Thanks, teacher! - Num.9

16. srpna 2013 v 17:50 | Pilína a Yo |  Thanks, teacher!
"Mám tu babičku, přijela jsem jí trochu pomoct.. to je báječný, že jsi zase zpátky."
"Pane Pospíšile, pospěšte si, musíme se vrátit do tábora!" ano, milý pan Kaftan skončil procházku a teď se s nelibostí díval na Zuzku v kratičkých květovaných šatech.
"Promiń, musím jít… nechceš jít se mnou? Samozřejmě tě pak doprovodím domů.." usmál jsem se a ona spokojeně kývla. Honzíka, který se nasupeně vytratil, jsem si vůbec nevšímal.
"Kde je ten malý kluk? A ten bohatý, jak k nám neptaří..?" Kaftan se rozhlížel a jak mi posléze došlo, ani já Alexe s Kubou neviděl. Pokrčil jsem rameny, ale vysvětlení přišlo nečekaně z otrávených úst mladého Evanse.

"Šli zpět sami, nebavilo je tu a Jakub slíbil Alexovi PSPčko.." pokýval jsem hlavou. No, snad se někde v lese neztratí.. a rozešel se se Zuzkou vedle sebe domů.


Dorazili jsme do tábora před setměním. Jakub s Alexem se nevraceli a Kaftan po nich vyhlásil celotáborové pátrání, no hledat je do blízkého lesíka se nakonec vydali všeho všudy tři šprti, uklízečka a pan učitel vyzbrojen komunistickou baterkou. Fakt záchranná akce.
Vykecal jsem se na to, že někdo musí hlídat děcka v táboře a zdekoval se se Zuzkou ke svému stanu. K mému překvapení před ním netrpělivě podupával Honzík a házel na mě vražedné pohledy. Už cestou jsem si všiml, že se na mou společnost netváří moc nadšeně, ale teď vypadal, že by jí oholil, vykuchal a napíchl na rožeń s kari omáčkou. Přemýšlel jsem, proč mu přítomnost Zuzky tak moc vadí, vždyť jsem si tím pádem vůbec nevšímal, co dělá a taky.. moment, nebylo to náhodou tím..? Že by se ten náš malej provokatér naštval, protože jsem si ho prostě odmítal všímat..? Nebo že by snad dokonce… žárlil?
Usmál jsem se na něj, jak nejpřívětivěji jsem dokázal a odemkl maličký zámek, kterým jsem se snažil zajistit majetek ve svém stanu.
"Mohl by jsi pohnout zadkem? Čekám tu už půl hodiny!" vybuchl najednou můj oblíbený studentík a z očí mu létali blesky. Pousmál jsem se, napřímil se, čímž jsem ho velmi důrazně upozorňoval na svou výšku a vyzývavě se usmál.
"Mr. Doležal, peace, please!" usmál jsem se provokativně, čímž jsem zjevně pocuchal Honzíkovo jemné nervstvo.
"Jdi do prdele Marku, na to nemám náladu!" tvářil se jako pytel nahnilých brambor, stále na mě upíral rozezlené oči, ale viděl jsem, že spíš místo naštvání je tam něco.. něco.. Co by to jen mohlo být..? Zklamání? Znechucení? Zrada..? K čertu s tebou, Honzíku, to ty jsi začal tuhle blbou hru a teď si hraješ na dotčenýho.
Vzal jsem ho za flígr a mírně ho táhl za sebou kousek dál. "Pane Doležal, buďte od té dobroty a na chvilku zkuste obtěžovat někoho jiného. Mám tu práci." Hodil jsem očkem na Zuzanu a dál už jsem si ho nevšímal, tedy.. všímal, ale ne nijak nápadně. Nasupeně vrazil ruce do kapes, hrdě zvednul bradu a odkráčel za svýma kumpánama.
Co si zřejmě Honzík myslel, že hodlám dělat, a co ho nejspíš tak roztomile naštvalo, se samozřejmě nekonalo. Zuzka byla krásná a poměrně inteligentní holka, přitažlivá, pěkně tvarovaná, ale.. to otravné ale! Měl jsem v povaze zkrátka dotahovat do konce rozdělané věci a jednou z nich byl právě Honzík. Nevěděl jsem, co s ním udělám, ale prostě.. něco mě nutilo na něj myslet ne jako na nevychovanýho studenta, ale jako na nevychovanýho studenta s děsně sexy zadkem!
Nakonec jsem si se Zuzkou jen dlouze pokecali o minulosti a k jejímu nešťastnému výrazu se těsně před jedenáctou rozešli.
Procházel jsem se po táboře a narazil na Alexe s Jakubem, který se mi chvatně omlouval, že zabloudili v lese. Oba byli úplně špinavý, jehličí se jim sypalo odevšad a k tomu se Alex nablble usmíval, ale oni teď nebyli hlavní problém dne a tak jsem je poslal do sprchy a spacáku a vydal se hledat svého dnešního spolubydlícího.
Sotva mě viděl, nafoukl tvářičky, založil ruce na prsa a pěkně efektně pohodil hnědou patkou ve stylu Elvise, aby mi dal najevo, že je na mě stále stejně naštvaný. Ušklíbl jsem se.
"No, tak už můžeš do stanu." Usmál jsem se sladce, on neřekl ani slovo, jen se hrdě sebral a odebral se, se mnou v patách, do svého momentálního obydlí. Trochu rozpačitě jsem pozoroval jeho počínání, protože si pouze sundal boty, lehl si ke mně zády na bok, zavřel oči a konec.
"Emmm… hodláš spát takhle..?" pozvedl jsem obočí a vesele na něj svítil baterkou.
"Jo.. nějakej problém..?" zavrčel se stále stejným opovržením. Ten neomalený vyhazov se ho asi vážně dotkl. Přesto se snažil vypadat klidně a vyrovnaně, sem tam se mu sice zkřivila ústa, ale jinak nijak nedával najevo svou zlost. Ta přišla až s další otázkou.
"Dám ti půlku svého spacáku."
"Jo to určitě, pelešil jste se tu s tou vochechulí a já v tom budu spát. Bůh ví, kde všude jste to zasvinil." Při těch slovech se ke mně otočil, oči mu metelili blesky a jeho lehce nakrčený nos mě informoval, že přesně tam je jádro problému. Jemu nevadilo, že jsem ho vyhodil, ale že jsem tu byl se Zuzanou! Začal jsem se smát.
"Dobře, dobře… pokud ti jde jenom o tohle, pak ti můžu slíbit, že tenhle stan zůstal bez poskvrnky." Spokojeně jsem si začal sundávat oblečení. Byl jsem zvyklý spát jen v trenkách a když tu mám toho hosta, musím ho trochu poškádlit, ne..? Svlékání mi zabralo více času, než jindy, dával jsem si záležet a občas nenápadně kouknul na Honzíka, který na mě zcela nekrytě upíral své velké oči. "Tak co, vezmeš si ten spacák..?" zeptal jsem se, když jsem si téměř nahý lehal vedle něj, zatím co on jen prkenně upíral pohled někam ke stropu stanu.
"No, asi jo.." zněla nakonec odpověď a já přes něj přehodil kus svého nemoderního spacáku s palmama. "Takže jsi s tou holkou nic neměl..?" i v té tmě jsem viděl, jak na mě upírá oči jako dítě, které rodičům odevzdalo nový obrázek a čeká kritický verdikt.
"Ne." Odpověděl jsem upřímně a tentokrát jsem se mu do očí zahleděl taky. Zářil jako slunce.

"To je dobře, vůbec se k vám nehodila." Na jeho tváři hrál zase ten známý, extrémně provokatérský úsměv. Skoro mě nepřekvapilo, když se najednou prudce pohnul a přitiskl se ke mně, skoro mi ležel na břiše. Můj tázavý pohled ho vůbec nezaskočil. "Ten spacák je fakt malej, pane učiteli!" zazubil se a spokojeně si složil hlavu vedle mě, zcela jasně, jako by spaní s učitelem pod jedním spacákem bylo běžnou denní rutinou. Dlouho do noci, když už klidně oddechoval a vypadal tak nevinně a nezkaženě, tak moc, až to k němu vůbec nesedělo, jsem na něj koukal, prsty se jemně dotýkal jeho měkké kůže a přemýšlel, jestli ještě dlouho vydržím v sobě udržet tu touhu pořádně si užít jeho dokonalého těla..
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akemi Akemi | 16. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

Heh, člověk tu nějakou chvíli není a mí takovýho materiálu ke čtení! xD Sorry, ale nemám v plánu psát ke každému zvlášť, tak to shrnu všechno tady :D Nádhera x) Musím ale holkám dát za pravdu, že i já jsem se místy (a teď nemyslím tady, u téhle části povídky) ztrácela, z čí strany je daná část líčená.. taky píšu povídky, vím, že s tímhle má problém snad každý :D Stejně.. jen tak dál :3

Co se týče téhle epizodky.. ano, přiznávám se a doufám, že to Marek už moc dlouho nevydrží :DD Ten jejich "vztah" se mi hrozně líbí xD Tak uvidíme, však ono je spaní v jednom stanu, pod jedním spacákem nemůže udržet dlouho chladnými :DD
Mimochodem, nedokážu si představit, jak se tváří pytel nahnilých brambor xDD

2 Sarelle Sarelle | 16. srpna 2013 v 20:41 | Reagovat

Pane učiteli, v zájmu našeho i vašeho zdraví vás prosím, nedržte tu touhu! :-D
Super kapitola, usmívající se Alex a pytel nahnilých brambor mě dostal :-D

3 Niu Niu | 16. srpna 2013 v 21:09 | Reagovat

Oni jsou uplne bozi :D skocte na to, jeden stan, jeden spacak, dva lidi :D co jinyho by chteli delat? :3

4 Terežka Terežka | 16. srpna 2013 v 21:24 | Reagovat

Já vás miluju. Tohle je asi nejlepší, co jsem kdy četla. Fakt uplně užasné a jestli nás budete dlouho napínat, tak to nevydržím já, a asi po vás skočím! :D <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama