Please, Teacher! - no. 7

Včera v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!

"Hledal jsem tě, byl jsem u tvojí mámi. Vážně jsem tě nechtěl naštval, viděl jsem tě tu náhodou a pak všechno.. chtěl jsem ti pomoct. Byl jsi na všechno sám, jak jsi to sakra mohl zvládat? Fakt se nesnáším za to, že jsem si toho nevšiml už dřív. Já hlupák celou dobu brečel nad tím, jak se ke mně chováš a nevěděl jsem vůbec nic. Je mi to tak líto. Prosím tě, odpusť mi to všechno, slibuju, že už se do tebe nikdy nebudu srát a udělám, co budeš chtít, jen mi nech ti pomoct. Jestli to je ta nemoc, co má tvoje máma, tak já.. postarám se o tebe, slibuju, že bude všechno fajn, budu ti nosit jídlo do postele a nikdy nebudu nadávat, že jsi neumyl nádobí. Nebo tě nechám na pokoji, jak jsi řekl - vztah na sex, nebo mě třeba ignoruj, jenom mi to odpusť a nech mě ti pomoct. Potřebuju tě. Nejsi sám. Jsem tu s tebou a zůstanu tu s tebou, i kdybys mi stokrát řekl, že mě nenávidíš. Miluju tě a je mi jedno, jak teple to zní, jasný? Přetvařuj se, lži, podváděj, ale nic se na tom nezmění. Znám tě. Vím, jakej jsi a ty nejsi tím, na koho si hraješ. Už tě nenechám mě znovu odehnat, slyšíš? Není to žádná zasraná lítost nebo pocit viny. Miluju tě. Miluju tě.." položil jsem hlavu do péřových peřin, ale jeho ruku jsem si stále tiskl k tváři. Těch pár slz, které se mi vydraly z očí, než jsem se stačil ovládnout, se vpilo do látky, ale ten pocit zatracení ve mně dál hořel jako oheň.
 

Mám na tebe chuť - část třetí

Pátek v 14:08 | Pilína a Yo |  Mám na tebe chuť

"A Leo, tohle je Viktor, přítel tvé sestřičky. Viktore, Leo. " Představili nás, ten kluk se zvednul, že mi podá ruku. Opovrživě jsem se na jeho ruku podíval, podat jsem mu jí teda ani za nic nechtěl, ale to by mě rodiče sežrali, tak jsem ji líně vytáhl z kapsy, stisknul mu ruku a na jeho přehnané "těší mě, že tě poznávám.." jsem nijak nereagoval. Měl jsem hlad a nebavilo mě to tady. Díky bohu, že humří polévka od pana šéfkuchaře bůh ví odkud měla večer zachránit. Vážně? Přišel jsem si jak maňásek v nějakém blbém loutkovém divadlu. Fakt komedie..

Please, Teacher! - no. 6

21. června 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!

Hned, jak jsem to udělal, věděl jsem ale , že je to blbý nápad. Já měl fóbii z výšek a to bylo sakra vysoko! Asi bych se nezabil, ale co, mě už to bylo stejně fuk. Slyšel jsem jen, jak Maty odpočítává a podíval se dolů. V tu chvíli se mi zamotala hlava, ze všeho se sta la jedna velká šmouha a ruka mi sklouzla z okraje dolů. Zaslechl jsem jen svůj vlastní výkřik a pak už byla tma. Černočerná tma..
 


Please, Teacher! - no. 5

14. června 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!

Probudil jsem se asi s tou nejhorší kocovinou na světě. Všechno se mi houpalo, i vrznutí postele bylo jako bodání mačetou do hlavy. Zuzana se ke mně tulila jako kočka, ale já se od ní odtáhl a vylezl z postele. Promnul jsem si oči. Tohle jsem neměl dělat, to jsem kurva fakt neměl dělat. Rozhodně jsem teď v sobě neměl tolik trpělivosti, abych jí mile oznámil, že to bylo celý jenom omyl. Našel jsem krabičku cigaret a zapálil si. V bytě bylo sice vylidněno, ale pár lidí se i tak válelo na gauči a stole, prostě kalba, na jakou bych byl kdysi hrdý. Teď jsem jen toužil všechny vykopnout a být sám. Jako na truc se ozval zvonek. Ještě teď nerudná domácí a půjdu se oběsit. Otevřel jsem dveře, ale skrze kouř, který jsem vydechl z šokem otevřených úst, jsem viděl někoho docela jiného.

Mám na tebe chuť - část druhá

12. června 2017 v 14:08 | Pilína a Yo |  Mám na tebe chuť

Zrovna jsem chtěl odpovědět jednu z verzí svých drahých rodičů, když se z haly ozvala rána, jak někdo zabouchl dveře a potom uprostřed bílých perských koberců stál on - s botama celýma od bahna a kouřem nasáklou mikinou s kapucí. Naše oči se setkaly.

Monstrózní úlet - Jackova dvojka

10. června 2017 v 11:04 | Pilína a Yo |  Monstrózní úlet

"Hej, proč máš růžový vlasy?" Nemohl jsem se prostě nezeptat. Kluk se otočil zas a ruce v pěst zarazil radši do kapes. Probodl mě pohledem alá řekni to znovu a seš namaděru. Pak se rozešel pryč. Jelikož jsme stáli někde na dvoře a já ani nevěděl, kde jsem, nezbývalo mi nic jiného než se vydat za tím super ignorantským podivínem. Třeba mi nějak pomůže.. Třeba.. Nebo třeba taky ne.. Díky tati, fakt moc díky.
~~~
Otráveně jsem si povzdechl. Jako obvykle jsem v sobě cítil neodolatelnou chuť něco rozbít, nebo si alespoň kopnout. Dneska jsem se cítil obvzlášť nažhaveně, zvláště po tom miloučkém setkání. Doslova jsem cítil, jak moje vlasy blednou vzteky. Na svoje oblečení jsem se ani nemusel dívat, dozajista bylo růžové s poníky, duhou a obřím nápisem LOVE vyvedeným stříbřitými flitry. Nevrle jsem sykl. Vypadat jak buzna, pěkně děkuju!
Šel jsem chodbou rázným, rychlým krokem a vůbec nekoukal na cestu. I tak stejně všichni uskakovali sotva se moje výrazná postava mihla v dohledu. Alespoń to mě vnitřně uklidńovalo, že se všichni bojí pořád stejně.
Pootočil jsem hlavou a znuděným pohledem zkontroloval, že ten skrček jde za mnou. Přivřel jsem oči do dvou úzkých linek a zamračil se ještě víc. Samovolně jsem stiskl pěsti, když jsem si vzpomněla na tu jeho pitomou otázku. Prej proč mám růžový vlasy.. Natáhl jsem rukou a prudce zabouchl jednu z kovových skřínek, které se táhli celou naši cestu, až kluk, kterému zjevně patřila, vykřikl leknutím. Spražil jsem ho ale tak výřečným pohledem, že se zapomněl i nadechnout. Růžová..
Dovedl jsem zrzka až před ředitelnu a posadil se na židli před dveře. Zavřel jsem oči, ale hned je zase otevřel, abych si toho kluka trochu prohlédl. Když mi šéf oznamoval, co bude moje nová práce, netušil jsem, že budu dělat babysiting. No vážně! Zatvářil jsem se ironicky a ohrnul opovržlivě ret. Ten kluk měl tak 150 cm, vážil zhruba osminu a ten jeho stupidní, všudypřítomný úsměv mě doslova dováděl k šílenství. Nevědět, jak to může vypadat, když se diametrálně lišíte od svých rodičů, nevěřil bych, že on je synem právě mého zaměstnavatele. Byl to prostě výsměch osudu. Kdyby tenhle prcek byl synem mých rodičů a já těch jeho, naše životy by pravděpodobně připomínali nebe. Ale ne, jen si pojďte a kopněte si ještě víc.
Konečně jsem si uvědomil, že stojí v mé těsné blízkosti a něco říká. Jasně, mluvil celou cestu, na to jak byl malý, jeho slovník byl přímo obrovský, takže jsem ho asi po pěti minutých hučení o škole a divném autobuse a medvědovi prostě přestal poslouchat. Dlouze jsem vzdychl a rozhodl se, že mu milostivě věnuji těch pár slov, které jsem byl denně ochoten vypustit z pusy.
"Tamhle je ředitelna, říkal jsi, že jsi novej, tak si to tam běž zařídit, počkám tu na tebe." neochotně jsem připustil, že mi asi není úplně volnej. No.. byl, jenže práce je práce a já byl loajální zaměstnanec. Chápal jsem, že si šéf vybral zrovna mě, kolik taky jeho goril by mohlo chodit na střední, ale i tak jsem to nepokládal za dobrý nápad. Prý: dohlédni na něj.. Tse, ten malej vypadal, že bez toho, aby ho někdo zmlátil, nevydrží ani pět minut. On k tomu přímo vybízel, ta jeho velikost a vlasy - dokonalej terč posměchu a právě tomu já budu muset zabránit.. no.. alespoń se mám na co těšit. Neopoměl mi ještě chvíli vykládat o novém domě a bodygardech a nudě, než se se zářivým úsměvem ztratil za dveřmi místnosti. Sláva, klid!
Vzal jsem telefon a vytočil známé číslo. Chvíli bylo ticho, než se z druhé strany ozval tichý, ale důvěrně známý hlas. Jako vždycky mi při nepříjemně chladném a neskutečně odtažitém tónu naskočila na krku nepříjemné husina.
"Našel jsem ho." oznámil jsem prostě a čekal na další instrukce.
"Výborně. Chci, aby ses ho držel. Žádné rvačky ani prozrazení, dělej, jako by nic, ale pamatuj si, co je tvůj úkol." mlčel jsem jako hrob, vyhovoval mi jeho přímý styl a myslím, že i on měl rád můj smysl pro málo otázek a hodně činů. "Jeho ochranka z domu mi hlásila, že se nudí a stěžuje si na samotu. Zajisti, aby si našel kamarády a bavil se. To je všechno." aniž by se kterýkoliv z nás rozloučil, pípání telefonu bylo jasným znamením, že rozhovor skončil. Najdi mu kamarády. Neudržel jsem sarkastický úšklebek. Já a hledat někomu kamarády.. leda bych je k tomu donutil násilím.. i když to není tak úplně špatný nápad.. Strčil jsem mobil do kapsy právě ve chvíli, kdy Zek vylezl z ředitelny.
Za ním si to právě štrádoval bodře vysmátý tlusný ředitel, ale sotva si mě všiml, zbledl jako stěna. "Ja-Jacku? Co tady.. já jim říkal, ať vás už neposílají.." přikrčil se, jak nejspíš čekal, že se ze mě stane nějaká zatracená příšera, ale já ho rukou zastavil.
"Nejsem tu kvůli žádný rvačce." odvětil jsem nezúčastněně a on si oddechl úlevou. Pravda, ne, že bych mu moje trestání usnadňoval. Nejspíš byl rád, že se mnou nemusí být sám. Potěšeně jsem se usmál. Ten strach mě přímo ukájel.
"No.. tedy.. když tu nejste kvůli tomu, tak potom.." zůstal na mě nechápavě civět, ale Zeke už mlčel celou půl minutu a zjevně měl dost.
"Přišel se mnou. Takže jsi Jack? Super!" zase blikho sem blikho tam, člověk by z toho oslepl.
"Vy a.. No jsem rád, že jste si našel ka-kama.." ředitel to radši nedořekl, když jsem ho spražil pohledem, ale na Zeka jsem se jenom zamračil, ale neřekl nic. Budu se muset obrnit fakt pevnou trpělivostí, jestli bude pokračovat v těch teplejch kecech, který mě s ním bohužel spojují. Kývl jsem hlavou, jakože má jít za mnou a doufal, že tu jeho ukecanou náturu přežiju. Tuhle práci mi byl čert dlužen.. doslova!
"Co budeme dělat? Ty taky chodíš do Áčka? Neměli bychom jít do třídy? A kde bydlíš? Už jsi viděl nový.." protočil jsem panenkama a doufal, že ho nezabiju za prvním rohem. Říkal jsem si, že ho prostě střčím k první partě, kterou potkáme a budu jim vyhrožovat utrhnutím mužně rašejících prvních knírků, aby ho mezi sebe přijali, když jsem si všiml neonově oranžového plakátu, nalepeného na sloupu. Tým roztleskávaček právě zval na..
Lišácky jsem se usmál a strčil mu utržený plakát pod nos. "Co párty?"

Please, Teacher! - no. 4

7. června 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!

"Nic pro tebe neznamenám a ty nic neznamenáš pro mě. Byl to prostě jen sex na povyražení. Nic víc, nic míň. Do mého osobního života už se nikdy víc nepleť!" Oči se mi zalily slzami, o to víc jsem ho nesnášel, já nikdy před nikým nebrečel. Popadl jsem znovu jen svůj batoh a těsně předtím než mě mohl zastavit,, jsem vyběhl z bytu. Nejel výtahem, schody bral po dvou, potřeboval jsem na vzduch, být sám, být pryč.. Ztratit se ve tmě.

Mám na tebe chuť - část první

2. června 2017 v 14:08 | Pilína a Yo |  Mám na tebe chuť
.. a Lea chceš! xD

"Dělej, padavko! I moje babička umí utíkat rychleji!" pokusil jsem se na něj hodit vražedný výraz, ale nejspíš jsem vypadal jako největší ubožák na světě, při všem tom funění a hekání. Radio v mé ruce vážilo snad tunu. Vyšlápl jsem obrovskou louži a v konverskách mi začalo nepříjemně čvachtat, ale běžel jsem dál. Jeho rozložitá záda, kapuca přes hlavu a hra všech jeho svalů. Bylo tak divné, že zrovna teď jsem přemýšlel o tom, jak majestátně a lehce vypadá, když běží.

Please, Teacher! - no. 3

31. května 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!

"Čumíš, co? Takový mladý kuře bys tu nečekal. Taky to nechápu, můj mladší brácha akorát chlastá a hraje hry, sem bych ho nedostal ani heverem. Ale tenhle je jinej, bejvá tu často, sestřičky jsou z něj na měkko. Chudák kluk, jeho máma prej umírá na nějakou nemoc vedle na oddělení, je tu každej den. Ale co naděláš, takový věci tu slyšíš pořád. Hele dofoukej ty balonky a půjdem na panáka, ne?" poplácal mě po zádech a odešel, ale já stál a nemohl se ani hnout. Mé oči se nedokázali odtrhnout od bytosti, již jsem miloval a jejíž smutně neveselý úsměv jsem si nyní tak jasně uvědomoval. S tímhle klukem jsem strávil tolik hodin a nevěděl o něm zhola nic. Najednou jsem si byl úplně jistý tím, co k němu cítím. Víc než kdy dřív jsem věděl, že už dávno si získal celé moje srdce.

Monstrózní úlet - Zekeho jednička

27. května 2017 v 11:04 | Pilína a Yo |  Monstrózní úlet
První díl téhle ujetiny xDD


"Dnes je 6. června a krásné ráno Vám přeje Lucie Špindlová. Půl osmá nám odbila a je nejvyšší čas přejít na naše každodenní .."
Milý, ale dost dotěrný hlas krásné blonďaté slečny mě probudil ze sladkého spánku. Její monotónní hlas, co mi oznamoval, že bude krásné počasí, mě probral ze spaní. Zmíňka o půl osmé mě z postele, ale doslova vystřelila.
"Kurva.." Zaklel jsem, vstal a spěšně na sebe házel všechny svoje hadry, zaplul do koupelny, vyběhl ven, popadl sluchátka, klíče a běžel zase ven. Skvělé, zase jsem usnul okolo páté ráno a ještě ke všemu se zapnutou televizí. Seběhl jsem schody dolů a otevřel dveře. Zamžoural jsem a přimhouřil oči před prudkým slunečním svitem. Jo, ta blondýnka měla pravdu, vypadá to na krásný den. Krásný první školní den, který já zaspím. V duchu jsem zaúpěl, pohlédl na zlaté hodinky na zápěstí 7:45, autobus mi jel v 50, jestli tohle stihnu, budu borec. Prohrábl jsem si rozčepýřené zrzavé vrabčí hnízdo, kývl na ochranku, bodyguardy, mača nebo co to vlastně bylo u hlavních dveří a vyběhl.

Please, Teacher! - no. 2

24. května 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!

Zrovna dnes byl dětský den. Všude kolem byli balónky, děti se smály a křičeli. Projekt na podporu dětí s rakovinou byl v plném proudu. Rád jsem se přihlásil jako dobrovolník. Nasadil si červený nos a ponořil se do dětského světa snů a naivity. Byl to můj svět, kterým jsem opovrhoval a nesnášel ho. Nikdo se nikdy nesměl dozvědět, co tady dělám. Padl bych kvůli tomu na dno. Žil jsem ve dvou světech. Ve falešném světě slávy a v reálném plném bolesti. Ani jsem nevěděl, kdo pořádně jsem, jen další ztracená existence, další střípek duše v tomhle velkém světě. Bál jsem se lidem věřit, bál jsem se komukoliv svěřit. Tak jsem si radši vybudoval svět falešný, než žít v realitě, kde nejsem nic víc, než naivní kluk.. .

Please, Teacher! - no.1

17. května 2017 v 19:00 | Pilína a Yo |  Please, teacher!
Neříkám, že jsme plně zpět, neříkám, že to do půl roku zase nezabalíme, avšak nikdy jsme psát nepřestaly, a protože se nám ty povídky poněkud nakupily, rozhodly jsme se blog znovu obnovit. Jak moc aktivní budeme, to je ve hvězdách, nicméně pokud sem přece jen někdo zavítá, pár povídek určitě vyjde, jsou totiž už dopsané! :D
Takže kdyby náhodou někdo fakt přišel, (Annie, nevíš jakou radost jsi udělala ty nám!:3 :D) díky a příjemné čtení^^
Povídka bude vycházet každou středu v 19 nula nula :D
Pro připomenutí - první serie! a recenze na tuhle!
Pan učitel a jeho žáček jsou zpět!^^


Stejně jako už poněkolikáté, kromě pár prvních ranních paprsků, které jsem cítil na tváři, i obvyklá ranní hádka sousedů nad námi, mě probudila z bezesného spánku. Otevřel jsem oči a upřel je na značně vybledlý strop. Nebyl jsem doma, byl jsem tam, jako vždycky. U něj.. Teplá dlaň mě hřála kolem ramen, tak majetnicky mě objímala. Stále jsem cítil jeho rty na těch mých, jeho dlaně na svém těle, hořící, spalující a nekončící vášeň. Všude jsem ho stále cítil, jeho vůni, která mi vždy zatajila dech, jeho oči, které vždy věděly něco víc.. Přetočil jsem na něj pohled, jeho tvář, vypadala tak klidně a nevinně. Začínající strniště na bradě, usmíval se. Rozcuchané vlasy, jemně zarudlé tváře.

Monstrózní úlet

16. května 2017 v 23:47 | Pilína a Yo

Díly

Postavy:

Jack L. Dixon - Pilikka

Typ: Kapitolovka
Stav: Rozepsaná
Žánr: Yaoi, komedie, školní prostředí, hokej, fantasy svět
Upozornění: Yaoi povídka (určitě bude 18+ xD), psaná z pohledu amora a polodémona xD
Autor: Pilča a Yo xD
Recenze:
To je tak, když jste největší týpek ve škole, a přitom jste pos*anej amor!
Fantasy povídka o jedné Monster high xD, kde můžete narazit na kde co - od upírů, přes vlkodlaky až k holodémonům, kteří mají rozkošný kukuč a milý úsměv. Proč ne. Jednou si táta tohohle holodémona, jen tak pro úplnost táta Satan, najal amora, aby mu z kluka udělal ranaře, ale to se synek samozřejmě dozvědět nesmí. Amor, posel lásky, který lásku přímo nesnáší, musí zajistit, že se tomuhle prominentnímu děcku, ve kterém byste nehledali zla ani co by se za nehet vešlo, na škole plné příšer nic nestalo. A to není vždycky jednoduché, zvlášť když váš klient přepíná z člověka na démona, který má samozřejmě úplně opačnou osobnost. Takže nakonec zbývá otázka, kdo zachrání prdel amorovi..

Tak trochu jiná povídka, ve které se potkají všechny známé postavy z našich povídek ne v tak docela vlastním světě. Kdo si nechá ujít Andyho a Matyho v parodii na Twilight ten jako by nežil! 😃

Choice

16. května 2017 v 23:47 | Pilína a Yo

Díly

Postavy:

Tobias Hall - Pilikka

Typ: Kapitolovka
Stav: Rozepsaná
Žánr: Komedie, film, k zamyšlení xD, Amerika,
Upozornění: Yaoi 18+ (snad bude xD), sprostá slova, z pohledu boyguarda a hvězdičky no.1
Autor: Pilča a Yo xD
Recenze:
Milovali jste někdy někoho tak moc, že jste se vzdali sami sebe? I přes to, že jste vždycky věděli, že se nikdy nic nezmění? To je jen začátek všeho..
Láska až za hrob? To si rozhodně neříkejte při našem sladkém páru Tobiase a Angela. Když vznikne tajná láska, vždycky není něco v pořádku. Když se Tobias stane osobní ochrankou jedné z největších světových hvězdiček, už v tu chvíli jde jeho život do kytek. Nejenom, že se do tohohle bastarda zamiloval, ale zároveň si tím na čelo napsal velkým neonovým nápisem - kretén.
Protože je naše hvězdička rozmazlený egoistický fracek, který se stará jen o svojí kariéru a instagram followers, tak Tobias musí odřít všechnu ostatní práci. A hromotluk jako on rozhodně nebyl naučený k tomu, aby vytíral podlahu! Nejenom, že chování našeho princátka mu brousí jeho ne zrovna jemné nervy, Angelovi to takhle vyhovuje. V soukromí je love story a před svými fanoušky hraje jen roli, stejně jako v jeho filmech. Představa veřejného přiznání o tom, že je gay nepřichází v úvahu a pro člověka, co si na nic nehraje, jako je Tobias, je to těžký oříšek.

Jak dlouho vydrží utírat milost pánovi nos? Jaké rozhodnutí bude muset ve svém životě udělat? Ať už se rozhodne jakkoliv, jejich život se navždycky změní.. A možná už nic z toho, co měli dřív, nepůjde vzít zpět. Vítejte v Hollywoodu.

Další články


Kam dál