Listopad 2017

Choice - klapka 3

28. listopadu 2017 v 8:49 | Pilína a Yo |  Choice

Kdybych to nebyl zrovna já, musel bych se usmát tomu, jak princátko opět sobecky bere a neohlíží se na ostatní. Takový on prostě byl, nosík nahoru, zářivé úsměvy na všechny strany a co neměl, to prostě musel dostat. Někdy jsem si říkal, že i já jsem pro něj jenom taková trofej, něco blyštivého a nedosažitelného, co prostě musel mít. Viděl jsem to v jeho očích ten večer, kdy si mě nechal zavolat k sobě. To jiskření. To, jak mě chtěl a netajil se tím, obalamutil mě a svedl. Jakože joo, nebudeme si nalhávat, že já mu nesedl na lep zatraceně rád. Ta horká krev a jeho nezkrotnost, vždycky mě to vzrušovalo. Nic si ze mě tehdy nedělal, chodil si po domě jen v ručníku nebo županu a nebudu vám vyprávět, jakou paseku to vždycky nadělalo v mých kalhotách, takže když se na mě pak koukal tím podmanivým pohledem, který si mě doslova přivlastňoval, nechal jsem se. I když nevím, jestli počítal s tím, že to všechno bude tak rychlé a drsné. Vlastně nevím, jestli měl někoho přede mnou, ale rozhodně jsem si nehrál na něhu a zdrženlivost. Takovej já prostě nejsem.

C´mon - Part 17 - a žili šťastně..

25. listopadu 2017 v 21:00 | Pilína a Yo |  C´mon!
Tak jak jste si asi všimli, hodily jsme se do vánočního a taky tu máme *připravte fanfáry* POSLEDNÍ DÍL C´MON! xDD 2013-2017, začnu brečet :D tak alespoň už víme, jak to s Willem a Chrisem skončí:3


Zachvěl jsem se. Podlaha pod mýma nohama vibruje, napadlo mě, když jsem si ty dobře známé otřesy a jakýsi podivný hluk v pozadí uvědomil. Pousmál jsem se. Miloval jsem to, hnalo to mým tělem vlnu adrenalinu a touhy.
Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. Stál jsem tam, na vrcholu své existence s očima přimhouřenýma, jiskřícíma a chtivýma znovu zažít ten pocit nadvlády. Každá buňka mého těla byla napjatá a koncentrovaná, schopna vnímat sebemenší detail.
Srdce mi bušilo na poplach, ale nebylo to strachem nebo panikou. Bušilo tak rychle, protože se nemohlo dočkat, až se otevřou dveře a někdo řekne, že je čas jít..
Matně jsem zaregistroval stále sílící hluk. Vlastně už se nejednalo o anonymní hluk, ale o konkrétní skandování jména. Pousmál jsem se. Ne, nebylo to moje jméno.. bylo to něco mnohem lepšího.

I mean it! - č. 8

23. listopadu 2017 v 11:34 | Pilína a Yo |  I mean it
Zrovna píšu seminárku ze sociálních deviacích o šikaně :D možná odkážu sama na sebe.. :D Uznávám, chudák Ben xD


Tvrdý a neústupný pohled jsem zabodl přímo do jeho šedivých očí, ne, nebudu ustupovat, ne tady, ne v mém bytě.
"Dominiku, co tady děláš?" Zeptal jsem se naprosto vážně, poprvé bez vykání. Byl u mě doma, co si myslí, že se mu ještě budu klanět?

Choice - klapka 2

21. listopadu 2017 v 20:26 | Pilína a Yo |  Choice
Hvězdička na scéně:3

"Pane Rose, na slovíčko. Můžete se nám vyjádřit k Vaší neustále rostoucí popularitě?"
"Co očekáváte od předpremiéry k filmu.."
Ti novináři, blesky fotoaparátů, všechno to bylo jako nesmyslný bzukot, který kolem mě neustále vrkotal. Na jednu stranu nepříjemný, na jednu stranu jsem ale přesně tohle chtěl. Věnoval úsměv každému fotoaparátů, každé natažené ruce vpřed, ačkoliv jsem neviděl z toho davu moc věcí kromě širokých zad svého bodyguarda, co se tvářil, že by teď spíš nejraději všem těm lidem vrazil ty fotoaparáty do zadku. A já se jenom bavil, vážně. Protože nic jiného jsem také neuměl.

Choice - Začátek

19. listopadu 2017 v 19:08 | Pilína a Yo |  Choice
Tyjo, nebudete tomu věřit, ale fakt jí sem už konečně dáváme xDD Zakletá povídka o hvězdičce a bodyguadovi, co na to říct :D Snad jen že se tváří jinak, než jaká skutečně je :D Tak pozor!
Pro připomenutí - recenze ZDE


Odstrčil jsem jednu šílenou blondýnu, která na něj kulila oči a její ruce se po něm sápaly jako chapadla. Holky byly sice otravný a uřvaný, ale mnohem horší byli ti chlapi, protože odstranit je, to byl větší problém. Clonil jsem prostor před sebou rukou a sám šel jako jeho štít, zatím co on se v závěsu za mnou prodíral davem. Řval jsem, ať uhnou, ale jako obvykle si z toho kulový dělali, takže trocha toho násilí byla na místě. Uvědomil jsem si, že dav houstne a přimhouřil oči. Vycvičeným pohledem očekávajícím střelu jsem pozoroval okolí, zatím co jsem tu svou hvězdičku za ruku táhnul tou bandou šílenců. Ještě pár metrů ke vchodu a bude to v cajku. Černé pilotky na mém nose se pohnuly nahoru, když jsem nespokojeně nakrčil obočí. Ten výraz okamžitě donutil holku přede mnou uskočit dozadu. Občas jsem na své jinak údajně mírumilovné tváři dokázal vykouzlit tak nasraný výraz, že všichni uskakovali. Jo, já fakt nebyl žádnej miláček. Teda většinou ne, měl jsem i světlý chvilky. Takže proč že zmrd jako já dělá babysithing tomuhle princátku?

Maxmilián Vlček

18. listopadu 2017 v 21:29 | Pilína a Yo

Maxmilián Vlček


Kdo jsem? Jaký jsem? Jaký bych měl být?
*Zamyšleně protáčí piercing ve svém rtu* Víte, já bych vám vážně rád zodpověděl jakoukoliv otázku, ale to je těžké. Já to totiž nevím. Nebo alespoň všichni kolem mě tvrdí, že to nevím. Je těžké tomu uvěřit, a ještě těžší se s tím smířit. Nevědět, kdo vlastně jsem.
Tři roky života, které se ztratily někde v kouři, někde v hlubinách zapomnění, někde v šedé kůře mého mozku. Nemáte tušení, jaké to je. Když vám všichni tvrdí, že to, co víte, to, čím si jste jistí, je vlastně lež. Ale já jinou pravdu neznám, a tak vám povím to, co vím.
Jsem kluk z bohaté rodiny. Asi celkem arogantní fráze na začátku rozhovoru, ale ono to o mě leccos vypovídá. V rodině máme tolik právníků a doktorů a profesorů, že se dá jen těžko uvěřit, že všichni ti vědátoři si taky našli čas na to plodit děti a já tu vůbec můžu být. To neberte zle, nejsem žádná černá ovce rodiny, plavu si s davem a jak si otec přál, šel jsem na dobrou vysokou. Studuju psychologii. Jeden můj profesor mi řekl, že mám ten svůj problém vlastně brát jako takový psychologický experiment. Jemu se to kecá. On evidentně netuší, o čem je řeč.. ale zpátky ke mně.
Jsem slušně vychovaný, vím, co se sluší a patří. Nikdy nedělám problémy, jsem klidný typ, který jen málokdy vyvolá konflikt nebo hádku. Proč? Blbci nevysvětlíte, že je blbec a s inteligentem se hádat nemusíte. Můj život je jednoduchý. Nedělám si zbytečné problémy, nestavím se proti pravidlům nebo zásadám, prostě je přijímám. Tak mi to vtloukali do hlavy a já s tím prostěžiju. Nemám se špatně, nežiju v despotické rodině, která by mě vydědila za to, že nemám titul. Ale já prostě vždy toužil být od druhých uznávaný a odměňovaný a držel se tradic, takže když má celá moje rodina doktorát? Správně, já nepochyboval o tom, jestli mám jít taky. Vlastně v naší rodině je ta černá ovce můj bratr Kristián. Miluje focení. Fotí fakt hezky. Neviděli jste jeho fotky? Měl je v časopise. A vůbec.. proč tu není?
*Nechá se uklidnit sestřičkou a na ujištění, že se někdo jeho bratrovi ozve, zase klidně kývne hlavou*
Jsem zodpovědný, dospělý a spolehlivý. Nevynechávám školu, nejsem ten flákač, co bere fakultu jako takovou mezizastávku mezi střední a prací. Já tam fakt makám, aby ze mě jednou něco bylo. Prestiž, respekt, toho všeho bych chtěl dosáhnout. Vždy jsem byl sice nadaný a chytrý, ale nebylo to vždycky zadarmo, takže mi nedělá problémy se dlouhé hodiny učit, soustředit se a vytrvale postupovat malými krůčky dál a dál. Jednou se mi to vyplatí, určitě.
To samozřejmě neznamená, že si neumím užívat života, jen k tomu nepotřebuju alkohol a fet, chápeme se, ne? Mám pár přátel, alespoň doufám, že je ještě mám, se kterými rád trávím volnýčas, někdy si rád zahraju nějaké hry, jindy koukám na japonské akční filmy, nejsem v tomhle nic extra.
Nejsem ten typ, co by rád vyčníval z davu, spíš budu sedět někde ve stínu a tiše vás pozorovat, v hlavě tisíce hypotéz, ověřovat si různýma sociálníma experimentama vaše reakce, zapisovat si výsledky a nadšeně ověřovat nejrůznější postupy. Nejsem introvert ale přehnaný extrovert taky ne. Mám rád své soukromí a málokomu dovolím ho narušovat.
Jsem optimista s věčným úsměvem na rtech, kterého mají všichni rádi, ale vlastně ho nikdo moc nezná. Nejednám bezprostředně, nedávám na svoje pocity, u mě hraje prim mozek a chladný úsudek, a proto se mi nestává, že bych odpovídal neuvážlivě nebo v afektu, kontroluju svoje chování a záleží mi na dobrém jménu mě i mé rodiny.
Jak vypadám?
Jo, i to je pro mě velká záhada. Abych byl upřímný, nevzpomínám si, že bych si nechal propíchnout ret. Nebo jazyk. Nebo že bych si nechal přes hrudník vytetovat ta křídla. Nechápu to. Podle mě mě někdo zdrogoval nebo opil, protože dobrovolně bych do toho rozhodně nešel. Psycholog s tetováním, no slyšeli jste to někdy?!
Vlasy mám pořád stejné, delší, hnědé, lehce kudrnaté, které pořád nezkrotně trčí do všech stran. Podle obsahu mojí skříňky často nosím čepice. Zvláštní. Jsem ve třiadvaceti nějakej přestárlej skejťák nebo co?!
I moje oči zůstaly stejné. Světle modré, výrazné, živé a jiskřivé. Hodně lidí si mě vždycky pamatovalo právě kvůli těm očím, protože vždycky dokázaly v jiných vzbuzovat důvěru. Prý laskavé. Nevím, jsou to prostě oči, kterýma se dívám na svět, oči, které skoro stejné má můj bratr, ty oči, které teď koukají na všechno kolem sebe tak nechápavě a nedůvěřivě. Je to jako by ani nebyly moje. Vidí věci, které jsem dřív neviděl. Nechápu to.
Často a rád se usmívám. Jsem taková ta reklama na colgate, řádka zářivě bílých zubů v dokonale stylizovaném úsměvu, holky jsem na to vždycky balil jedna báseň. Když nad tím přemýšlím, ten úsměv, při kterém se mi dělají dolíčky ve tvářích, mám na rtech skoro pořád. Jsem optimistický typ, co na to jen říct? Vyrostl jsem do výšky necelých 170 centimetrů a nikterak mi to nevadí. Postavou na tom nejsem nijak špatně, ale když si mám vybrat, jestli v ruce mít knížku nebo radši činku, volba je jasně to za A! Oblékám se jednoduše a střídmě, do školy vždy elegantně. Mikiny a odrbané křusky u mě nenajdete. Teda já jenom doufám, že ta sportovní taška na křesle plná triček s potisky a roztrhanými džíny není moje!
Vztahy?
Mé vztahy jsou řekněme lehce povrchní. Lásku, tu pravou lásku se vším tím růžovým dekórem a romantickou hudbou v pozadí, tak tu jsem zatím nepoznal. Upřímně? Já v ní asi ani vůbec nevěřím. Pár biochemických pochodů končících rozvody a sebevraždami. Nic, o co byste chtěli stát. Neříkám, že jsem nikdy neměl holku, ale pokud mám být upřímný, nikdy jsem s žádnou nechodil z nějakých hlubších citů. Prostě se to očekávalo, bylo to normální a já nechtěl být ten, na kterého si jiní ukazují. Dokonce bych řekl, že mě se láska nedotýká nijak ani fyzicky, ale to už asi není tématem řešení této diskuze. *Nervózně si odkašlává*
Podobné vztahy mám i se svými přáteli. Málokdo mi rozumí, málokdo je ochoten dát se ze sebe, dát do toho všechno a mě to prostě.. vadí. Jak můžete milovat jen tak trochu? Jak můžete mluvit pravdu jen tak napůl? Ale to zabíhám moc hluboko. Jsem ve společnosti oblíbený společník, vtipný, avšak gentleman s vřelým úsměvem, za který schováte leccos. I tu pravdu..
Jak jsem již řekl, s rodinou mám dobré vztahy, rodiče jsou přísní a pedantští, ale dělají to jen pro naše dobro. Svého staršího bratra mám opravdu rád, zatímco já nad vším moc přemýšlím, on je naprosto spontánní a otevřený, můžu s ním mluvit prostě o všem. Poslední dobou jsme měli trochu problémy, protože se mu situace doma už moc nezdála, ale to neznamená, že by se můj vztah k němu změnil. Je to můj nejlepší přítel.
Co mám a nemám rád?
*Dívá se zkoumavě na věci ve svém nočním stolku* Podle těch krámů tady mám špatný vkus na hudbu a čtu si časopisy o magorech, kteří se chtějí zabít na motorkách. Ne vážně, určitě to není nějaký vtip?
Mám rád knihy, je jedno o čem, rád čtu. Taky mě baví různé hádanky, křížovky, kvízy a podobně. Velmi často se zabývám výzkumem lidského chování a vlivem situace na něj, takže někdy prostě sedím a tupě zírám na lidi kolem, to je zkrátka stinná stránka mé práce. Ale baví mě. Myslím.
Zbožňuju kečup a kakao se šlehačkou, skořicí a sušenkou, zato ale nejím maso, jsem vegetarián. Rád chodím na dlouhé procházky do lesa a miluju podzim.

Nesnáším všechny ty rádoby anarchisty, kteří musí jít proti každému pravidlu jen proto, aby ostatním ukázali, že nejsou ovce. Škoda, že těm chudákům nedošlo, že anarchie je nejvyšší forma nesvobody. Taky nemám rád nepořádek a zbytečné hazardování se životem.

I mean it! - č.7

18. listopadu 2017 v 16:00 | Pilína a Yo |  I mean it

"Ty prachy, nebo co to po mě chcete, vám dám. Poděkujte tady Benovi, přesvědčil mě." Mrkl jsem na hnědovláska, ty dva jsem vůbec neregistroval. Byl vážně sladký, jak na mě házel vražedné pohledy, a ještě měl oči celé zakalené prožitým orgasmem. No hned bych si dal říct.. Usmál jsem se na něj.
"Tak zítra.."

Já, striptér

17. listopadu 2017 v 21:43 | Pilína a Yo

Já, striptér,

aneb život homofobního spratka

Tadeáš Trnka
Rok vydání: 2017
Vydavatel: DominátorXXX
Edice: Memoáry, román
Věkové doporučení: 18+
Více o knize:
Já, striptér.
Přemýšlely jste, dámy, někdy o tom, jak vypadá takové zákulisí striptérského baru zaměřeného na ženy? Možná byste byly překvapené, jak si takový gigolo žije!
Proto by Vám neměly uniknout memoáry Tády Trnky, obsahující soubor rad, jak se nejen stát dobrým tanečníkem se všemi typy ohledně třpytek na kůži a boji proti zařezávajícím se tangáčům, ale také rady, jak si najít a udržet stálého partnera, vydělat balík peněz a najít spoustu nových přátel!
Příběh obyčejného kluka, který se nebál přijmout výzvu a vzlétnout až ke hvězdám.
O sexy nahá, mužná, vymakaná těla nebude nouze!
Ps: Ke každému balení jednorožčí anální kolík zdarma!
Pro časopis Blesk pro ženy napsal Jan Doležal
Postavy:
Počet stran:
Vazba: brožovaná vazba
Jazyk: čeština
ISBN: 221997751994
Kategorizace:
Knihy -> Beletrie -> Česká próza -> Povídky, novely, antológie
Hodnocení:

Doporučené tituly a kolekce:

Oliver Bauer

17. listopadu 2017 v 21:36 | Pilína a Yo

OLIVER BAUER

Nemusím už rozmýšľať že čoo...
so životom, lebo to čo žijem je strop.
Sorry nemóžem za to, že ma miluje Boh.
Nejsem člověk, co by o sobě moc rád mluvil. Proč? Protože to nemám zapotřebí. Jsem hvězda i bez toho. Mám všechno, po čem může kluk z ulice jako já toužit. Ženy mě milují, muži nenávidí a mě to jenom zvedá už tak dost vysoké ego. Peníze se večer co večer sypou, když dělám, co mě baví. A ano, jsem v tom nejlepší, o tom není debat. Ach no, agoistický, to jsem. Ale spíš více jsem sobec. Myslím jen na sebe a na své blaho a nijak to neskrývám. Protože jenom já žiju sám se sebou, jen já, já a já. Protože já jsem svou vlastní prioritou. Víte.. Čím více budete ukazovat na svoje nedostatky, tím víc si jich lidé budou všímat. Proto já žádné nemám..
Vyrostl jsem na ulici, rodiče měli na starost víc hladových krků než by zvládli, tak jsem se prostě začal starat sám o sebe. Vždycky jsem miloval tanec, stal se mou vášní, jenže kluk jako já s tímhle nikdy nemohl prorazit. Proto jsem se rozhodl dělat tanec jinak. A věřte mi, že ty dámy to kurewsky moc baví.
Nedokáže se určit jaký vážně jsem. Rád se bavím a společně s tím bavím rád i své okolí. Nerad se vážu, takže žádné závazky, nic, co by mě drželo při zemi. Žiju okamžikem, ne minulostí nebo budoucností. Jsem otevřen všem novým možnostem, rád s vámi prohodím pár slov. Ale nikdy, nikdy se nesnažte být lepší než já. Protože v tom, kým jsem a co dělám, jsem prostě ten nejlepší. Nesnáším, když se někdo sere do mých věcí a většinou to dost špatně skončí. Je o mě dost známo, že po pár skleničkách, nebo prostě když jen řeknete něco, co nemáte, tak vyletím. Jsem cholerik, nezkoušejte si proto hrát s ohněm. Nemám problém s upřímností, nesnáším lži, ale přesto špatně stravuji názory ostatních. Proto v ostatních vzbuzuji respekt a tichou hrůzu, takže si nikdo nikdy nedovolil odporovat. Mám rád jiskru a drzost, ale držím lidi v zajetých hranicích. A takhle můj život prostě funguje, neexistuje nic, co by bylo nade mnou. Přeberte si to jak chcete, měnit se nehodlám. Za tím, co chci, si jdu i přes mrtvoly a rád poučuji ostatní o jejich životě.
Můžu si to dovolit. Ne nadarmo jsem tvrdým tréninkem a postavě zdědené po otci jedním z největších ranařů v okolí. Jo, jsem agresivní a dokonce se v tom i vyžívám. Horká hlava můžete tomu tak říkat. Měřím něco málo pod dva metry, široké paže, lehce opálený. Nejčastěji mě stejně uvidíte v některém z upnutých triček nebo nejlépe bez něj. Můj vzhled je trochu exotický, ale tak to přece tomu dává tu jiskru, ne? Černé havraní vlasy krátce střižené a ledabyle upravené a strniště na tváři, pečlivě upravované. Ženské na to prý letí, ne? Rozhodně nevypadám jako malý kluk. Taky už mi je pětadvacet. Nejsem žádné pískle.

Vím, co od života chci.. A to mi stačí, abych byl lepší než vy. Sráči!

Tadeáš Trnka

17. listopadu 2017 v 21:23 | Pilína a Yo

Tadeáš Trnka

Egoista, egocentrik, drzoun, rebel..
Je hodně jmen, která mi dávali, a ještě více nadávek, kterými mě častovali, ale víte co? Ta závist mě baví. Tak jsem hrdej na to, co jsem dokázal, jsem pyšnej na to, jakej jsem, je na tom něco
špatnýho? Myslím si o sobě dost, to je pravda. Protože prostě, viděli jste mě?
Jsem sobeckej a mám se rád, potvrzuji. Co je špatnýho na tom mít se na prvním místě, to já se sebou budu už vždycky žít, ne s názorama jinejch na mě, ne s cizíma radama a pravidlama, ne, sám se sebou. Některý to ale nechtějí pochopit. Proč jsi tak arogantní Tedde? Proč jsi tak sebestřednej Tedde? Proč je ti to u prdele Tedde? Nad tím se dá fakt jenom protočit očima, úsměv č. 14 a mít to v piči!
Zase ze sebe nebudu dělat největšího sráče ever, netvrdím, že nejsem arogantní, že o sobě opravdu nemám přehnané mínění, ale nejsem žádnej zmrd, nevyužívám lidi, nešikanuju slabší, nevysmívám se nik- fajn, tak teda občas se trochu bavím na cizí účet, ale kdo by to nedělal? Jsem jenom zdravě škodolibý! Dokážu udělat něco pro jiné, pokud vím, že jsou ostatní ochotní to samé udělat pro mě, nejsem naivní třináctka, zadarmo ani kuře nehrabe.
Je mi 19, často slyším, že jsem jenom nevybouřenej a nedospělej, že ta drzost a divokost mě jednou přejdou, ale já si to nemyslím. Nemám v plánu dospět. Mě to baví, jsem opovážlivý a výbušný, odvážně se vrhám naprosto do všeho, jako nějakej strach? Ne, to fakt neznám! Mám rád adrenalin, mám rád pozornost, když se všechny oči upírají na mě, když jsem hvězda večera. Tak co, někdo rád mlčí
a zádumčivě kouká do západu slunce a já tancuju nahej na baru, kde je problém. Miluju společnost, miluju bavit se, kašlat na pohledy těch usedlých páprdů a bortit hranice, jednou mě tahle moje šílenost asi zabije, ale víte co? Na něco umřít musím!
Jsem docela vysoký, i když se svým metrem osmdesát zase nejsem žádnej boreček. Tak jako trochu mi to sere, ale vynikám v jiných rozměrech, jestli mě chápete.. Mám krátké, světle hnědé vlasy, zeleno-modré věčně pobavené oči a tunu svalů. Tak na ty jsem fakt pyšný, nedřu se pořád jako mezek zbytečně a fakt rád je ukazuju, takže jsem nejednou slyšel slova jako exhibicionista, sprosťák a tak, ale je to jenom závist, protože každej by chtěl mít zadek, jako mám já, zaručeně!
Fakt rád tancuju a je nejspíš úplně jedno co. Jako baleťák ze mě asi nebude, ale jakmile hraje něco rytmickýho, tak nedokážu sedět v klidu. Jsem v tom dobrej, ne, jsem v tom nejlepší a velmi rád svůj talent předvádím. Ty pohledy - chtivé, závistivé, lačné, pobavené,… chci je vidět všechny, protože pak se cítím skutečně živý, skutečně nespoutaný. Lidi mě mají jen za povrchního floutka, ale je to můj život, to, co mě skutečně baví.
Rád si přisadím, házím vtípky, drze se usmívám jako by mi všechno patřilo, l
idi to fakt někdy dovádí k nepříčetnosti. To, jakým drzým způsobem si vezmu cokoliv, protože takový prostě jsem, nehledím na názory ostatních ani na to, co si o mě kdo myslí. Nejsem žádnej svatoušek. Chci se prostě bavit.
Urážlivý, cholerický, výbušný, jo mám pár těch špatnejch vlastností, ale jsem taky upřímný, tvrdohlavý a věčný optimista. Nakonec nikdy nevydržím dlouho naštvaný, dám si cigárko a jsem hned zase s tím výserským úsměvem, to je můj svět, no problemo! Jak jste asi pochopili, nejsem moc zodpovědný typ, zásadovost mi moc neříká, dochvilnost nebo pracovní profesionalita už vůbec ne. Ha, to zní, jako bych byl ještě fakt jenom nevycválaný děcko.
Mám rád spoustu věcí, vážně, jsem požitkář, ale nejradši mám, když je všechno po mém. Co nemám rád? Ha, to je snadné, všechny ty srabíky, co si myslí, že můžou být lepší než já. Omyl!

Jsem zvyklý žít okamžikem, neprožívám minulost a nepřemýšlím nad budoucností.