsem člověk, co by se stranil všech a hrál si na introverta. Naopak, jsem velmi hovorný a rád středem pozornosti. Ale stejně tak jako rád bavím okolí, stejně tak i se zašiju do svého soukromého světa a tam si rád sám nějakou dobu pobudu.
Rodinné vztahy jsou tabu kompletně. Žiju sám, o rodinu ani rodiče se nezajímám. Otec, co mě odložil hned v porodnici a mámu, která mi posílá omluvné dopisy z léčebny. To nejsou věci, co chcete někomu říkat nebo které chcete vůbec někdy vytahovat. Naučil jsem se žít sám, a tak to je, konec story.
Miloval jsem, ano, mockrát. Ale nikdy ne upřímně. Všichni jsou pro mě totiž ve finále stejní. Řeší stejné kraviny, chtějí mě spoutat a svázat, dusí mě. Ale já nechci nikoho, kdo mě bude svazovat. Potřebuji ve svém životě někoho, kdo bude létat se mnou. Kdo pustí ty otěže a začne dělat to, co chce a ne to, co musí. Takže zatím lásku hledám, ale nebráním se jí. Nebráním se tomu, člověka milovat. Protože to je podle mě ten nejupřímnější cit, to jen lidi jsou hovada a ubližují si navzájem. Takže ne, nedělejte ze mě hned Esmeraldu, ale chci tím říct, že pokud se stane, že pro mě někdo bude celý svět, tak bude. A já mu dám ze sebe všechno. Protože takový jsem, nedělám věci na půl, ale na maximum. Takže dávám svoje srdce v sázku, ačkoliv se spálilo už tolikrát.

Co mám a nemám rád?
*úšklebek na jeho tváři se ještě víc rozšíří* Wau, tak tahle otázka je boží. Ale nejsem si jistý, jestli tady u toho chcete zestárnout. Jak jsem řekl, možná, když se představíte jako automechanik Pepa, všichni se vám vysmějí. Ale pro mě jsou auta celý můj život i povolání. Rýpal jsem se v nich už jako malý, když jsem rozebral první starou motorku, starého mopeda, babetu. Kousek po kousku každé auto, motorku, cokoliv, co nějak jezdilo, rozebral a znovu složil, s láskou opečovával každý zrezlý kousek, poctivě leštil skla, lakoval, svářel.. Ano, byl to můj svět, můj malý kousek světa, neposkvrněného a mého. Moc jsem toho v životě neměl, a tohle bylo moje útočiště. Takže ano, nejčastěji mě uvidíte špinavého s rukama až po loket v motoru, ale s širokým úsměvem na rtech.
Další věcí, co miluji, kromě tetování, je adrenalin. V životě je tolik věcí, co chci zkusit a ještě jsem nezkusil. Seskok padákem, bungee jumping, cestování, vždyť na světě je tolik krásných míst. Chci klidně plavat s žraloky, opít se, vyjít na Eifelovku, tancovat nahý na náměstí v Londýně, řvát z plných plic na kraji světa.. Ale prostě žít. To je to, co doopravdy miluju, překonat ty zábrany a volně dýchat.

A co nemám rád? No, moc věcí to nebude. Rozhodně hrachovou kaši! Vážně, jak to někdo může jíst? Potom to taky budou přízemní lidi bez špetky humoru, takový ti suchaři. Faleš a přetvářku.. A hlavně, mrhání životem. Je jedno, jestli jsi inženýr nebo opravář. Pokud jsi spokojený, jen v tu chvíli jsi doopravdy vítěz.

Burn

Pátek v 20:59 | Pilína a Yo

Díly

Celá povádka ke stažení ZDE

Postavy:

Typ: Kapitolovka
Stav: Rozepsaná
Žánr: Yaoi, drama, flashback, minulost, erotické, hasič, fotograf, reálný svět
Upozornění: Yaoistická povídka! 18+
Autor: Yoko a Pilikka
Recenze:

Vidíte ji, tu tvář, co jste tolik milovali, v každém, kdo kolem vás projde v naději, že to bude on. Každý den přemýšlíte, jaké by to bylo, kdybyste uměli vrátit čas. Máte pocit, že to, co se stalo, tak prostě mělo být. Tak proč se cítíte pod psa? Proč chcete vrátit to rozhodnutí, co všechno změnilo?
Chcete to vzít zpátky, zalepit ty rány.. Proč není vše tak stejně perfektní, jako bývalo? Proč ale není ta správná otázka. Nemůžete milovat, pokud máte tajemství. Nemůžete chtít odpuštění, pokud neříkáte pravdu. Je na čase začít čelit realitě.
Vidíte se v tom? Tak začněte číst, ať ani pro vás není příliš pozdě.

Kristián Vlček

Pátek v 20:58 | Pilína a Yo

KRISTIÁN VLČEK

21/24 let

Povaha:

Stává se vám často, že vstanete doslova levou nohou z postele? Ráno zaspíte, v práci na sebe převrhnete hrnek kávy na zbrusu nové kalhoty, zapomenete si projekt do školy, co máte odevzdat nebo naštvete vedoucího nemístnou poznámkou? A pak vlastně celý zbytek dne proklínáte celý svůj život? Tak něco podobného zažívá Kristián každý den. Jedním slovem se tomuhle klukovi lepí smůla na paty každé ráno. Celý jeho život je jeden velký chaos a zmatek, ve kterém se nejspíš vyzná jen on sám. Ale i tak se snaží na něj dívat pozitivně a přijímat ho tak, jak přijde
Je skromný, milý a poctivý. Vážně, ten kluk neumí ani lhát natož něco předstírat. Jedna jeho veliká přednost a častokrát i chyba, je jeho upřímnost. Dřív mluví, než myslí, vlastně vůbec o svých činech a jejich dopadech nepřemýšlí. Jedná spontánně, intuitivně, prostě tak, jak to zrovna přijde. Jen těžko byste o něm mohli říct něco špatného. Má pár trnů v patě, což je jeho schopnost být maximálně otravný a vymluvit vám díru do hlavy. Potom je to bordelář, protože co je moc dlouho na jednom místě, je podle jeho názoru podezřelé a určitě by se to na něj naštvalo, že to dlouho nepoužíval.
Kristán je gay, přizná si to a nijak se tím netají, ale na první pohled byste to na něm nepoznali. Vždycky bude neskutečný romantik. Rád si pobrečí u Titaniku a upřímně se směje na trablích Bridget Jonesové, stejně jako vám připraví vanu růží a dobrou večeři, mimochodem, umí perfektně vařit.
Kristián miluje život a zachycování jeho momentů, jakýchkoliv.. Ale vašich. To je i jeho práce, možná nebude ten, co bude vystupovat před publikem a všichni ho budou bezmezně milovat. Ne, on bude schovaný za svým milovaným objektivem a zachycovat právě tyhle okamžiky..
Jeho snem je udělat ze světa lepší místo, ale bohužel, zatím jeho největší životní úspěch bylo vzít si ráno dvě stejnobarevné ponožky. Prostě celý Kristián.

Vzhled:

Vzhled tohohle kluka není ničím výrazný od ostatních. Je dost malý, měří okolo 168 cm, fitko se mu pravděpodobně vyhnulo obloukem, protože svaly na sobě rozhodně nemá. Je spíš dost hubený a šlachovitý. Rád si občas chodí zaběhat nebo na dlouhé procházky se psem, ale k nějaké větší sportovní aktivitě ho neužije. Ale to neznamená, že není hezký. Co vás na něm zaujme je jeho obličej. Neuvěřitelně jemný a křehký, hodně dětský. Plné rty, na kterých věčně hraje ten milý úsměv, kterým obdarovává ostatní jen aby jim zlepšil den. Ty upřímné a hluboké modré oči, ve kterých vždycky najdete pravdu nebo vidíte, jak je klopí, když se ocitne v úzkých. Delší hnědé vlasy, které vždy neposedně trčí do stran, jak si je ze stresu nervózně prohrabuje.
Jeden výrazný znak na něm je jeho oblečení, Kristián má rád módu, a podle ní se také obléká. Užije ho na volnější oblečení různých barev a neodmyslitelně k němu patří velký fotoaparát věčně zavěšený kolem jeho krku nebo přitisknutý u jeho obličeje.

Vztahy:

Nikdy nebyl bavičem nebo středem pozornosti v každé společnosti. Ačkoliv je ukecaný, je to pouze k lidem, které už alespoň trochu zná nebo chce poznat. Ve společnosti více lidí se cítí stísněně, ale rozhodně nezkazí žádnou zábavu.
Má svoji hrstku přátel, pro které je ochoten udělat všechno, ale spočítal by je na jedné ruce. Stejně tak jako když se zamiluje, miluje opravdově a celým srdcem. Nic pro něj v tu chvíli není nemožné.
Co se týče rodiny, odstěhoval se už začátkem plnoletosti, v jejich inženýrské úspěšné rodině nebylo pro umělce jako je on místo, proto s rodinou mívá vztahy chladnější. Na koho ovšem nedá dopustit je jeho babička a fenka Happy.

Co má rád:

Je hrozně moc věcí, co má tenhle hnědovlásek rád. Začneme něčím jednoduchým. Miluje svoji práci. Vystudoval uměleckou univerzitu a momentálně pracuje pro jedno z nejúspěšnějších redaktorství v republice. Ale nedopracoval se tam hned. Miluje fotografování, je to celý jeho život. Dřív se v tomhle ohledu dost hledal, fotil přírodu, všechno, co mu přišlo pod ruku. Ale teď zjistil, že miluje focení osob a momentů. Proto vás vyfotí, když to zrovna nejmíň čekáte. Dá stařičkému páru fotku do alba, jak sedí u fontány, nebo nejlepším kamarádkám památeční fotku z dobré páteční párty. Jen tak, protože ho to baví. Pro něj jsou fotografie vzpomínkou.. Ať už šťastnu nebo smutnou.
Další věcí, kromě zvířat a přírody a tuny různých fotoaparátů a objektivů, co má doma.. je vaření. Jelikož se postavil na nohy dost brzo, musel se naučit postarat o sebe sám, naučil se teda od babičky všechny fígly a recepty a teď si v tom doslova libuje. I když nemálokrát vzplála kuchyň nebo vytopil sousedy, vždycky to jídlo chutnalo skvěle!

Co nemá rád:

Nemá rád faleš a přetvářku, když někdo nejedná na rovinu. Když se mu lidí uměle kroutí před objektivem, tak ty fotky raději hned maže. Naučil se hodně číst z lidských tváří.

Dále je alergický na laktózu a po tom posledním požáru má strach z ohně, což je častou příčinou jeho nočních můr.