N.N.N (Nikdy nepij nii-chan) - I. část

12. srpna 2012 v 19:43 | Yo a Pili |  N.N.N. (Nikdy Nepij Niichan!)
Mnoo, co k tomu dodat xD.. V psaní jsme se střídali, já i Yo, jenže už moc nerozeznáme, která psala co xD
Díl samotný je docela nudný, ale tak nemůžeme to rozjet hned v první části, že xD
No... budeme doufat, že se bude tahle blbůstka líbit aspoň někomu^^
Toť pro začátek asi vše^^



***

"Broučkou..? Broučku! Sho zlato pojď sem!" ozýval se rozlehlou, luxusně zařízenou vilou ženský hlas. Hnědovlasý chlapec s basketbalovým míčem v ruce vběhl do místnosti a zářivě se usmál.
"Ano mami?" políbil jí na líčko a opřel se o kuchyńskou linku. Stejně hnědovlasá žena s tímtéž úsměvem se na něj také usmála.
"Udělala jsem ti večeři, je na stole.. odneseš ji Toshimu..?" pohladila jej po tváři.
"Jasně!" odvětil, položil míč vedle stolu, vzal oba talíře a rozešel se nahoru. Cestou po točitém schodišti se usmíval. Chleba s máslem a ředkvičkami… Toshi miluje tohle jídlo! Znovu se usmál. Třeba mu to zlepší náladu a možná, když bude mít trochu štěstí spolu třeba chvilku pobudou! Chyběli mu ty časy, kdy si jako kluci hrávali spolu. Jasně, všechny hry vždycky prohrál, což ho jako soutěživého kluka pěkně štvalo, ale aspoň měl šanci být s bratrem!
Od doby, co Toshi zjistil, co jsou ženy, chtíč a sex, už nedělal nic jiného! Kolikrát do týdne se stalo, že by byl bráška doma..? Že by se stavil u něj v pokoji, že by si zahráli basket… že by s ním alespoň promluvil!
Vzdychl si a zastavil. Konečně byl u jeho dveří. Podvědomě pohodil vlasy, upravil si tričko a potom s úsměvem zaklepal. "Nii-chan..?" stál tam a čekal, až otevře ten, který mu vždy vyloudil úsměv na tváři, ač se pořád tvářil tak povrchně. Když se ani několik minut nic nedělo, vzal loktem za kliku a otevřel. "Nii-chan nesu ti veče-…ři.." zasekl se a díval se na poněkud obscénní scénu na bratrově posteli. Černovlásek slezl z dívky a oba zakryl dekou. To co ovšem mladší bratr viděl už zakrýt nedokázal. "Já-já.." zrudnul Sho až po kořínky vlasů. "Omlouvám se!" vyjeknul a doslova utekl z pokoje. Seběhl do kuchyně, proletěl kolem matky, popadl míč a vyletěl na zahradu.
***
"Husa jedna ošklivá!" brblal a hodil na koš. Vedle! "Debil jeden úchylnej!" prásk, těsně. "Už se na to taky můžu vykašlat!" hodil prudce míčem o plot a vrazil ruce do kapes. Jeho tvář byla stažena vztekem, byl tak rozčílený!! Ale proč..?! Co ho naštvalo?! To, že nachytal bráchu při TOM s tou holkou… zavrtěl hlavou. Co mu do toho vůbec je?
Znovu našel míč a znovu hodil. Zase vedle. Jeho vztek pomalu přecházel v něco horšího.. ve smutek. Nevěděl, proč ho to tolik trápí, jeho bratr měl přece už tolik holek… jenže poslední dobou už mu to začínalo ne vadit, ono ho to přímo sr*lo!!
Zase hodil, zase vedle!
"Brácha, co to s tebou je, nedat pět košů za sebou… nemáš horečku?!" někdo mu položil ruku na čelo. Hrozně se lekl.
"Nech mě být.." odstoupil od něj a zase hodil. Míč se rozeběhl po zemi. Sho si vzdychl. Toshi se zasmál a vzal míč do ruky. Elegantně se napřáhl a nechal míč proletět přímo středem obruče.
"Jsi naštvanej kvůli Emily..?! Nech to plavat, tu husu vidělo nahou asi půlka tohohle města!" chytil míč a opět zamířil. "Nemusíš to řešit, to se stane každýmu!" zasmál se a trefil koš.
"Mě je to přece jedno.." zabručel Sho a chytil míč, jenže rána šla zase vedle.
"To vidím!" přišel k němu Toshi a rozcuchal mu vlasy. Sho sebou cuknul a nasadil takový nabubřelý výraz, což staršího rozesmálo. "No tak bráško, usměj se! Usměj se, nebo budu zlej!" varoval ho, ale Sho zavrtěl hlavou. "No dobře!" ušklíbl se a jeho prsty se rozeběhli po jeho kůži. Trvalo to jenom chviličku, než Sho začal pištět jako dívka. Starší bratr přesně věděl, co na mladšího zabírá!! Ještě chvíli se díval, jak se Sho v křečích smíchu svíjí pod jeho rukama než ho pustil. "Tak co brácho.. dobrý..?" usmál se.
Sho se ušklíbl a přikývl. Miloval tyhle chvíle, bylo jich tak málo… možná proto si je vždy tak užíval. Najednou mu Toshi sebral míč. "A koukej se snažit, už vyhrávám dva nula!" usmál se. Sho se zazubil a rozeběhl se za ním.
"S tím nepočítej!!" vykřikl a oba bratři se pustili do strhující hry…
*** Vycházel ze školy, momentálně mu skončila poslední hodina. Ruce v kapsách, křiklavě zelená sluchátka v uších a zasněný výraz vepsaný ve tváři. Vždy ze školy šel jako poslední, neměl kam spěchat ani proč se loudat, šel prostě tím svým typickým tempem. Rozhlédl se. Školní dvůr se pomalu, ale jistě vyklidňoval. Byl rád, vždyť dneska byl pátek. Škola skončila, může si jenom užívat. Prohrábl si už tak dost střapaté hnědé vlasy a chtěl pokračovat v cestě dál, evidentně zase mimo realitu, když ho upoutal hlouček lidí před ním, který se shlukoval okolo.. Naklonil se na stranu a ušklíbl se. Okolo jeho staršího bratříčka. Mohl to tušit, nebylo žádným tajemstvím, že Toshi je vyhlášeným děvkařem a populární osobou celé školy. Jeden z nejlepších sportovců, nedivil se, že několik set holek ze školy do něj byly bláhově zamilované. Škoda jen, že kdyby si s ním něco začaly, čekal by je stejný osud jako jejich předchůdkyně. Po pár dnech by černovláska prostě přestaly bavit. Hnědovlásek si povzdechl. Vždycky se tolik snažil černovláska dohonit, vždycky ho chtěl předčit. No, co se dalo dělat, když jeho bratr letos maturoval, zatímco on si tu ještě chvíli pobude. Nechtěl, aby tenhle rok skončil. Měl totiž pocit, že jakmile skončí bude od Toshiho odříznutý ještě víc. A to vědomí ho sžíralo zevnitř víc a víc. Čím dál tím víc si připadal ztracenější. Přiznával, že i on sám nebyl zrovna ten nejhorší, co se týkalo jeho popularity, ale nikdy nic s nikým neměl. Bál se vážného vztahu? Nikdy si na tu otázku nedokázal odpovědět. Vzhlédl, vynechal rozjímání a viděl, jak se kroužek okolo Toshiho pomalu, ale jistě rozpouští. Jak se s nimi loučí krátkými objetími, přátelským poplácáním po zádech či obyčejnými spojenými pěstmi. "Tak večer!" Stačil zaslechnout křik a pak už zmizel i ten poslední člověk. Toshi tam osaměl. Sho ho chvíli pozoroval, viděl ho už tolikrát, ale proč mu připadal tak jiný? Kde byli ty časy kdy společně stavěly hradu z písku, budovaly opevnění z lega či se jen předháněli v nejnovější FIFĚ. Střed jeho pozornosti se na něj podíval. Upřel na něj ten zelený pohled a rty se mu roztáhli do jakéhosi pokřiveného úsměvu. "Sho?" Ozval se černovlásek. Hnědovlásek ztlumil hudbu, znějící mu v uších a pomalu došel ke staršímu sourozenci. "Kde se ty tu bereš?" Ozval se hnědovlásek, namísto pozdravu. Nikdy se nestávalo, že by Toshiho viděl po škole samotného či ho tam snad vůbec viděl. "Odpadla nám jedna hodina. Profesor je nemocnej.." Ušklíbl se, zjevně potěšeně. Hnědovlásek jen s úsměvem přikývl. I kdyby chtěl být sebevíc nabručený, s ním prostě být nemůže. Nedělal nic vtipného a přesto jen ta vzájemná blízkost… Společně se vydali domů.. Bylo to už dávno, kdy takhle šli naposledy..Sami.. "Sho?" Ozval se Toshi a při chůzi na něj otočil hlavu. "Hm?" Jmenovaný ho napodobil. "Víš, rodiče jedou na víkend pryč. Máme volnej barák. Bude ti vadit, když uspořádám takovou menší párty?" Ozval se nevinně černovlásek, Sho věděl, co to znamená, a ačkoliv se mu to příčilo přikývl, nemohl protestovat, stejně by to bylo k ničemu. "Jasně.." Přitakal a usmál se. Toshi ho napodobil. "Díky, brácho. Máš to u mě!" Stačil říct, než zabočili za roh, do obytné bohaté části. ***
"Chlapci, pojďte se rozloučit!" Ozval se z dolního patra hluboký, autoritu vyvolávající hlas. Z horního patra se pak souhlasné ozvalo i prásknutí dvou dveří, vrzání schodiště a pak už se u vchodových dveří zjevily dvě hlavy. Jedna značně rozzářená, ta druhá zjevně otrávená, touhle dle jeho názoru, naprosto zbytečnou činností. "Už jsme vám říkali, že na víkend tu nebudeme. Jedeme zařizovat pár věcí do vedlejšího města a jednání se protáhne na oba dny.." Slova se ujal černovlasý statný muž. "Jídlo a peníze máte v kuchyni, kdyby cokoliv můžete volat. Ale teď, už bychom měli jít.." Letmý pohled na hodinky, dva rychlé polibky na čela a milý úsměv. Přesně taková byla jejich matka. "Jasně, mami.." Ozvala se sborová odpověď ovšem s naprosto jiným podtónem. "Dávejte na sebe pozor zlata" I s těmihle slovy hnědovlasá žena opustila obrovskou vilu a vydala se k červenému již připravenému autu. O téhle rodině bylo známé, že byli zazobaní a to pořádně! Nebylo divu, vlastnit několik set elektráren v celé zemi, jim vynášelo slušné zisky.. Černovlasý muž se zamračil, přistoupil ke svým dvěma synům a objal je kolem ramen. "Žádný blbosti.." Podotkl výhružně, Toshi jen protočil očima a Sho přikývl. "Fajn, jsem rád, že si rozumíme.." S těmihle slovy i on zmizel za dveřmi. Uběhlo několik minut, než zaslechli zvuk rozehřívajícího se motoru, klíčky v zapalování a za chvíli červený mercedes zmizel v dáli. "Fajn, čistej vzduch.." Podotkl Toshi. Sho ho takhle dlouho neviděl. Vypadal jako malej kluk, kterej se chystá provést něco šíleně zakázaného. Ale jak se říká, zakázané ovoce chutná nejlépe. "Bože, jsem dospělej a pořád mě budou brát za batole.." Protočil panenkami a vzal do ruky telefon. Vytočil to známé číslo a za chvilku se z druhé strany ozval podivný šramot. "Čau, heleď, tak to sem nanoste a můžeme to rozjet. Barák vyprázdněn.." Ještě prohodil pár vět a pak zavěsil. Podíval se na Shoa a spokojeně se zašklebil. "A párty může začít!" ***
"Ne! Prosím tě polož to stereo zase zpátky na stolek a nech ho tam, jo?!" Sho vzal totálně ožralému klukovi z rukou předrahého otcova miláčka a postavil jej na stole politý, bůhví čím, co opravu ani nevypadalo, ani nevonělo vábně! Protočil očima. Jejich nádherný, matkou tak opečovávaný dům vypadal jako chlívek! Ne, že by Sho sám byl na úklid, jeho pokoj vypadal dost bídně, ale přece jen… celý dům..?! Sám sobě pokládal otázku, kdo tohle bude uklízet!
"Bavíte se?!" slyšel povědomí hlas a následně spokojený smích. "Sho! Shooo bráško!!" hnědovlásek se podvědomě otočil, i když pohled který se mu naskytl.. nic moc! "Holky, tohle je můj malej bráška Sho!" zahlaholil Toshi a přiopile se usmál.
"Je tak sladkej!!" odvětil jedna dívka, nalepená na jeho bok, odtrhla se a pohladila mladšího z bratrů gelovými nehty.
"Takovej krasavec… zlato, jsi pořád volnej?! Toshi tvůj bráška je úžasně roztomilej!" zahihňala se zrzka, stojící z druhé strany černovláska a vpletla své ruce Shoovi do vlasů.
"Však to taky zdědil po mě!" usmál se Toshi a obě přitáhl zpět. Sho se kysele zaksichtil, sledoval bratrovy ruce, které se usadili, OBĚ, na ńadrech dívek, které se jen zahihńali. "Nechám ti tu Nensi Sho… je úžasná fakt, postarej se mi o ní!" pozvedl koutky úst. "Nen buď na něj hodná, je malej a nezkaženej!" plácnul zrzku po zadku a s druhou dívkou, prsatou blondýnkou zmizel v davu lidí.
"Tak co budeme dělat fešáku!" usmála se Nensi rajcovně, předklonila se, takže jí mohutné poprsí skoro vypadlo z trička a vyšpulila rudé rty. Sho ji jen chvilku pozoroval s vážnou tváří.
"Radši nic…" odvětil a také zmizel, stejně jako před chvilkou jeho bratr.
***
Stál v kuchyni, opřený o linku a s nabubřelým výrazem ucucával kofolu. Byl naštvaný! Nemohl dělat vůbec nic! Užívat si, tančit, pít! Nemohl ani do svého pokoje! Nemohl spát, nemohl dělat nic! Nikoho tu neznal, všechny dívky se na něj lacině usmívali a srovnávali ho s Toshim. Nikdy neslyšel víckrát slovo ROZTOMILÝ a SLADKÝ!
Právě, když si chtěl otevřít novou kofolu, opřený do ledničky, někdo ho chytil za rameno. Lekl se takovým stylem, že skoro spadnul na zem.
"Shoo!" hnědovlásek se němě díval do modrých očí vysmátého blonďáčka.
"Ahoj Dany!" pozdravil jednoho z Toshiho spolužáků a položil láhev na linku, aby si mohl utřít ruku. Z Toshiho třídy znal lidí hodně, ale jen Dan s ním někdy prohodil pár slov. Vlastně ještě párkrát s tím černovláskem..Davidem..? Jinak nikdy s nikým. Všechny jeho spolužačky splývali v jedné matné šmouze zvané Bývalky!
"Sho co tu děláš? Párty je vedle!" usmál se Dany a napil se piva.
"No a..?" odvětil Sho a odhodil mokrý hadr.
"Jak no a? Jdeme hrát flašku, tak pojď kámo!!" blonďáček byl evidentně taky přiopilý, ale kdo tu nebyl? Leda tak Sho.. trochu se styděl, že ve svých sedmnácti ještě nikdy opilý nebyl! Vzpomněl si, jak v jeho jedenácti, přitáhl táta tehdy třináctiletého, totálně opilého Toshiho. Tenkrát to byl děsnej průser, ale byla to jedna z věcí, které jeho bratra katapultovali na nynější místo v žebříčku školních celebrit! A o tom, že to místo bylo skutečně vysoko svědčil i enormní obsah lidí nakvartýrovaných v jejich obýváku!
Dany zrovna vypadal, že mu chce něco jistě opravdu inteligentního říci, když do dveří vešla pohledná černovláska v černých kratičkých šatičkách a něčemu se smála. V zápětí se objevila i osoba, jež její smích způsobovala. Druhá krásná dívka. Blondýnka v černých kraťáscích a červeném tílku.
Kapitánka házenkářského týmu Yoko Ayme a její kamarádka zpěvačka rockové místní skupiny Akasuna no Pilikka. Pokud by se měl hledat Toshiho soupeř v oblíbenosti z řad dívek, tyhle dvě by jistě měli vysoké skóre!
Blondýnka se usmála. "Ahoj! Ty jsi Sho, že..?Brácha o tobě mluvil, jsi mu fakt podobnej!" zazubila se a opřela se o Dana, který ji lehce políbil na krk. Černovláska vzala kostku ledu a bez okolků si ji hodila do výstřihu. Pak se otočila na Shoa a ušklíbla se. "Jsem Pilikka, těší mě Sho!" popadla jedno pivo a ve dveřích se otočila. "Jdeš s námi mladej..? Ta flaška bude docela sranda, všichni jsou na mol!" zazubila se a zmizela.
"Jen pojď!" usmála se na něj mile Yo a společně s Danym odešli. Sho ještě chvilku přemýšlel, jestli má nebo nemá jít, no nakonec do sebe hodil panáka tequily a objevil se v obýváku.
***
"Shoo!" zazubil se Toshi, sedící právě vedle Davida, který něco šeptal Pilice, která se tomu smála. "Pojď, sedni si!" hnědovlásek uposlechl a sedl si mezi Yo a nějakou hnědovlasou dívku, co na něj vrhala chtivé pohledy. Polkl. Jestli tohle zvládne, bude vážně frajer, vždyť tady je ze všech nejmladší!!
"Taaak.. a hrajeme!" nějaká blondýnka vzala flašku uprostřed kroužku a roztočila ji.
Flaška se jako obvykle zastavila u jednoho z lidí a ten, kdo točil dával úkol. Takhle se vystřídalo několik lidí. Většina už byla značně přiopilá, takže se smáli naprosto všemu. Proběhly tu striptýzy, žhavé chvilky i celkem vtipné kousky. Sho byl rád, prozatím na něj nevyšla řada. Zrovna pozoroval černovlásku, jak se naklonila nad červenovláska a ve velice zajímavé pozici dostávala černovláska do varu.
Sho se nad jeho pohledem ušklíbl, no to už se flaška točila znovu. Pozoroval ji, přímo propaloval pohledem, ale u něj se stejně nezastavila.. Až po chvilce zjistil, že její konec směřoval na Toshiho. V duchu se zachmuřil, pohled přesměroval na pisklavou růžovku, která Toshiho jako obvykle propalovala velice touživými pohledy. V očích jí přímo ďábelsky blýskalo, jen tak často se jí zřejmě nepoštěstilo na něj byť jen promluvit. Nezahazoval se s holkami, které jsou v posteli podprůměrné.
"Hmm..Toshi-kun, co pro tebe vymyslíme.." Dodala rádoby sexy tónem, no vyzněla jako kdyby vylezla z míchačky na beton. "Á mám to!" Zakvičela po chvíli a prst zabodla do nebohého Shoa. Neměl ponětí, co se růžovce honí hlavou, no ona si zřejmě myslela své. "Toshi-kun.." Zavrněla znovu přehnaně sladce, až leckoho zabolely zuby. "Co kdybys nám předvedl parádně žhavý francouzák se svým bráškou, Toshi-kun? Máš vůbec na to?" Zahlaholila opět laškovně, zajímalo jí, jestli její idol odmítne nebo přijme. No to Shoa zajímalo ještě víc. Chvíli růžovku pozoroval s otevřenými ústy a vyvalenýma očima. No, co měl asi tak dělat?
"Fajn, beru to.."Toshiho hlas, ho vykolejil snad ještě víc. Cítil, jak se na něj upírají veškeré pohledy, jak propalují jeho i Toshiho. Uvnitř sebe Toshiho znal, jako své boty. Nikdy by neodmítl jakoukoliv výzvu, která se naskytla. Nikdy, i kdyby to bylo sebevíc neuskutečnitelné! A to ho na něm vždycky fascinovalo, no nebylo to jen tohle..
Sledoval jeho obličej, na kterém se objevil typický pokřivený úsměv. Všichni okolo propukly ve zvláštní šum, zdálo se, že nikdo nečekal, že přijme. No, většina holek byla nabručená, že jejich idol nebude líbat je. Druhá polovina zářila nadšením z toho, že uvidí tyhle dva mladé sexy kluky spolu.. Chlapci se obraceli, jiní jen povykovali. Zvláštní to směs lidí. Ovšem Sho to celé kolem moc nevnímal. Seděl tam nehybně jako sloup. Uviděl, jak se Yo vedle něj trochu odšoupla, chtěl vědět, snad se zeptat proč, no zjistil to, jakmile se otočil. Uviděl toho černovláska se přibližovat a to dost rychle! Připadal si divně, hodně divně. Snad si ani neuvědomil, co by měl za chvíli udělat, i když se mu to v hlavě rozeznělo jako poplašný zvonek. Bože, jen pitomá flaška, seber se trochu.. Sám se pro sebe pousmál, vážně o nic nepůjde. Tak proč se do háje chová tak divně? Proč se cítí tak nejistě?
Při jeho rozjímání se černovlásek přesunul až těsně k němu, Sho jako kdyby mu přímo z očí četl tu tichou zprávu. Že je to jen sázka, jen hra a on se nemá proč stresovat. Jenže on sám si klidný tak nepřipadal. Potily se mu ruce, po zádech stoupal mráz. Nikdy nejistotu nepocítil, nikdy neměl trému, ale teď..Teď , když stál tak blízko. Nevěděl, co si počít. Byl zmatený, strašně zmatený.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nicki nicki | 23. ledna 2013 v 17:15 | Reagovat

ahoj teda povídka je ůžasná fakt ti sedla jinak i hezkej blog jen tak dál

2 Nishi Nishi | 27. dubna 2013 v 13:02 | Reagovat

Boží povídka .. !! A sedla Vám .. je uplně si představuju kdyby ste se do toho vžili .. *w* Aww je to Tốt nhất * w * :-)

3 Konoko Ayame-chan Konoko Ayame-chan | Web | 30. září 2013 v 6:32 | Reagovat

MOc krásná povídka ^^ palec nahoru :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama