Leden 2015

Burani! - 14. Buran ve městě

30. ledna 2015 v 21:38 | Pilína a Yo |  Burani!

Tak broučkové, další díl^^ Není Vojta prostě sladkej?:33
"Ty ho znáš..?" strčil do mě jeden z kluků, jehož jméno jsem se ani neotěžoval zapamatovat.
"Vypadá jak nějakej dřevorubec. Ještě sekeru." hihňala se krasavice vedle mě, které bych milerád vrátil výtku dodáním brožůrky s nadpisem Jak se zbavit akutního akné. Nicméně kašlu na ně na všechny, Vojta a jeho dokonalý úsměv ve chvíli, kdy vidí, že se na něj dívám, mě k sobě táhnou jako magnet. Mračím se a snažím se vypadat znuděně, když k němu jdu, protože si nezaslouží mou radost a stejně bych nejraději skákal radostí.
Těsně před ním se zastavím, přes černá skla si ho přeměřím od hlavy až k patě, jen abych mohl zjistit, že je pořád stejně úžasný, a pak s ledovým klidem sundám brýle a upřu na něj pohled. Snažím se znít lhostejně, když pronáším: "Co tu děláš..?"

Nový dess, nový začátek^^

25. ledna 2015 v 23:01 | Pilína a Yo |  Oznamy
Tak, vzhledem k tomu, že nám stále chodí komentáře o tom, jestli budeme pokračovat, rozhodla jsem se udělat dess, protože z něj je, alespoň tedy doufám xD, celkem jasné, jak se situace vlastně má^^
Mockrát vám děkujeme za všechny ty krásné komentáře, které jste nám napsali, opravdu moc to pro nás znamená^^ Jste nejlepší!!
Snad vás potěší, že speciálně pro vás a pro mou Yočínku (bože, bude jí už 18!! o.O), chystám překvápko^^
Těšte se!
.. s láskou Pilikka:33

Burani! - 13. Návštěva..?

25. ledna 2015 v 19:52 | Pilína a Yo |  Burani!
Další díl na světě^^ tak jo, tři zkoušky za sebou, ještě mi nějaké zbývají, ale snažíme se^^
Ne, opravdu nemůžeme ty dva chudáčky nechat jen tak na pospas osudu:D

"Sbohem měšťáku.." Pustil jsem jeho obliej a raději se otoil. Už dorazili jeho rodie s tím, že ho hledali, že je pozdě a je na čase vyrazit domů. Cítil jsem jeho pohled na svých zádech, ale nesměl jsem se otočit. Jen jsem se usmál, bude mu líp. Alespoň jsem v to doufal. Musel jsem odejít, protože ač jsem byl jakejkoliv, pohled na jeho smutnou tvář a odjíždějící auto, kterému bych musel s úsměvem mávat, to by i na mě bylo dost silný kafe. Na to tam měl Elzu, která s hordami kapesníčků ho určitě pusinkovala a objímala, stejně jako babička s dědou, živě jsem to viděl. A myšlenka na jeho otrávenej kyselej obličej mě donutila se začít smát. Stejně jako tehdy, když odjížděl jako malej, stejně tak i teď jsem věděl, že na někoho jako je on, nejde snadno zapomenout.

Burani! - 12. Pokračování..

14. ledna 2015 v 23:06 | Pilína a Yo |  Burani!
Jsem mimo domov, nemám signál a moc doufám, že tenhle dílěk vyjde.. po sto patnácti letech -_-"
Moc doufám, že se vám to bude líbit:)))

Kam až bych to nechal zajít, kdyby nás nevyrušily kroky?!
Zahanbeně se od něj odtrhnu jako přistižený školáček. Cítím, jak se červenám a pohled mám kalný, děkuju, že je tma a nic není vidět! Nebo alespoň Eliška, která přišla Vojtovi říct, že si celou tu historku s mámou vymyslel, nic nepozná. Naštvaně zase odkráčí. Poslal jí pryč záměrně.. plánoval tohle všechno?
Usměje se na mě. "Řekl bych, že ten malej Míša se zase vrací.." řekne tiše a zmizí mezi stromy.
Jsem zmatený, naštvaný, flustrovaný.. co to mělo sakra znamenat? Co po mě vlastně chce? A jak to, že si nechám od něj všechno líbit bez nejmenších protestů?!
Nemůžu najít žádnou odpověď a dost mě to štve. Rozhodnu se tedy hledat odpovědi v té největší jistotě.. v chlastu!

Dvě husy si sypou popel na hlavu -_-

12. ledna 2015 v 22:11 | Pilína a Yo |  Oznamy
Nevím, jak mám začít. Asi omluvou. Tedy pokud se dá rok neaktivity omluvit.
Moc mě mrzí, a jsem si jistá, že i Yo, jak náš blog dopadl. Nedokážu vyjádřit, nebo vlastně vymyslet, proč jsme to nechali dojít až tak daleko. Ráda bych vám řekla nějaký konkrétní důvod, proč jsme skočnili, ale nebyl jeden, bylo jich mnoho, které nakonec vedli ke ztrátě času a nejspíš i jisté dávce znechucení. Nechci nás nějak obhajovat, protože to, že jsme nenapsali ani čárku a prostě to neřešili, je hrozný a upřímně se docela stydím, ale v těch chvílích jsem zkrátka nemyslela na blog. Táhlo se to, měsíc, dva, tři a pak jsem se už tak moc styděla sem něco přidat, že jsem prostě ztratila odvahu něco řešit. Já vím, srab^^"
Nechápu to, je to rok a ony stále přibívají komentáře. Jak je to možné?! Chci říct, hrozně nás to s Yo těší, že jste na nás nezapomněli, že se vám naše povídky pořád líbí. Děkujeme.. I nám chybíte, stejně jako naši kluci. Je to těžké, Yo pracuje, já mám zkouškové a nemáme čas ani jedna na druhou, ale stejně.. vaše komentáře prostě..
Nebudu vám slibovat hory doly, nebudu říkat, že každý den bychom něco vydali, ale chybíte nám i naše psaní a naše vzpomínky, takže jsme se rozhodli, že se zkusíme hecnout.
Nicméně záleží to na vás.
Chtěli by jste ještě nějaké povídky..?


S velikánskou omluvou vaše Pili a Yo^^