Březen 2013

Welcome to my life - 11 - ..nic víc, jenom bude míň o jednoho blázna..

31. března 2013 v 15:52 | Yo a Pilína xD |  Welcome to my live
Nechal jsem ho tam ochromeného, košili jsem si ani nebral, stejně ležela někde na zemi roztrhaná, vzal jsem si jen přes sebe sako a vydal se pryč. Pryž z tohohle místa, pryč od vzpomínek, které se vrátily jako lavina. Už jsem věděl, jaké to je, jak se musí cítit lidi, kterým jsem ublížil a že jich v mém životě bylo nepočítaně. Už jsem věděl, jaké to je, když vám někdo zničí život, a nebo ho zamotá takovým stylem, že už nevíte, jak dál.
Odešel jsem z toho baráku s pocitem, že i když budu chtít sebevíc, na to, co se tady stalo, nikdy nezapomenu.
***

Miluj se, ale nezamiluj se! - III.

30. března 2013 v 14:14 | Yo a Pilína xD |  Miluj se, ale nezamiluj se!
Cesta domů mi ubíhala zatraceně pomalu, táhnul jsem se pustými ulicemi a hustý liják a břečka, jen laciná napodobenina sněhu, mi náladu nijak nezlepšovala.
Došel jsem domů, hodil klíčky na linku a jako obvykle doma nikdo nebyl, jen pitomý vzkaz, který jsem stejně zmuchlal a hodil do koše. Vystoupal jsem po schodech nahoru a prudce se opřel o stěnu, zaťatou pěstí udeřil do stolu poblíž a pak se po stěně sesunul dolů. Rukou si zajel do vlasů a se skloněnou hlavou přemýšlel a že jsem měl o čem!
***
"Dobrovolně to už není taková zábava…" zamumlal jsem, sotva odešel, ale pak jsem se sám pro sebe usmál. "Tímhle to neskočilo!" otočil jsem se a i já vypadnul. Ve třídě jsem sebral batoh, ve skříňkách našel bundu a rozešel se domů. Boty jsem měl ve chvilce mokré, že jsem slyšel čvachtání, ale upřímně…? Skoro jsem to nevnímal. Pořád jsem cítil tu neskutečnou chuť, jako když jsem si dal první cigáro a pak už jsem musel mít další! Rozdíl byl v tom, že tohle bylo tisíckrát horší (a taky zdravější), protože jsem tu zatracenou pusu nedostal! Naštvaně jsem nakopnul jednu břečku a nevědomky tím ocákl nějakou babču s nákupem. Naštěstí jsem zdrhnul rychleji, než stačila začít házet mandarinkami z lidlu, ale moc dobře jsem slyšel její slovník, za který by se nestyděl leckterý pubertální výrostek. Neřešil jsem to. Doma byla zase dusná atmosféra, matka se hádala s otcem, starší sestra Ivana měla zase zaracha (tentokrát kvůli příliš krátké sukni, tomu se hold říká otec puritán!), a tak jsem v kuchyni ukradl lupínky s čokoládou (hlavně nenápadně!) a ztratil se ve svém pokoji dříve, než by si mě jeden z milovaných rodičů všiml…
***
O pár dní později…
"Pane Kubíku, co takhle dávat pozor?!" trhl jsem sebou. Ve třídě se ozval smích, ale vzápětí utichl, když jsem celou třídu zpražil pohledem. Že jsem nebyl zrovna dvakrát příjemný je snad jasné.. Už pár dní jsem měl pěkně blbou náladu! Vlastně začala, když mě ten blonďatej parchant odmítnul! Od tý doby se mě taky zjevně rozhodl ignorovat, nevěnoval mi jediné slovo, jediný pohled! Jak kdybych vedle něj ani neseděl a to mě pořádně žralo! Navíc já se snažil navázat kontakt! No dobře, možná jsem se mohl snažit víckrát než jen dvakrát, ale to já prostě nedělám! Navíc to, že na něj civím o dost častěji než je běžné, by mu snad mohlo stačit, ne?!
Nafouknul jsem tváře a opřel se o ruku. Vůbec jsem nevěděl, co probírám, já ani nevěděl, co je za hodinu! Vzdychl jsem a složil hlavu na prkno, chtělo se mi spát!
Aaaano, hodina skončila! Zrovna jsem si říkal, že bych to přece jen mohl zkusit po třetí, když se ten floutek obrátil a věnoval pozornost Sabině! SABINĚ, tý největší krávě v okolí s mozkem velikosti fazole! Zamračil jsem se, co se má co ta káča na něj dívat jak na svou novou oběť?! Nevědomky jsem stisknul obyčku tak silně, že se rozletěla na dvě půlky. Zalitoval jsem, že jsem takhle nemohl chytit tu káču!
Než jsem stačil popadnout nůžky a zničit ten její super natupírovaný účes, skočil před tu nádheru spolužák Karel a hlasitě se zasmál. "Hej Dane! Pořádám v pátek párty, doufám, že dorazíš kámo!" důvěrně se k němu nahnul. "Když půjdeš, určitě přijdou všechny pěkný kosti!" zazubil se a podal mu letáček s adresou.
"Pfee.." odfrkl jsem si a opřel se o lavici, ale to už jsem měl ten samý papír strčený pod nosem. "Dejve, jdeme taky, jasný?!" zvedl jsem oči, ale hned je protočil.
"Bene… nevím jestli ti to někdo řekl, ale já za a) nechodím na tyhle stupidity a za b) asi bych se jen stěží hledal na seznamu hostů." Zašklebil jsem se. Můj nejlepší a jediný přítel Benjamin Holada se zašklebil jeho typickým šklebem. Vlastně jsem netušil, proč tohohle troubu vlastně poslouchám, ale v okolí byl jediný, koho jsem snesl.
"Ale kámo, koho to zajímá?! No taaak, jde tam i Jana… prosím!" zatvářil se jak pětiletej na pohřbu psa a čekal, co já na to. Zase jsem protočil oči. Janička… co ten by pro ni neudělal! Přesto jsem chtěl odmítnout! Neměl jsem náladu někde jančit, jen tak, pro nic za nic!
"Jasně, půjdu!" uslyšel jsem ten sladký, rozesmátý hlásek mého blonďáčka a šlehl po něm pohledem. "Kdy, že je ta párty..?!"
***

Dny se táhly dál, pomalu jsem si na nový škole zvykal. Jako obvykle jsem zahučel do svojí třídy a nevěnoval jsem přitom černovláskovi rozvalenému na lavici jediný pohled. Ne, že bych ho ignoroval záměrně.. No dobře, tak jsem ho možná maličko úmyslně ignoroval, ale divili by jste se mi? Když by po vás někdo vyjel ještě před pár dny v chlapeckých šatnách, a navíc když je to kluk a vy jste tu novej, asi byste si hned ten den šli hodit mašli, ne? No, já teda sklony k sebepoškozování nemám, a to co mě žralo jsem si vždycky nějak vyřídil, ačkoliv ne všechno, ale já tušil, že Davidovi stejně ta ignorace nevadí, vždyť mě první den stejně sám varoval. Další dobrou zprávou tohohle týdne bylo, že moji trýznitelé s tím týráním přestali a vyhýbali se mi obloukem. Netušil jsem proč, no.. tak dobře, nebudeme si nalhávat, tušil. Ale to bylo vedlejší..
První přestávku jsem naší lavici obešel a hned se poplácal po zádech s Karlem. Jo, sice to byl nagelovanej šampón, ale vycházet se s ním dalo. Zazubil jsem se, živé téma tohohle tejdne byla ta pořádaná páteční párty. Neodmítl jsem, vždyť proč taky, na zábavu jsem byl vždycky, sranda musí bejt. A navíc mi to přišlo jako skvělý místo na nové seznamování a odreagování.
"Tak fajn, v pět a přijďte včas!" Varoval naši společnost Karel a hned na to zazvonilo. Vydal jsem se ke svojí lavici, no to by mi to v hlavě nesmělo tolik šrotovat. Počkat, dneska? To je pátek?! Upřímně jsem se zhrozil, nečekal jsem, že ten tejden tak uteče.
Aspoň jsem věděl, co budu celou hodinu dělat. Přemýšlel jsem nad tím, jak ten jeho barák najdu, no nějak snad jo.
Sladké zvonění mě osvobodilo, nejen od téhle mučednicky nudné hodině, ale taky jsem se vyhnul tomu uhrančivému pohledu mého spolusedícího. No, netušil jsem, proč mě pozoruje a radši jsem to ani nezkoumal. Spíš jsem nechtěl, někdy pošramocená hrdost je horší než nakopnutí do zadku. Ušklíbl jsem se a začal se spíš věnovat hypnotizováním ručičky na hodinách, které se ne a ne posunout vpřed.

Předchozí díl← →Následující díl


Welcome to my life - 10 - Nevím nemám zdání, jestli je to realita...

29. března 2013 v 15:39 | Yo a Pilína xD |  Welcome to my live
"Doufám, že pokračování bude zajímavější" Prohodil jsem potom, ale roztřesená slova nahradil výraz na mé tváři. Rty jsem zvlnil ve svůj arogantní, nadřazený a posměšný úsměv, tak typický, aspoň to jsem dokázal! Chtěl jsem ho nasrat, aspoň tohle, když už nic jiného.
***

Miluj se, ale nezamiluj se! - II.

28. března 2013 v 12:20 | Yo a Pilína xD |  Miluj se, ale nezamiluj se!
Stál jsem na chodbě, daleko od ostatních, někde na půl cesty k chlapeckým šatnám a rozvalený na své oblíbené popsané lavičce přemýšlel. Co budu dělat po škole, co budu dělat večer, že má Dan vážně krásné oči, dal bych si hambáče a… "Shit, co to bylo?!" vyděsil jsem se sám sebe. Od kdy myslím na oči? Na oči kluka?! Na oči mýho spolužáka?! Hlavou jsem prudce vrazil do zdi, abych se toho chlípného pocitu zbavil, ale modrá kukadla se mi z hlavy prostě ne a ne dostat!
***

Welcome to my life - 9 - Já ti to udělám hned, když budeš chtít, nikdo ti to neudělá líp!

27. března 2013 v 15:21 | Yo a Pilína xD |  Welcome to my live
"Naser si!" Spíš jsem k němu ta slova vyplivl a povrchně se usmál, zatímco si jazykem olízl zuby a ret. Pak jsem se pokusil zabrat nohama, ale zvedejte si několik desítek kilo jen za pomocí nohou, nemožné, nebyl jsem zase kulturista. To ani moje nohy, ani namakaný břicho fakt neutáhly. Zkusil jsem to tak dvakrát, než jsem to vzal, držel mě v železném stisku jeho stehen. Na jeho tváři jsem zahlédl nebezpečný úsměv, tohle nebude dobré, ale já jedno věděl jistě. Nevzdám se bez boje!
***

18+ děcka! xD


Miluj se, ale nezamiluj se! - I.

26. března 2013 v 8:40 | Yo a Pilína xD |  Miluj se, ale nezamiluj se!
Taaakže miláčkové^^
Je skoro nemožné, že blog několik měsíců nefungoval a jen co sem dám něco nového, prásk a někdo to čte o.O vážně, jsem hrozně překvapená! xD s Yo tomu ani nevěříme^^
Hrozně si vážíme vašich komentářů, vážně^^ Víte Andy a Maty jsou naše totálně best postavy, běžně, když píšu za Andyho, jsem pak na lidi hrozně.. ignoranská xDD
Tak trochu je mi líto, že už jsme tu povídku dopsali^^".. nějaký nápad na pokračování? xDDDD
No, ale k věci^^
Dostali jsme dotaz, zda se bude něco dít s DaD (krycí název Miluj se, ale nezamiluj se, protože hlavní postavy se jmenují David a Dany xD)^^
Tahle staronová povídka byla vlastně prvotina, kterou jsme s Yo napsali a je to na ní, bohužel trochu vidět^^"
Takže, není to Welcome, ale přece jen.. Dany je boží, to budete muset uznat!^^
Takže snad vás bude bavit alespoń z poloviny, jako Andy a Maty^^^
Příjemné čtení^^


Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že jsem cholerik, vlastně jsem v celku nevytočitelný, ale tohle ráno bylo prostě něčím divné! Nezvonil budík, máma zaspala a samozřejmě byla nervózní takovým stylem, že jsem na sebe radši natáhl mikinu, bundu, nasadil oba piercingy, zavázal tkaničky od konversek (komu sakra vadí, že je venku půl metru sněhu?!) a vypadnul z domu o pár minut dřív, než je obvyklé. Většinou spíš nestíhám ani ten pozdější bus, tentokrát jsem čekal…
Do školy jsem se víceméně táhnul, za cestu vykouřil tři cigára a snědl půl svačiny. Tvářil jsem se docela obyčejně, možná proto couvali všichni mí spolužáci o půl metru všude, kudy jsem šel. Ušklíbl jsem se. Tomu se panečku říká respekt!

Welcome to my life - 8 - Život je legrační...

25. března 2013 v 10:20 | Yo a Pilína xD |  Welcome to my live
Andy odemkl zřejmě zadní vchod a vpadli jsme do setmělé chodby. Andy zapnul vypínač, světlo párkrát zablikalo, než nás zaplavila oranžová záře, která zřejmě mlela z posledního. Po schodech jsme se vydali nahoru k výtahu. Vevnitř to zas tak špatný nebylo, co jsem viděl. Panelák to byl obří, bydlelo tu dost lidí, co jsem viděl na schránkách. Jen by mě zajímalo, kam až jedem. Výtah s vrzáním k nám přijel během chviličky, nastoupili jsme a Andy mi podržel dveře. Šlehnul jsem po něm vražedným pohledem, chvilku zaváhal, ale pak vešel, nejsem přece sralbotka! A pak už jsme se rozjeli, jak jsem zjistil, do pátého patra. Fakt mě zajímalo, co chtěl. Myslel jsem, že si to vyříkáme venku, ale prát se v zimě, komu by se chtělo? Jestli mi udělá i kafe, no problema! S chutí mu ho hodím do xichtu. Ironicky jsem se ušklíbnul. Tohle bude ještě zajímavej večer.. Kdybych jen tehdy věděl, jak moc blízko pravdy jsem, asi bych si to ani nepomyslel..
***

Welcome to my life - 7 - Naučím tě číst mezi řádky!

24. března 2013 v 10:20 | Yo a Pilína xD |  Welcome to my live
"Miláčku!" Vrhla se ke mě a já jí s odfrknutím odstrčil, miláčku mi teda říkat nebude, kdo jako řekl, že spolu chodíme?
"Nastup si.." Zavrčel jsem, otevřel jí dveře před otcem, načež se ona rozplývala nad tím, jaký jsem gentleman. Uchechtnul jsem se, já a gentleman. To určitě!
Pak už jsem si jen sedl za volant, usadil se do pohodlných kožených sedadel, nastartoval, otočil volantem snad o 180 stupňů a nechal rodiče v prachu za námi. Mířil jsem na jedné místo, na ten zasranej Maturák.
***

Welcome to my life - 6 - Přestaň se ptát, bylo nebylo líp včera je včera, bohužel bohudík..

22. března 2013 v 16:43 | Yo a Pilína xD |  Welcome to my live
Vážně jsem jí sem chtěla dát až zítra.. ale nejde to xD

"Zavři klapačku Martine, na tohle nemám náladu." Probodl jsem ho pohledem.
"Nemáš rád pravdu, co? No, ona holt někdy bolí. A jo hezká scéna s tvým fotříčkem před stadionem. Mimochodem Andy ti to slušně natřel, takhle nasranýho jsem tě dlouho neviděl!" Ten hajzl se mi vysmíval do očí.
"Víš co Martine? Vezmi si ten svůj kreténskej xicht, otoč se, narvi si ho do prdele a pak si můžeme popovídat!" Ušklíbnul jsem se, ukázal mu zdviženej prostředníček a rozešel se pryč. Ne, mě nikdo ponižovat nebude! Ani mí pochybní kamarádíčkové, co letěli jenom za slávou. Věděl jsem to vždycky, ale najdou se jiní, sláva se vrátí, kvůli jednomu blbýmu dni se svět nehroutí. Alespoň jsem v to doufal.
***

King of Thorn

22. března 2013 v 0:29 | Yo a Pilína xD
Oficiální název- King of Thorn
Český název - Král trní
Počet epizod - 1 (Film)
Žánr - horor, psycho, sci fi
Příběh:
Jsme v roce 2015. Světem se šíří nebezpečná nákaza zvaná Medůza, která je dokonale smrtící a nemocné přetváří v kámen. Lék se nedaří objevit a tak se vláda rozhodne, že vybere 160 subjektů, které uvede do kryospánku na dobu 100 let. Po jejich probuzení se předpokládá, že už by měl být lék.
Mezi vybranými je i Kasumi, mladá studentka, která má dvojče Shizuku, kterou nadevše miluje. Nakaženy jsou obě, ale pouze Kasumi byla vybrána ke spánku.*
Všechny uloží, speciální systém jménem ALICE je uvede do spánku, jenže když se lidé proberou, vše je pokryto trny a navíc se začnou objevovat příšerky, které k nám do světa rozhodně nepatří a vyvraždí téměř všechny, kteří se probudili..
Kde jsou? Jak dlouho spali? Jak se dostat ven..?
*Na vysvětlenou těm, kteří napoprvé nepochopili (jako já xD)
Kasumi se celou dobu bála, že zemře, ale na druhou stranu nechtěla přežít, protože Shizuka by za ten čas jistě zemřela, proto chtěla, aby se obě zabili, jenže Shizuka nechtěla. Shodou náhod však Kasumi opravdu spadla a zemřela, což u Shizuki vyvolalo stejnou schopnost, jakou měla kdysi malá Alice. Proto byla uložena do nejvyšší věže, vytvořila novou Kasumi (klon), kterému chtěla zajistit dokonalý svět. Kvůli tomu si vypůjčila sny některých jedinců (Z Šípkové Růženky trní, příšerky ze hry toho prcka…) a nechala některé žít, aby Kasumi chránili, jenže její sen se poněkud zvrhnul…
Hodnocení:8/10
Názor:
Tohle anime bylo opravdu… zvláštní xD. Víte, koukala jsem na něj na oslavě kamarádčiných narozenin a musím uznat, že jsem se na něj téměř nesoustředila, což asi zapříčinilo, že jsem to všechno nejprve nepobrala, když jsem na něj ale koukala doma, dokonale mě uchvátilo^^
Hrozně se mi líbila ta spojitost se Šípkovou Růženkou, která je mimochodem v japonském vydání extrémně morbidní xD a taky hudba^^ ta byla tak dokonale mrazivá a zároveň krásná, prostě se dokonale hodila^^
Příběh byl dost komplikovaný, ale líbilo se mi, že vždy se stalo přesně to, co by jste nikdy nečekali xD. Hlavně ten konec byl opravdu graciózní^^
Asi se nejedná o anime, které si pustíte jen tak večer, nebo se na něj kouknete patnáctkrát za sebou, ale má své úžasné kouzlo^^
Jooo a taky nesmrtelnej Marco, ten stál taky za plus, klobouk dolů! xD
Co se mi nelíbilo bylo střídání animací, to mě tam tak nějak dost rušilo^^ Příšerky taky mohli být u tohohle psycho filmu trochu propracovanější a kreativnější^^

Stahovat můžete ZDE s českými titulkami^^

Tak, jedno krásné video k dokreslení recenze^^ vážně doporučuju, je to docela zajímavá práce^^