Říjen 2017

Klub sráčů - Honzík no. 14

31. října 2017 v 16:00 | Pilína a Yo |  Klub sráčů
Po sladkém DaD tu máme tuhle naší drbnu, která si prostě nic nenechá pro sebe, ale my jí i tak milujeme :D A co si budem, on je to prostě brouček! :D
Pomalu ale jistě se blížíme ke konci :D


~HONZÍK~

Zvuk místnosti přerušovalo pouze rytmické bouchání tenisovým míčkem o stěnu. Ležel jsem v posteli, pařák jako kráva, klimatizace na plné pecky a šíleně jsem se nudil, takže jsem jen bezcílně sledoval strop a házel o něj míček neustále ve stejném, otravném, rytmickém tempu. Takový jsem byl i já, otravný. Ale víte vy co? Byl jsem na to hrdý! Ale že bych zavřel hubu? To se říct nedalo. Začínal jsem být lehce frustrovaný a stěžoval si Márovi, že se nudím. Ten však na mě neustále něco vrčel nebo mě ignoroval, poslední dobou byl jako ženská v přechodu, neustále měnil nálady a byl na mě naštvaný. Cítil jsem se dotčeně, proč jako? Neudělal jsem nic špatného! Sledoval jsem ho s úšklebkem, z nosu mu už sice sádru sundali, ale stejně vypadal jako Rudolf a já se mu smál, aniž bych měl být v pozoru, aby mi jedna taky nepřistála.

C´mon - Part 15

28. října 2017 v 20:26 | Pilína a Yo |  C´mon!
S radostí oznamuji, že jsme tuhle povídku už stihly dopsat :D takže fakt jednou skončí xD
Dneska Will:3


"Chrisi.. Chrisi.." Někdo opakoval moje jméno, ale přicházelo to tak z daleka. A já se k němu nechtěl vracet. Byl jsem to já, jehož mysl se propadla do tmy, hlava klesla na ramena a mé tělo ochablo. Znovu jsem ti unikl.. Tobě a bolesti, kterou jsi přinášel.

I mean it! - č.4

26. října 2017 v 22:04 | Pilína a Yo |  I mean it
Dnešním dnem začíná to Dominikovo pravé pré a možná pochopíte, proč mu s Yo podle ektora přezdíváme "mrdací apetit chorýho hovada" :D Aneb ano, avizovala jsem, že bude hůř a ano, Dominik je prostě hrozný hovado :D ale ty pravé yaoistky to dle mého stejně ocení :D :D
Takže se nesmějte, toto není překlep, až do odvolání platí na všechny díly rating, aneb konečně se Domča ukazuje v pravém světle :D.. a Ben je frigida xDDD
Příště snad dřív^^

Ten parchant mi právě vesele jedl můj puding s cedulkou s mým jménem uprostřed a usmíval se na mě jak jezule... Aneb vítejte v mém posraném životě.

Klub sráčů - David no.13

24. října 2017 v 12:00 | Pilína a Yo |  Klub sráčů
Tak, po všech těch peripetiích a vašich zabijáckých myšlenkách na Lea (pořád jsem na jeho straně, chtělo to trochu rozproudit xDD), tu je jeden fakt sladký dílek^^ je fakt neskutečný, kam se tihle dva dostali:33

~DAVID~


Bylo něco kolem půl sedmé, když jsem se vymotal z koupelny a natáhl na sebe oblečení, protože to moje blonďatý pako už stepovalo u dveří a umíralo hlady. S krátkým úsměvem jsem se k němu nahnul a políbil ho, rád jsem to dělal, když se tvářil naštvaně, protože i po těch letech to na jeho tváři vyvolávalo pořád tentýž úsměv, vzal ho za ruku a šlo se na večeři.
Klasicky jsme, ta naše partička 4% menšiny, zabírali půl jídelny a jako obvykle jsme museli všichni sedět pospolu, i když bylo na většině strávníků vidět, že už se celkem těší domů. Já teda určitě. Svůj podíl na tom měl určitě Alex, který seděl vedle mě a od té doby, co jsme si sedli, nezavřel zobák.

C´mon - Part 14

22. října 2017 v 19:36 | Pilína a Yo |  C´mon!
Haha, kdo si tuhle povídku ještě pamatuje? :D
Podle mě je to taková zabijácká povídka, protože jsme blog vždycky zrušily, když se tahle povídka začala vydávat a pak opětně vydávat, takže je to trochu risk, ale tentokrát věřím, že dojdeme až do sladkého konce a blog přežije xDD
Místo konce povídky házím radši rovnou odkaz na předchozí díl, protože předpokládám, že se tu nenajde žádný borec, který by si ho pamatoval (já taky ne xD)
Takže trochu zdeptaný Chris, aby to nebyla pořád jenom sranda! :D
Ps: tenhle díl fakt zbožňuju :3

Minulý díl ZDE


Ležel jsem ve svém pokoji, a upřímně jsem neměl ani ponětí, jak jsem se sem vlastně dostal.. V oblečení načuchnutém z jednoho nočního klubu, kam jsem se dostal, než mě odtud vyvedly otcovo gorily, protože jsem tím jen sám sobě a hlavně jemu kazil reputaci.. Potom, co jsem si na ulici koupil od jednoho z mužů pár bílých pilulek, šlo to se mnou všechno od desíti k pěti.. Ptáte se proč, co se dělo.. Vždyť ještě před chvílí bylo všechno přeci růžové a barevné.. Co se téhle malé hvězdičce přihodilo?

Organizační :D

22. října 2017 v 14:03 | Pilína a Yo |  Oznamy
Takže taková malá organizační :D
Kromě toho, že už jsme zase začaly psát něco nového, jo, asi to není úplně normální, ale tuhle novou fakt neskutečně žerem, tak jsme se taky chtěly pomaloučku polehoučku zbavit nějakých těch restíků, protože jesti něco bytostně nesnáším, tak když jsou rozepsané povídky a těch mi taky nemáme zrovna málo, takže slibovat nic nebudu, ale snaha o to dojet kluky tu je, takže následující organizační pokyny vypadají následovně:
Úterky budou vycházet Sráči,
zbývá tam tak odhadem pět dílků, takže nic převratného, po jejich skončení asi konečně nahodíme Choice, která chudinka čeká na zveřejnění celé dlouhé věky :D
Čtvrtky jsou Dominikovo a Benovo, tudíš I mean it! je jasná :D Pro všechny kdož soucítí s Benem, bude hůř.. :D :D
Víkendy necháváme volné a budeme právě přihazovat nějaké ty restíky k povídkám, které nejsou dokončené, tak úplně nás nebaví nebo prostě nám nesedly, protože když už jsme s nimi začaly, je naší yaoistickou povinností je také dokončit :D
Zároveň asi přibudou nějaké recenze, protože světě div se, ještě tu toho dost není :D
Jo a ještě chystáme takovou třešničku v podobě Dominikovo instastories, ale to asi až někdy později, zatím by to moje hovado asi moc followers nemělo xDD takže uvidíme, tahle postava je dle nás mimořádně plodná :D
Zároveń se budu snažit blog co nejvíce zjednodušit, aby povídky pro vás dávaly smysl, už mnohokrát tu zaznělo, že vás baví, jak jsou naši kluci a příběhy propojené a nás to popravdě baví fakt hodně, takže ty chudáky pořád trápíme a teď už jsme ve fázi, kdy se ztrácíme i my, takže musím vymyslet nějaký systém xDD, který by novým čtenářům pomohl se zorientovat. Nápady? xDD
Zároveň samozřejmě platí, že můžete kdykoliv sdělovat své postřehy a nápady, ať už na povídky nebo na cokoliv jiného, co by vás zajímalo/bavilo/potěšilo a my se budeme snažit vám vyjít vstříc!^^
To bude asi všechno, na závěr jako obvykle moc poděkujeme všem čtenářům, jste hotová TOP třída a dneska se těžte na nějaký restík :D

I mean it! - č.3

19. října 2017 v 14:08 | Pilína a Yo |  I mean it
Haha, dobrá poznámka o tom, že sblížení Bena a Domči je k neuvěření, sama to dodnes nechápu a Yočí mi za Domču furt nadává, ale tak.. je to Domča, brzy zjistíte, že Domča prstě dostane vždycky, co chce a vždycky to nejlepší! :D
Takže dnes Beník:3

"Tak mi to zjisti." Nařídil jsem přátelsky, a ještě než jsem definitivně odešel dospat tu minulou noc, obrátil jsem se ve dveřích s drzým úsměvem. "Jo a sekretářko, šéf by si dal kafe."

Klub sráčů - Maty no. 12

17. října 2017 v 11:04 | Pilína a Yo |  Klub sráčů
Tak náš sociální experiment na téma Andy/Maty/Leo u konce :D Snad zaryté fanynky ocení Matyho nečekaný přístup,.. ale stejně, Matýsek bude vždycky moje prdelka milovaná :D Nicméně docela dost ovlivnila tahle scénka i jiné páry, tak se nechte překvapit :D

~MATY~

Vztek, zuřivost, smutek.. Všechny tyhle emoce jsem cítil, ano. Ale ne už teď. Teď jsem už necítil vůbec nic. Nedokázal jsem to prostě pochopit. Nechápal jsem, proč to udělal. Chápal bych, kdyby spal s nějakýma holkama, já mu to dělal taky. Ale on to musel udělat s ním. S tím samolibým zmrdem. Takový jsem přece měl být já! To jsem přece byl já.. Ale nebyl jsem takový, dostal jsem pěkně přes hubu a kvůli čemu? Abych se zastával jeho? Proč jsem vlastně byl tak hrozně frustrovaný? Já byl neohrožený Matěj Karas, všichni se mě báli. To jsem dopadl až takhle? Fakt smutný!

I mean it! - č.2

13. října 2017 v 11:58 | Pilína a Yo |  I mean it
Mé děťátko Dominik se konečně trochu projeví :D

"Pane, pokoušel jsem se tomuto muži vysvětlit, že sem rozhodně nemá chodit a nemá tu co pohledávat, ale.." Opět mě umlčela jeho zdvižená dlaň. A já ničemu nerozuměl..
***

Klub sráčů - Mára no. 11

10. října 2017 v 21:54 | Pilína a Yo |  Klub sráčů
Chudáček můj malá, co to všechno odsere xD

~Mára~

Spokojeně jsem si zevlil na pokoji, v jedné ruce kvalitně vychlazenou desítku, v druhé ovladač a čuměl jsem na nějaký pořad o vaření, který by se moc líbil Alexovi, alespoň dle přidávaného koření, no a v tom přišel Honzík, ani mě nepozdravil a začal podivně přecházet po pokoji. Zvedl jsem obočí, je mu dobře? Vypadal tak rozrušeně, že jsem z toho byl celý rozhozený taky, však Honzík, co toho dokázalo rozhodit?
"Hej, jsi v pohodě?" nadhodil jsem, a dokonce odložil i to pivo (!), abych mohl vstát a dojít k němu. Upřel ke mně své velké oči a já v nich viděl, jak se v něm sváří podivná radost a nejistota. To jsem u něj teda ještě neviděl. Zatvářil se tajemně a podivně se usmál.